Vyhledat
  • Lada Matyášová

Do Nizozemí, na tábor a na svatbu


Být nezaměstnaná je prostě na prd. Sice máte spoustu času. Ale i tak limitovaného. Za to žádné peníze, pochybnou sebeúctu (protože z většiny těch individuí, kteří se na úřadu práce vyskytují prostě vaše sebevědomí nijak nestoupne) a ohromnou nejistotu ohledně vlastní budoucnosti. Ale zase vám to poskytuje jistou volnost, kterou by si člověk zaměstnaný na plný úvazek prostě těžko mohl dovolit.

A tak tedy svůj čas využívám po svém. Jezdím na kole, pořádám rodinná grilování, hrají si častěji s kočkou, protože na to všechno mám konečně čas. Také hodně čtu a koukám na filmy, což mě moc těší. Zabývám se také plánováním věcí budoucích. A pak hlavně, cestuji. Co mi to jen čas a finanční (ne)možnosti dovolí.

Mým cílem se na další týden stalo opět Nizozemí. Tentokrát jsem se hojně seznámila s městečkem Rhenen, její ZOO a nedalekým národním parkem, který je krásný. Strávila jsem tam celkem čtyři dny, a protože mi to poskytovalo dostatek času jak na průzkum obrovské ZOO plné cizokrajných zvířat, ale také atrakcí a představení, tak také na probádání nedalekého městečka. A proto jsem se vydala i za jeho hranice. Nejprve na jihozápad, kde jsem objevila snad jedinou přírodní vyhlídku široko daleko (ano, byl to malý kopec, ze kterého člověk mohl pozorovat pasoucí se krávy) a hřbitov padlých vojáků z 2. světové války (kde i za slunného letního počasí vládla chmurná atmosféra). Následně na severovýchod, kde jsem navštívila, okraj národního parku Nationaal Park De Utrechtse Heuvelrug.

Také jsem navštívila městečko Barneveld. Ale naneštěstí zrovna pršelo, takže jsem si prohlížela hlavně kavárny zevnitř. Hihi. Ale ne, ve chvílích bez deště jsem si prohlédla zámek Kasteel De Schaffelaar s jeho honosnými zahradami. A pak také Wandelpark na druhé straně města. Sice moje nové boty byly ze vší té omoklé půdy docela špinavé, ale stálo to za to. Tak krásně udržované zahrady jeden jen tak nevidí.

Hned po svém příjezdu do České republiky jsem vyrazila alespoň na dva dny na náš skautský tábor. A vládla tam neskutečná pohoda. Být probouzena paprsky slunce svítící mi vchodem stanu rovnou do obličeje, umývání se v potoce, koukání na hvězdy u večerního táboráku a tolik usměvavých tváří všude kolem. Takovou rodinu bych přála všem dobrým lidem. Pomohla jsme s organizováním Olmypiády Divokého západu, dělala dřevo na slavnostní táborový oheň a jela s holkami na výlet do Zlatých hor do Zlatorudných mlýnů. Bylo mi moc líto, že jsem musela po tak krátké chvíli domů. Ale v sobotu mě čekala svatba, kterou jsem si nehodlala nechat ujít.

A to svatba mojí kamarádky z bývalé práce, která se odehrála v Hrubé Vodě. Nejen, že obřad a celý den byl vydařený. Ale potkat se tam ještě s dalšími kolegy a poznat nové známé, bylo osvěžující a obohacující. Myslím, že se celý svatební den, i ten následující, kdy jsme ještě pomáhali novomanželům uklízet a vše odvážet, se moc povedl a přeji jim do společného života jen to dobré. Ať mají celý život tak krásný a naplněný radostí jako byl jejich svatební sobotní den.


39 zobrazení
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now