Vyhledat
  • Lada Matyášová

Dubnové rozmary


V poslední době se toho děje mnoho. Ale zároveň málo. Mám pocit, že jsem buď úplně zahlcena, a nebo is naopak užívám toho krásného pocitu blaženosti, kdy si mohu udělat volno a neřešit vůbec nic. Sice by se mi líbilo, mít v tom více harmonie a souladu, ale třeba se do té fáze časem také dostanu. Zanedbávala jsem v poslední době psaní, protože jsem toho řešila poněkud více a byly to věci, které využívaly moji energii naplno. Například jsem se vydala na daleký ostrov Tenerife na mezinárodní školení pracovníků s mládeží Solidarity and participation of youth in small communities (jak jste si mohli přečíst v předchozím samostatném příspěvku). Ale také jsem si užívala rozkvétajících květů a stromů v naší malebné kotlině a snažila se načerpat sluníčko pro deštivé dny.

Byly Velikonoce. A oproti jiným létům, kdy jsem naděšeně vyrážela vískajíc, že jsou čtyři volné dny za sebou někam na výlety, jsem se rozhodla tentokrát zůstat doma. Počasí bylo nádherné a já jej užívala do sytosti. Hodně jsem pomáhala s prací na zahradě, protože ty brambory ani cibulka se sama nezasadí, a ta tráva se sama neposeká. Ale také jsem si našla čas na nějaké drobné šití potřebných věcí nebo na čtení, což byl pod nakvítajcími stromy luxusní zážitek. Vytáhla jsem také poprvé za sezónu kolo a vyjela si na projížďku k velkolosinskému zámku. Sice, jak již bývá Murpyho zákonem, mi foukalo doprotivky cestou tam i zpátky, ale moc jsem si to užila. Také jsem si našla čas na kamarády, kdy jsem využila toho, že všichni přijeli navštívit své rodiny a známé a sešla se s několika z nich. A takové setkání po několika měsících nemůže dopadnout jinak než dobře. Spousta povídání, dobrůtek a užívání si vzájemné přítomnosti. Doporučuji. Balzám na duši. Dělejme si čas na své blízké. Vyplatí se to.

Skončil můj měsíc s Krasovýzvou. Tedy s projektem jedné krásné duše, která nám pomocí drobných zamyšlení, cvičení a úkolů pomohla ukázat, jak být více otevření, vnímaví a duševně vyrovnaní. Musím říci, že už teď, necelý týden po skončení výzvy mi moc chybí. Těch několik okamžiků zamyšlení denně, které jsem si pro sebe ráda udělala, a které mi ukázaly, jak málo stačí si k reflexi a uvědomění si toho, co krásného člověk v sobě a kolem sebe má. Vrhla jsem se do pomoci s přípravou a koordinací české výpravy na velkou mezinárodní akci zvanou Intercamp. Ten proběhne na začátku června v Nizozemí a Junák - český skaut na něj vyšle přes devět set účastníků. Mám zde na starosti dospělé pomocníky a ochotné duše, bez nichž by celá akce nemohla fungovat. Takže s nimi teď před akcí například řeším dopravu, ale největší nápor práce bude až na místě, až budeme všichni ztraceni mezi několika tisíci mravenečky na rozlehlých holandských lukách.

Kdo jste se nestavili alespoň na chvíli na Dni země, prohloupili jste. Vím, že je to primárně akce určená pro děti a mládež, ale i já jsem se u leckterého stanoviště něco přiučila. A navíc Zúčastnila jsem se také jeden večer pubkvízu, který byl luxusní záležitostí. Sice jsme, i přes neustálé průběžné vedení, s mým týmem Krvavý záda nevyhráli (protože kdo má vědět, kdy založili město Tábor, nebo jestli umí všíchni savci skákat). Ale za to jsme pak šli tu naši bronzovou medaili oslavit a ty Krvavý záda nakonec byly. Hihi.

Díky kamarádce jsem se o víkendu dostala do Levandulové kavárny v nedalekém Zábřehu plné dobrot s vůní či příchutí levandule.

A také na promítání filmu Trabantem tak a zase zpátky. A ačkoliv jsem o tomto projektu předtím moc nevěděla, a neviděla ani jeden z předchozích dílů, odcházela jsem z kina nadšená a snímek moc doporučuji. Jedná o cestopisný dokument z Asie (Indie, Kašmír, Čína, ...) plný nádherných přírodních scenérií a vtipných i strašidelných zážitků česko-slovensko-polských dobrodruhů, kteří si říkají Transtrabant.


29 zobrazení
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now