Vyhledat
  • InFormal training course

Třetí část projektu InFormal v Jižní Koreji


Třetí, a zároveň poslední část, dlouhodobého projektu InFormal: Integrace neformálního vzdělávacího přístupu do formálního vzdělávacímu systému pro posílení postavení mládeže na místní úrovni proběhla 10. – 17. srpna 2019 v Jižní Koreji. Přímo v jejím srdci, v jedenáctimilionovém hlavním městě Soul.

Seminář byl rozdělen do několika částí. Jelikož se jednalo o poslední fázi roku a půl dlouhého procesu, jeho velká část byla evaluace a zhodnocení proběhlého projektu. Ale jeho součástí byla také příprava aktivit pro žáky druhého stupně soukromé školy v rámci jejich letní školy a mezinárodní konference o integraci neformálního do formálního vzdělávání.

I přes to, že již uplynul rok a půl od začátku projektu v roce 2018, sešli jsme se (krom tří nešťastníků, jenž z procesu během tak dlouhé doby vypadli) všech pětadvacet. Začali jsme tedy sdílením uběhlého času v našich životech, jak osobních, tak zejména profesionálních. Byl nám představen program šesti dnů, naplněných až po okraj, které byly před námi. A my jsme se na celé odpoledne vrhli do sdílení a hodnocení našich praxí, které jsme každý doma ve své zemi realizovali od posledního setkání v Lucembursku.

Druhý den byl věnován hodnocení sama sebe jako vzdělavatele a zhodnocení získaných kompetencí v průběhu celého procesu. Přišlo tedy na řadu hodnocení sama sebe, hodnocení a reflexe od druhých a pak také esej sama sobě jako průvodce ostatních k poznání. Odpoledne jsme se pak věnovali hodnocení e-learningu, který jsme svědomitě během posledního roku plnili všichni doma online.

Následující den byl naplněn přípravami na workshopy s žáky soukromé školy v Soulu. Mohli jsme si vybrat věkovou skupinu a příslušné téma, které bylo předem dané dle schématu. Já si vybrala žáky devátých tříd a téma udržitelný životní styl a řešení problémů. Rozdělili jsme se tedy do trojic a celý den věnovali přípravě našich programů na další den. My jsme s Kašiou a Karolinou vytvořili kooperativní strategickou hru na sbírání nerostných surovin ve dvou družstvech, která se konala v reálném čase a prostředí na podlaze třídy přímo ve škole. Celý tento designovací proces nás všechny moc bavil, takže jsme mu věnovali kromě celého dne jen s pauzami na jídlo dokonce i celý večer.

Vyrazili jsme z hostelu velmi brzy, abychom byli ve škole včas a stihli si všechno nachystat a připravit. Škola, i přes to, že se jednalo o školní prázdniny a probíhala v ní rekonstrukce, byla i tak očividně velmi luxusní. Dotyková tabule v každé třídě, mnoho technických vymožeností. Jen třídy byly velmi malé oproti těm našim. My měli v každé skupince maximálně patnáct dětí, a i tak jsme měli problém se do třídy pohodlně vejít, a to jsme polovinu nábytku odstěhovali na chodbu. A to je běžně ve třídě žáků třicet. V 9:30 začaly workshopy prvních skupin. Já jsem se účastnila toho před námi, který se zaměřoval na nakládání a spotřeby vody. Kdy si žáci zkusili simulovat vyjednávání národů ohledně spotřeby pitné vody, a jaký vliv na tento proces mají peníze. A po krátké přestávce jsme se na náš workshop o surovinách vrhli my. Žáci byli velmi šikovní, aktivní a ochotně se zapojovali. Také jejich angličtina byla velmi dobrá, což nás překvapilo. Nakonec jsme si udělali se všemi žáky ještě fotografii a odebrali se do jídelny najíst a vyslechnout si zpětnou vazbu od učitelů, kteří byli všem workshopům přítomni.

Odpoledne jsme měli volno, takže jsem s několika dalšími účastníky vyrazila do centra. Nejprve jsme navštívili Gyeongbokgung palác, který byl oficiálním sídlem vladaře v době jeho vladařských povinností. Zde přijímal poddané i návštěvy a celý komplex byl tedy velmi reprezentativní. A pak jsme zamířili ještě několik kroků dále do čtvrti Bukchon, která se skví typickou architekturou roubených nízkých domečků, v nichž stále žijí místní obyvatelé. Na večeři jsme se pak sešli všichni společně v samoobslužné restauraci s jídly snad z celého světa. Bylo tu tolik dobrot, které jsme si mohli vybrat, že jsem si šla čtyřikrát přidat, abych toho po kouskách ochutnala co nejvíce.

Ve čtvrtek dopoledne jsme se věnovali zhodnocení proběhlého programu s dětmi ve škole a zároveň se chystali na odpolední konferenci. Konference byla totiž realizována naši hostitelskou organizací Better World a někteří z naší skupiny měli možnost na ní vystoupit se svým příspěvkem o inkluzi formálního a neformálního vzdělávání. Ve volném čase po ní jsme vyrazili na pravou korejskou večeři v podobě mořských plodů a zeleninových knedlíčků a pak, jak jinak na karaoke. To je zde snad nejoblíbenější činnost a náplň večera s přáteli nebo i o samotě. Korejci považují karaoke za nejefektivnější způsob na uvolnění stresu, a proto také často uslyšíte jen tak někoho zpívat na ulici nebo z okna domu.

Ale to už nadešel poslední den našeho semináře a my se kromě hodnocení konference pustili také do hodnocení celého rok a půl dlouhého procesu. Nebylo to lehké uchopit sami v sobě celé ten do hloubky dlouhý proces, a ještě ho zároveň probírat s ostatními, ale zvládli jsme to a vymysleli mnoho věcí, které se by dali udělat příště znovu a lépe. A samozřejmě se také zamýšleli nad tím, jestli bude InFormal pokračovat i nadále. Ale to se teprve uvidí. Vše jsme tedy sami v sobě i formálně uzavřeli a nezbývalo už než si jen na závěrečné party říci sbohem a šáteček. A zazpívat si ještě nějaké to karaoke…

Já jsme měla to štěstí, že jsem mohla pak v Koreji zůstat ještě několik dní po projektu. První den jsem byla navštívit palác Changgyeonggung s jeho tajnými zahradami, ale místem, kde vladař sám žil a bydlel, a krásný budhistický chrám Jogyesa. Pak jsem se na další den vydala s dalšími třemi odvážnými do hor Bugaksan.

Zde jsme po hodinu trvajícím výstupu konečně došli do chrámu Cheonchuksa, který se nám stal na další den domovem. Zúčastnili jsme se totiž akce Temple Stay, v jejímž rámci je možné se na den stát mnichem a zkusit si jejich život zde v chrámu v horách. Po našem příjezdu jsme tedy obdrželi modré kalhoty a vestičku a dali si s ostatními večeři. Večer se konala hodinu a půl dlouhá modlitba v hlavním chrámu, jejíž součástí bylo 108 děkovných úklonů. Ještě jsme si prohlédli areál ve tmě, krátce se pokochali výhledem na rozzářený Soul pod námi, a šli brzy vstát. Ve čtyři hodiny se totiž konala první ranní bohoslužba, ještě před východem slunce. O půl šesté už jsme vyráželi na túru s mnichem, která nás zavedla na malý vrcholek nad chrámem, odkud jsme pozorovali hory probouzející se s mlžného oparu. Po návratu do chrámu nás čekala snídaně a pak volný čas. Většina z nás vyrazila zpátky do hor, pokořit nejbližší možný vrcholek Sinseondae (730 m.n.m). Jestli si představujete krásnou procházku lesem, jste na omylu. Prakticky celá cesta se kvůli velkému sklonu skládá z mnoha a mnoha schodů. Ať už přírodních (skály, zaklíněná dřeva ve svahu), tak umělých (kovové schody). Ale rozhodně to za ten pot a námahu stálo. Výhled byl dechberoucí. Po návratu do chrámu (v mém případě i po krátkém bloudění, kdy jsem omylem došla k jinému chrámu) se konala další modlitba a potom oběd. Ještě jsme se rozloučili s naší průvodkyní mniškou Seo An a pomalu jsme scházeli dolů do civilizace.

Já se nadále vydala s českou skupinkou navštívit pátou nejvyšší věž světa Lotte Tower a proslulou čtvrť Gangam. A pak jsme rychlovlakem KTX (dosahuje rychlosti až 250 km/hod.) přesunuli do východního přímořského městečka Gangneung. Tam jsme se ubytovali v motelu a vyrazili na večeři v podobě sašimi (syrová ryba) se zeleninou. I přes to, že jsme šli pozdě spát, se nám podařilo vstát na východ slunce a projít se po pláži (na které se ovšem nesmělo plavat). Dopoledne jsme si zašli na snídani s výhledem na Východní moře a také na nákupy oblíbených sušených ryb (dokonce jsme jich mohli i několik ochutnat). Ještě jsme strávili pár chvil v centru města, ale to už nám jel autobus zpět do Soulu, protože letadlo na moje kamarády bohužel nečeká.

Ale já jsem stále ještě měla jeden celý den, takže jsem vyrazila na pozdní večeři s kamarádem z Rakouska a prohlédla si tak i čtvrť Dongdaemun. Ráno, již sama, jsem se pak vydala do parku Namsan, kde jsem navštívila vyhlídkovou věž Namsan Tower. A odpoledne jsem se pak vydala ještě do skanzenu tradiční vesničky Namsangol Hanok. Cestou na vlakové nádraží jsem ještě úplnou náhodou narazila na otevřené tržiště Myeondong, jehož pouliční stánky s občerstvením byly dokonce zapsány i do dědictví UNESCO.

A můj jednodenní přestup v Dubaji se vyplatil. Sice tam bylo pekelné vedro (41°C), ale za to je to doopravdy město přepychu a budoucnosti (i když také velkého pozlátka a jakéhosi rozdílu mezi bohatým centrem a téměř pouštním okrajem). Nicméně nejvyšší budova světa Burj Khalifa je doslova impozantní. A i ostatní luxusní budovy a ulice, jako například mrakodrap Burj Al Arab Jumeirah ve tvaru plachetnice nebo umělý ostrov ve tvaru palmy Palm Jumeirah vás přinutí se cítit velmi méněcenné a jako v pohádce. Na druhou stranu kousek za městem nenajdete nic než obrovské elektrárny zásobující celý tento komplex proudem, zchátralé malé domečky a písek kam až oko dohlédne. Jeden den v této výhni mi doopravdy stačil (úplně chápu, proč v centru mají obrovské šesti poschoďové nákupní centrum, které je klimatizované, a kam se snad všichni místní přes poledne ukrývají), ale na druhou stranu musím říci, že jsem byla ohromena a okouzlena.

Děkuji organizaci KURO Hradec Králové za možnost se celého projektu zúčastnit i za vaši neutuchající práci a zájem o každého z nás. Bez vás by se projekt nekonal. A také děkuji za podporu a ochotu do nás všechny ty vědomosti nalít, školitelům Bogdymu, Natálii a Jin Suovi, bez nichž bych nepřijela zpátky domů s tolika novými znalostmi a dovednostmi. A také děkuji programu Erasmus+, bez jehož podpory bych se tohoto dobrodružství vůbec nemohla zúčastnit.

***

PS: A jedla jsem pečené larvy Bource morušového! A upřímně, zase až taková dobrota to není... Ale místo chipsů k televizi dobré. :)


19 zobrazení
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now