Vyhledat
  • Lada Matyášová

Do Nizozemí jedině s láskou


Už je to tady. Moje první pořádná dovolená za několik let. Na více než jen pár dní. Rovnou na dva týdny. A to v zemi, kde jsem byla předtím jen na skok. Takže v ní mám ještě hodně co poznávat a hodně se co učit o místní kultuře, lidech a zvycích. A k tomu mám příležitost rovnou od zdroje. Jedu se totiž ubytovat k jednomu super týpkovi rovnou domů. Alias ano, když už, tak ať to má grády! Takže jsem tu. Na čtrnáct dní.

Bydlení s místními v sobě skýtá mnohé výhody. Jednak nemusíte platit nájem. Pak jste hodně ve styku s někým, kdo žije lokálními zvyky, náturou a obecnou kulturou oné země. Pak jste také hodně ve styku s místním jazykem. Ale předně vám ten člověk obvykle chce ukázat to nejlepší ze své země, takže máte netušeně mnoho možností se podívat na spousty míst. A já jsem si toho všeho užila doopravdy do sytosti.

Předně musím říci, že Nizozemí není nikterak srovnatelné s Českou republikou. Není to postkomunistická země, což je poznat například na bohatství země, na její architektuře (nenajdete snad ani jeden stejný dům, natož pak panelové kostky v řadě za sebou), lidé jsou vstřícní a od školky po důchodce výborně ovládají více jazyků (obvykle angličtinu, němčinu a francouzštinu). Také finančně se země pohybuje v úplně jiných kruzích. Mají dokonce vyšší HDP na osobu než Německo. Nicméně například zdravotnictví tam funguje poněkud odlišné než u nás, u Holanďané si musejí téměř za všechno platit sami a o kvalitě péče je to také diskutabilní (i když to je to samé u nás, člověk prostě musí vědět, kam zajít).

Co se týká stravování, časy jídel jsou stejné jako u nás. Ale je tam zvykem jíst na oběd jen něco studeného, nějaký sendvič nebo obložený chléb, a pořádně se najíst až teprve na večeři. Místní mají v oblibě hojně také stánky s rychlým občerstvením, kde platí, že co se dá osmažit, jedí smažené. Mám pocit, že tolik fritovaného oleje v rozmezí jen čtrnácti dnů jsem za celý svůj život nesnědla. Ale bylo mi hloupé odmítnout, protože jsem byla hostem, a také jsem ty jejich speciality jako Frikandel (něco jako čivabčiči, neboli prostě proužek sekané z mletého masa) nebo Oliebollen (smažené koule z kynutého těsta naplněné rozinkami a jiným sušeným ovocem, které se typicky jí na Vánoce) chtěla vyzkoušet. Jsou to také fanoušci majonéz a jiných tekoucích směsí, které se ke smaženému masu dají nalít (například lze kupit ve sklenici již smíchaný kečup s majonézou a hořčicí). Za to sýry, mmm, tolik druhů, barev, velikostí! Mňam!

A je tu ještě jedna věc, kterou Nizozemci rádi dělají. A to pracují s vodou a půdou (například se podíleli i na tvoření umělých ostravů na Filipínách nebo v Dubaji). A proto již většina jejich mlýnů není ani tak na mletí mouky, jako spíše na pohánění vodních turbních. I když už se tu najdou i plantáže elektrických větrných turbín. Například na těch několika částech Nizozemí, kterré si místní prostě vylovili z vody, ohraničili hrází a odvodnili. To mi hlava nebere. Prostě mají moc lidí, je moc vysoké zalidnění, tak si odvodní kus půdy. Ha!

Já jsem měla tu výhodu, že mě přítel bral s sebou na místa, kde pracoval, takže jsem měla trochu jinou turistiku po Nizozemí, protože jsem navštívila všechna ta nezajímavá místa Nizozemí, hihi. Jako například pobřežní městečka Katwijk aan Zee, Hellevoetsluis nebo Almere. A pak také Enschede, Emmeloord a Scheveningen. Měla jsem možnost také strávit odpoledne v Amsterodamu. Kde se mi ale moc nelíbilo. Ano, centrum města se všemi těmi historickými budovami je nádherné. Ale že bych musela na každém rohu potkávat taková kvanta turistů, z nichž dobře tři čtvrtiny smrděli marihuanou, to prosím ne. Takže jsme pak byla ráda, že jsem se mohla vyložit k fontáně u Rijksmuzea a jen tak si užívat sluníčka a vody.

Ono počasí samo mě doopravdy překvapilo, protože se teploty držely po celé dva týdny kolem 30°C. Takže se mi i hodilo, že jsem se pohybovala částečně v přímořských městečcích, kde jsem se mohla jít zchladit do ledového Severního moře (teploty 14°C, brrr).

Jinak volné dny jsem využila k toulkám v lesích, kde byl alespoň přijatelný chládek od vody a stromů, takže jsem se vydala do národního přírodního parku Veluwezoom. Bylo doopravdy citelně poznat, jak stromy zadržují vlhkost a jak se mi hned lépe v tom kousku lesa dýchalo. A také mě překvapilo, jak bylo všude krásně uklizeno, žádné odpadky, pěšinky hezky uklizené a vyznačené. Moc se mi tam líbilo.

A další celodenní výlet byl do nejstaršího zábavního parku ve střední Evropě s názvem Efteling. A tam se mi tedy líbilo moc. Jednak proto, že to není jen takový ten adrenalinový park pro dospělé se spoustou horských dráh a jiných krkolomných atrakcí. Ale že jsou tam i sekce pro děti, jako třeba krásný velký pohádkový les plný postav ze známých pohádek. Takže i roztomilé atrakce plutí na lodičkách, které si užijí celé rodiny apod. Ale samozřejmě také nemohu říci, že by tam ty adrenalinové horské dráhy nebyly. Například jedna s názvem Baron, na kterou jsem sice musela stát hodinovou řadu, ale stálo to za to. Volný pád z dvaceti metrů střemhlav dolů do díry plné mlhy…. (Doufám, že už se mi to nikdy v životě nestane, hehe.) Až mi bylo líto, že zavírali už v 18:00.

Jinak jsou Nizozemci nesmírně pohostinní a přátelští. Za ty dva týdny, které jsem tam strávila, jsem měla možnost zažít jedno pozvání na večeři, jednu oslavu narozenin, pozvání na oběd a kávu a grilování (kdy pozor, neznají opékání špekáčků, ale za to pečou Marshmallows, které pak jedí s polomáčenými sušenkami s čokoládou). I když občas jsou až nepříjemně upřímní, vždy to myslí dobře. Ale fajn o tom vědět předem, jinak by vás to mohlo mrzet. A samozřejmě nemohu nezmínit schopnost jízdy na kole, které, ať už je jakkoliv staré, doveze svého majitele, v jakémkoliv věku, kamkoli si přeje. Je sice pravdou, že nejvyšší hora Nizozemí Vaalserberg má pouhých 322,5 m.n.m., takže toho více vidíte i z mostu při odbočování z dálnice, takže ona cyklistika vlastně není až takovým kumštem. Ale za to na kole jezdí doopravdy vždy, za jakéhokoliv počasí a kamkoliv. Takže potkáte malé děti jedoucí do školy, manažery v oblecích jedoucí na pracovní jednání i dědoušky s ošatkami jedoucí na pole. To mi přišlo milé a sympatické.

A ještě jednu podobnost s námi musím Nizozemcům přiznat. A to, že mládež je stejně uhranutá popovými hvězdičkami v Čechách jako tam. Náhodou jsem totiž byla přítomna krátkého vystoupení zpěváka Duncana Laurence (výherce Eurovision Song Contest 2019) při otevření jednoho obchodu. Takový dav, který tam stál už hodinu předem, aby za pět minut mohl jít domů. Mohla jsem se ze svého druhého břehu kanálu od hrnku s kávou potrhat smíchy. A nebyla jsem jediná. Protože jsem si najednou všimla na vodě spciálního voru, ze které se přijeli podívat na to, co se tu děje, místní senioři.

Dva týdny utekly jako voda. Ještě tedy musím nafotit pár posledních fotografií na památku, než se rozjedu těch 1 052 km daleko do svého domova, ale to už je čas nastoupit do autobusu a strávit oněch příjemných třináct hodin sezením na zadnici (s dvěma přidanými navíc, protože jsme píchli, takže bylo potřeba čekat na servis, než kolo u autobusu přijede vyměnit). Ale co už. Rozhodně to stálo za to! Dokonce mi bylo po příjezdu řečeno, že doslova zářím. Tak posuďte sami…

Ale nebojte. Ani Nizozemci nejsou dokonalí. Zejména v řízení a parkování a obecně dodržování všech jejich pravidel. Věděli jste, že například ze zákona všichni obyvatelé Nizozemí musejí umět plavat? Nebo že je tam zakázáno stanovat mimo vyhrazená místa?


73 zobrazení
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now