Vyhledat
  • Lada Matyášová

Po návratu z Německa


Návrat z Německa byl v mnoha ohledech náročný. Nejen, že jsme si s sebou vezla spoustu moudrosti, kterou jsem se potřebovala nějak naučit používat i v běžné realitě. Ale najednou to přineslo i nové výzvy a občas i nepochopení oproti zajetým standardům a zvyklostem. Přijde mi tedy, že jsem i celý následující týden věnovala větší sebereflexi a hodnocení toho, co se ve mně odehrává tak, jak jsem se naučila v Selbitzu. Téměř nevycházím bez zápisníčku v kapse, kam bych si mohla své dojmy a poznatky zapisovat.

Návrat pro mě byla výzva také proto, že jsme po vysazení v Praze zamířila rovnou čarou do Brna. Tedy ne přesně. Jela jsme do Adamova u Brna na ekocentrum Švýcárna, kde jsem se zúčastnila pracovně dobrovolnického víkendu. Sešli jsme se tam nakonec čtyři a v sobotu dopoledne se nadšeně vrhli do skládání dvou fůr dřeva a tahání větví. Horší, než skládání dřeva ale pro mě bylo, když mě nechali vařit oběd. Protože zrovna vaření je činnosti, kterou dvakrát nemusím, nebaví a vůbec všeobecně mi přijde, že to není nic pro mě. Ale zvládla jsem to a květák s bramborem byl na světě. Odpoledne jsme vyrazili na výlet do Rudic, podívat se na mlýn, geopark a Rudické propadání. Sluníčko na nás svítilo vší silou, takže se nám ani nechtělo pryč. Ale když přišel návrh jet do Brna na koncert, neváhali jsme. Když jsme přišli, byla již čajovna zaplněna pozitivně nalezenými posluchači a kapela Hudba duhy už si připravovala svůj repertoár. A nezklamali. Jemné, místy až tajemné a tantrické tóny nás unášeli několik hodin ve své velkoleposti, a my se po odchodu všichni nejen na těle, ale i na duchu vznášeli. Cesta zpět na Švýcárnu utekla jako nic. V neděli jsme i přes noční déšť přijali výzvu a zpracovali a odvozili dřevo ze spadlého stromu za potokem. Sice nás to některé stálo mokré boty a nohavice, ale zvládli jsme to. Před obědem jsme vyrazili zpátky do Brna, kde ale zábava pokračovala, protože nás jeden účastník pozval k sobě do bytu na oběd. Prohlašuji, že na ty exempláře, které se mu tam podařilo nashromáždit, by měli vybírat vstupné. A jak poutavě nám k tomu vyprávěl. Paráda. Uvařil nám dokonce i oběd se zákuskem a kávou. A pak jsem měla tu čest se účastnit porady týmu připravujícího výborný tábor Baobab na B 612 na Vysočině zaměřený na kosení luk tradiční metodou, tedy ručními kosami. Jestli máte v červenci čas, jeďte. Bude to pecka!

Cesta domů

Zářím. Vyzařuji. Jsem světlem.

Jsem majákem, svící i sluncem.

Jsem klidná jako stojatá voda v jezírku

i rozbouřená jako oceán za letní bouřky.

Prázdná hlava, plné srdce.

Sebepřijetí i dávání.

Skok do neznáma.

Životní příležitost.

Ne všichni mají tu možnost být sami sebou.

Být sami sebou s někým jiným.

Být jeho září, světlem, majákem, ...

Pracovní týden byl ve znamení dohánění toho, co se mi za dobu mé nepřítomnosti nakupilo. Něco bylo radostné, jiné méně. Ale tak už to v životě chodí.

V úterý nás čekala předposlední lekce tai-chi. Opakovali jsme několikrát celou sestavu. Ale také jsme si pro zábavu zkusili rozplést jeden Gordický uzel z lidských těl. Musím uznat, že dělat tuto aktivitu s dospělými má zcela jiný rozměr než ji dělat s dětmi. A dostali jsme už také krásné absolventské diplomy, protože ne všichni budou moci přijít další týden. Bylo to moc milé.

Středu jsem věnovala kamarádům a společnému trávení času. Není nad to prosedět několik hodin v družném rozhovoru o životních hodnotách, cestách, složitostech i jednoduchostech. Díky!

Ve čtvrtek jsem nabyta novou energií šla do jógy a břišních tanců a měla jsem ze sebe velkou radost. Moc mi to šlo a bavilo mě to. A mám pocit, že konečně po několika týdnech jsme si nepřipadala na konci tak unavená a zdrchaná. Tany, tany, tanyny!

Po celý víkend jsem pak spontánně pokračovala v družení se s přáteli. Ještě že jich mám tolik, že na to potřebuji několik dní, abych se s nimi všemi stihla vidět. V sobotu jsem měla hodně pracovní režim. Dopoledne jsem pomáhala natírat podsady od našich skautských stanů, aby byly jednak krásné, ale hlavně chráněné proti vlhkosti. Odpoledne jsme pak pekla buchtu a sázela jahody. A večer se konala rozlučka se svobodou kamarádky, kde jsem nemohla chybět! V neděli jsem uklízela a vyjela si na výlet. A bylo mi krásně. :)

Utíkej za Láskou, ne před strachem. J.R.


33 zobrazení
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now