Vyhledat
  • Intercamp 2019

Intercamp 2019


Intercamp 2019. Nizozemí. Louka u zámku ve městečku De Steeg. Pět tisíc skautských hlav na kupě ze třinácti zemí světa. Z toho jeden tisíc mezinárodních dobrovolníků (v čemž bylo na pětadvacet dobrovolníků z České republiky, které měla na starost Laduš). A motto „Be part of a nature“.

Čtyři nejintenzivnější skautské dny tohoto roku. Od čtvrtku do pondělí 6. – 10. června 2019 jsem se vypravila na skautskou akci Intercamp 2019, který se konal u městečka De Steeg ve východním Nizozemí. Sjelo se tam totiž na pět tisíc skautů (čtyři tisíce skautů ve věku 11 až 16 let a k tomu jeden tisíc dobrovolníků servis týmu 18+) ze třinácti zemí světa – Nizozemí, Německo, Belgie, Francie, Polsko, Česká republika, Slovenská republika, Spojené státy americké, Velká Británie, Irsko, Švýcarsko a k tomu jako hosté Chorvati a Kolumbie. Čekal na ně od pátečního večera do pondělního rána nabitý program. A že se toho událo za jeden víkend více než za měsíc si můžete ověřit sami v následujících řádcích.

Jako členka International service team (zkráceně IST) jsem přijela už ve čtvrtek večer. Čekala na nás výborná teplá večeře, uvítání a neformální seznamovací večer. V pátek už jsme se rozdělili do mezinárodních týmů k jednotlivým úkolům, které jsme měli po dobu Intercampu dělat. Někteří z nás měli na starost program v tábořišti, jiní mimo tábořiště, někteří se starali o naši bezpečnost, jiní o naše zdraví. Rolí bylo více a každý jsme měli v tom mraveništi svůj úkol. Bylo tedy krásné sledovat, jak se tolik různých lidí dává dohromady a začínají tvořit skupinky pracující tuto i tamto po celém areálu Intercampu. Který se mimochodem konal nedaleko soukromého zámečku Middachten. Já jsem byla v týmu programu na tábořišti, takže jsem dopoledne pomáhala stavět z palet tři hřiště na živý stolní fotbálek. A odpoledne jsem pomáhala chystat programy, které se měly po příjezdu účastníků uskutečňovat. Také mi zbyla chvíle na to, abych se stihla projít po městečku a seznámila se s několika super dalšími IST z celé Evropy. Ale to už začaly jezdit autobusy plné dětí a začala ta pravá sranda. A hned po večeři se tedy na hlavním náměstíčku, takzvané plaze, konaly spontánní aktivity a hry.

V sobotu ale začal teprve ten správný hukot. Ráno se konal i za mírného deště zahajovací ceremoniál. A hned potom se účastníci rozdělili na poloviny. Jedna vyrazila na program mimo tábor a druhá zůstala na místě. Skauti mimo tábor byli rozděleni na menší mezinárodní skupinky a postupně vycházeli na výlet, který byl do čtyř směrů a po cestě mohli účastníci plnit nejrůznější úkoly. Skauti v tábořišti plnili sadu šestnácti úkolů a jako perličku si mohli prohlédnout hotel pro brouky. Tak to šlo prakticky celý den s výjimkou přestávky na oběd. Odpoledne se konal první z řady koncertů skauta DJ René. Byl to hukot být na párty o takovéto velikosti.

V neděli se programy, které účastníci měli, akorát obrátili. Ti, co byli předchozí den v tábořišti, šli mimo, a ti, co byli mimo, zůstali. Součástí programu v táboře byla i přehlídka dravců, která se moc povedla. Ale kromě ní jsem já z dopoledne moc neměla, protože jsem se jako host účastnila setkání Intercamp Comitee Meeting. Tedy setkání těch nejvyšších z nejvyšších, kteří rozhodují o Intercampu. A byl to hukot. Sice jsem pak v polovině jednání byla odvolána kvůli nějakému neodkladnému řešení kvůli autobusům, ale byla pro mě ohromná čest a příležitost se setkání vedení Intercampu zúčastnit. Odpoledne už jsem ale opět byla na svém stanovišti na programu v tábořišti a tahala z účastníků rozumy ohledně ekologie a recyklace. Odpoledne jsem pak pomáhala všechny stanoviště uklízet a měla jsme chvíli se projít podél kanálu na druhou stranu od tábořiště si trochu odpočinout od všudypřítomných davů. Ale spěchala jsem zpátky, protože se od šesti hodin konal Street Food festival (přeloženo bychom to mohli nazvat jako festival pouličního jídla), kdy si každý oddíl připravil pro ostatní na ochutnání něco ze své země. Takže účastníci mohli ochutnat polské pirogi, český guláš nebo bramboráky, holandské brambory s cibulí a jablky nebo například americké hamburgery. A večer, až jsme byli všichni nacpaní k prasknutí, se konal táborový oheň (rozdělávaný na betonovém základu pomocí spalování dřevěných palet) a další koncert DJ René.

V pondělí ale mnoho oddílů odjíždělo brzy ráno. A pro ty, co zůstali, se konal ještě závěrečný ceremoniál se živou kapelou a slavnostním předáním žezla pořádání Intercampu na rok 2020 do Velké Británie. Poté jsme ale i my uklidili vlastní místečko na stan, sbalili se a vyrazili na třináctihodinovou cestu zpět domů.

Už dlouho jsem nezažila tak výborně zorganizovanou akci, jakou byl Intercamp. Jak z pohledu členky IST, tak z pohledu zástupkyně šéfa českého kontingentu. Informace proudily plynule, vše bylo připraveno, lidi byli nachystáni na krizové situace, programy byly zábavné i smysluplné, vše bylo v harmonii a vyladěno do nejmenšího detailu. Moc jsem si to užila a rozhodně se hodlám na nějaký čas zařadit do této Intercamp rodiny, protože mi tam bylo doopravdy moc dobře.

„IC Intercamp,

Intercamp is OK.“


104 zobrazení
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now