Vyhledat
  • Lada Matyášová

Tanec a příroda = Growth Embodied v Německu


Příroda. Osamělá usedlost. Klid a harmonie. Třicet krásných duší. Tanec. Základy divadelní improvizace. Vegetariánství. Čtyři roční období.

Tak nějak by se ve zkratce dal shrnout poslední prodloužený týden, který jsem strávila na základně YMCA v srdci lesů a luk nedaleko německého městečka Selbitz. Zúčastnila jsem se totiž s dalšími dvaceti šesti lidmi z devíti zemí tréninkového kurzu Growth Embodied. Ale spíše než tréninkem a kurzem bych to nazvala sebeprožitkovým kurzem na cestě za pohybem a objevováním skrytých zákoutí sebe sama s souladu s přírodou. Jednalo se o totiž hodně jiný druh školení, než na jaké obvykle jezdím.

Bylo to deset dní naplněných zkušeností se ztělesňováním emocí a interakce mezi tanečníky, naplněných kontaktní improvizací a tancem všeho druhu. Bylo to deset dní plných toulek přírodou jen se svými myšlenkami, dialog s hluboce zakořeněnými lidmi se silným vědomím zpřítomnění se, pro které je příroda společnicí a učitelkou. Bylo to deset dní rituálů na oslavu matky přírody, vděčnosti za její dary a žasnutím nad tím, kolik se toho od ní můžeme naučit a co od ní můžeme získat. Bylo to deset dní komunitního života od sdíleného vaření, uklízení, starání se o prostor i o pohodlí a pohodu všech účastníků. Bylo to deset dní lehkého, však nutričně vyváženého bezmasého jídla. Byly to táborové ohně, večery pod hvězdami, déšť ve tváři i kyslíkem naplněné plíce.

Přijela jsem na kurz plná obav a očekávání, jestli to, co si nesu s sebou, budu schopna v průběhu procesu zpracovat. Jestli to, co mě čeká, nebude na mě příliš. Nesla jsem si své znalosti o přírodě, svou vášeň k tanci a srdce bijící pro komunitní život. A bylo to těžké. Někdy se ukázalo, že i jen mluvit patnáct minut o podstatě své bytosti je velmi těžké. Nebo se jen oddat rytmu bez pocitu trapnosti či předsudků může být jen s těží překonatelná překážka. Ukázalo se, že pokud se sebou člověk není spokojený a nepřijímá se plně, jakákoliv aktivita mu může činit potíže. Ukázalo se, jak je důležité dbát nejen o své tělo, ale i o svou duši a o vše, co se kolem nás děje. I souznění s přírodou je věc, kterou si dnes již těžko bez předpovědi počasí neumíme ani představit. Natož fakt, že v květnu bude sněžit, jak se nám stalo. Ale i tak jsme se vydali ven, do lesa, k ohni, přijímat dar tepla od plápolajícího ohně, jenž nám poskytl náhled na naše čtyři archetypy, kterými se máme v životě řídit (jsou jimi král/královna, bojovník, mág a milovník). Ukázalo se, že pokud nechceme, nic nás nezraní, ale pokud ano, je důležité si tou bolestí projít a nechat ji být součástí nás samých. Ukázalo se, že i ten sebelehčí úkol se dá snáze zvládnout ve dvou.

Odjíždím tedy s čistou hlavou a otevřeným srdcem. Naplněna respektem a souzněním s přírodou a jejími rytmy. Odjíždím s pocitem toho, že jen to, co člověk dává, se mu vrací. A že kdo se bojí, ničeho nedosáhne. Že je lepší jít za láskou než utíkat před strachem. Že upřímnost zraňuje, ale zároveň očišťuje. Že je potřeba se nebát vzájemných doteků, které tanec a ztělesňování rytmů v jeho rámci přináší. A že klid budeme mít jen tehdy, bude-li i kolem nás.

Jsem vděčná za rituál čtyř živlů, které nás obklopují. V jeho rámci jsem pochopila, jak je důležité si vážit země, která nás nese, dává nám stabilitu, přejímá na nás část své váhy, ale zároveň nás také krmí díky rostlinám a zvířatům, které v ní a z ní mohou růst. Pochopila jsem, že voda je nejen klidná a stojatá, ale také bouřlivá a náladová. Že bez ní nic neroste a že kdyby nebylo vody, neexistovaly by ani moře na plavání, ani minerální vody k pití. Oheň, žhavý, hřející, spalující. Bere a nevrací. Proto odevzdejme své starosti a smutky a spalme svůj žal v jejích plamenech. Oheň tu je, když potřebujeme energii a dravost. Má to v sobě, stává se tím, a s ním i my. A vzduch. Ta lehkost bytí. Jen plout s vánkem na přítomném okamžiku. Cítit hlavu lehkou jako peříčko ve vánku. A nohy mít jako ve větrném víru, který nás unáší dál a dál na taneční parket. Jsem vděčná za šamanskou meditaci, která nám ukázala naše spirituální zvíře nebo cestu našich životů. Za moudrost, za které můžeme čerpat. Za hloubku procesů, které jsou skryty za pravidelným rytmem našeho dechu. Které jsou skryté na zvukem bubnu. Jsem vděčná za mnohé hluboké rozpravy, které se nevedou v civilním životě běžně jen tak u kávy, ale které jsou i tak velmi potřebné, protože nás v reflexi toho druhého učí poznání nás samých. Například o znamení zvěrokruhu, o naší minulosti, o naší podstatě, o kvalitě našich vztahů, o výzvách našich životů, o našich snech. Jsem vděčná za čas, že nám dovolil sdílet těchto několik okamžiků našeho života společně v tomto uskupení, které se projevila čirá radost, láska a souznění.

Děkuji našim průvodcům Karo a Antoniovi, kteří se nás i sobě odvedli skvělou práci. A také děkuji programu Erasmus+ za příspěvek na realizaci toho projektu, protože bez něj by se nic takového neudálo.


17 zobrazení
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now