Vyhledat
  • Lada Matyášová

Hledání klidu v adventu i krásy sama v sobě


Neděle minulého týdne utekla a zase tu bylo pondělí. Dne v práci utekl jako voda a odpoledne už jsem spěchala domů, abych stihla promítání filmu Hledání lilie. V úterý jsem šla na přednášku o tom, jak média zobrazují klimatickou krizi. Ve středu zase na veřejnou diskuzi s novinářem Kazanským o situaci v ukrajinském Donbasu. Ve čtvrtek jsme měla konečně čas si trochu odpočinout. Abych v pátek šla na svojitý punč a včelovinu ze tří druhů medu. V sobotu mě čekalo přednášení na celostátním skautském Mikulášském semináři. A v neděli úklid a zasloužený odpočinek.

V neděli se mi ještě podařilo umotat adventní věnec. Sice jsem nebyla schopná na něj najít žádné přírodní ozdoby venku. Ale použila jsem, co dům dal. Tedy převážně propriety dovezené z letošních svateb svých kamarádů. Upcycling!

V pondělí slavila kolegyně narozeniny, tak jsem dostala moc dobrý zákusek ke kávě. Mám svou práci a kolegy moc ráda. A hned po pracovní době jsem spěchala na vlak, abych stihla šumperské promítání filmu Hledání lilie. Jedná se o hodinový dokumentární snímek popisující třicet let svobodného skautingu. Jakým výzvám musel Junák čelit v době své obnovy a jakým výzvám čelí dnes. Následovala krátká debata s Agni, obnovovatelkou skautingu v Šumperku, při které jsme mohli ochutnat její vlastnoručně upečený štrůdl, mňam.

V úterý mi kolega v práci konečně přidělal nástěnky, což mi udělalo obrovskou radost. Protože tak mám nejen památku na naši stážistku, která se na konci listopadu vracela domů do Lvova. Ale hlavně to u mě v kanceláři teď vypadá moc krásně a hlavně pozitivně. Nástěnky jsou totiž plné pestrobarevných fotek a ručně dělaných kvítečků, které mi vždy spolehlivě zvednou náladu.

Po práci jsem pak šla do Skautského institutu na besedu Klimatická změna očima médií. Jednalo se o veřejnou diskuzi sociologa a novináře o tom, jak je v současné době zobrazováno téma klimatické změny v médiích a jak s tím, jak čtenář můžeme naložit. Řeč přišla na mnohé aspekty tohoto tématu. Ať už od toho, že dnes neuplyne jeden den bez toho, aniž by alespoň v některém z médií nebyla nějaká zmínka o klimatu nebo o tom, co se v rámci tohoto oboru děje (což by před Pařížskou konferencí nebylo ani myslitelné). Jak vznikají i dnes mnohé dezinformace. Například tím, že vědci umí prezentovat fakta. Ale neumí jim dát tolik potřebný kontext nebo prvek příběhu, aby se stala pro čtenáře zajímavá a dobře čitelná. Nebo i tím, že se například koalice fosilních a tabákových průmyslů snaží záměrně veřejnost mystifikovat ve prospěch vlastních zisků. Že dokonce existovaly skupiny businessmanů, které záměrně fungovaly jako šiřitelé deziluzí ohledně klimatických změn, jako například Global Climate Coalition.

Nicméně naše malá republika na tom není s informavaností a hlavně činy pro zlepšení klimatu zase tak špatně. V několika městech nebo dokonce okresech byly zavedeny vyhlášky nebo celé legislativní prvky na podporu klimaticky šetrných stavebních, spotřebitelských nebo konzumních návyků (například nové zastupitelstvo v Libereckém kraji se zasadilo ekologicky šetrné bydlení v rámci akčního plánu na změnu klimatu v roce 2020). Kdy můžeme fungovat jako příklad ostatním státům v těchto malých i velkých krocích. Berme, a mluvme o klimatu, jako o výzvě, jako o něčem, co se týká nás všech a na čem můžeme společně pracovat (a jak). Buďme pozitivní a mějme pádně argumenty i zdroje. Chápejme tedy změnu klimatu jako příležitost, jak si zlepšit zdraví, životní úroveň a vytvořit nová pracovní místa. A jako čtenář buďme zvídaní, ověřujme si fakta a vzdělávejme se, abychom předešli dezinformovanosti a manipulaci. K tomuto tématu nám pak byla doporučena literatura Média, lži a příliš rychlý mozek od Petra Nutila.

Další den jsem si šla vyzvednout metodiky o zařazování Globálně rozvojových témat do výuky a neformálního vzdělávání. A vzala jsem to cestou přes Smetanovy sady, kde mě mile překvapili volně se procházející pávi. Júúú. Tak jsem se tam zasekla a koukala na jejich blýskající se ocasní peří v zapadajícím slunci…

Po práci jsem pak šla na přednášku a besedu s novinářem Denisem Kazanským o současné situaci na Ukrajině, konkrétně v oblasti Krymu a Donbasu (části okupované Ruskem). Pan Kazanský tam dříve bydlel, ale kvůli obsazená ruským vojskem se odtamtud musel v roce 2014 odstěhovat, a začít psát své sloupky z Kyjeva. V Donbasu již pro něj nebylo jako pro nezávislého ukrajinského novináře bezpečno. Ekonomická krize v devadesátých letech zasáhla celou Evropu. Ale průmyslovou, a ne zcela rozvinutou Ukrajinu zásadně. Mnoho podniků bylo zavřeno a lidé tak zůstali, zejména v okrajových částech země, bez práce. Toho využilo Rusko, které dávalo ekonomickou krizi a zavření podniků za vinu Evropské unii, kdy tvrdili, že výrobky z Ukrajiny nemohou výrobkům z EU cenově stačit, a tak by se celá ekonomie Ukrajiny celkově zhroutila. V devadesátých letech to tak možná ještě nebylo, dnes sice již ano, ale už jen tato negativní narace stačila, že tomu lidé uvěřili. Začali se tedy bouřit a vyráželi do ulic na takzvané majdany (majdan znamená ukrajinsky náměstí), kde probíhaly (a stále probíhají) veřejné demonstrace, dávající najevo odpor ke vstupu Ukrajiny do Evropské unie. Tím nepřímo ruské vedení dosáhlo toho, že si udrželo Evropskou unii „od těla“. Největší demonstrace se konaly v březnu a v dubnu tohoto roku. Kdy 12. dubna 2019 stejně na Ukrajinu přijela ruská armáda a zabrala tamní území, zejména Doněcké a Luhanské oblasti. O tomto dni se mluví také jako o dni tzv. zeleného korudoru. Ruská armáda obklopila ukrajinskou armádu bránící Donbas. Ti, když viděli, že není možnost konflikt vyhrát, požádali o příměří a o možnost se bez ztrát na životech stáhnout. Ruská armáda tento nápad kvitovala a v jednom místě okupovaného města nechala volný průchod, který mohli ukrajinští vojáci uniknout zpět na ukrajinské území. Ve chvíli, kdy se ukrajinská armáda začala stahovat, je ta ruská absolutně eliminovala.

Ani podepsání Minské dohody na tom moc nezlepšilo. Některá území byla sice osvobozena, ale většina území, kde Rusko získalo podporu a pro-ukrajinsky smýšlející obyvatelstvo odtamtud odešlo, stejně zůstalo k Rusku přikloněno. Zejména proto, že Rusku se k celé věci vyjadřuje tak, že se na území Doněcka koná pouze občanská válka. Že ono samo do ní nijak nevstupuje a není na tomto území nijak zainteresováno (přičemž ale není jasné, odkud chudí ukrajinští pro-ruští občasné shánějí na venkově zbraně a další zásoby). Zbylé obyvatelstvo, které v Doněcku a Luhansku zůstalo, a chce se připojit k Rusku, věří, že je Rusko (stejně jako Krym) anexuje a připojí. Tím by ale Rusko jednak ztratilo svou mocenskou politiku nátlaku na ukrajinskou vládu. A pak ani Ukrajina nechce tato území pustit za Ruskem nastolených podmínek. Celá situace je tam tedy zmražená, protože ani jedna strana nehodlá ustoupit, ale k mírové dohodě zde nemůže kvůli nechuti a mocenským zájmům v nejbližší době dojít. Kdy mezitím ale Rusko zavádí tvrdou cenzuru na veškerá lokání média, ovlivňuje školní výuku i smýšlení lidí pomocí politického vlivu. Jedním z příkladů je například uvěznění nezávislého novináře Stanislava Asimova, který chtěl v dané oblasti psát nezávislé zpravodajství. Od začátku konfliktu se mapuje 13 000 ztrát na lidských životech, z toho 3 500 ukrajinských vojáků. Pokud by vás problematika zajímala více, sledujte například web Asociace pro mezinárodní otázky.

Ve čtvrtek k nám do práce přišel Mikuláš, i s hodným andělem a roztomilým čertem. Museli jsme každý říci básničku nebo písničku, abychom dostali sladkost a praktickou odměnu s krásným a pravdivým citátem:

Všechna naše zranění a rány mají svůj kořen v nedostatku lásky.

V obědové pauze jsem si zašla na Věstonickou venuši. Posívat se na tu slavnou sošku, starou přes 25 000 let, o které jsme se všichni učili a kterou všichni známe jako první dochované figurativní umělecké dílo na našem území. Expozice k ní byla vskutku minimalistická. Ale ona sama měla svou vitrínu v jinak prázdné místnosti. A byla impozantní. Malá, na dnešní poměry snad i baculatá dáma se pyšnila velké pozornosti malých i velkých návštěvníků. A mě, jak jsem se tak na onu sošku znázorňující mateřství a ženství dívala, došlo, že bychom se měli všichni mít rádi takové, jací jsme. Protože i když doba hlásá něco jiného, jsme každý krásný a dokonalý e své nedokonalosti, stejně jako venuše se svou prasklinou, oblými boky a svěšenými prsy. Vždyť to nás všechny dělá lidmi, krásnými, omylnými, ale přesto cituplnými a nádhernými bytostmi.

V pátek jsem vyrazila s kolegyňkou na punč. Byl to totiž velmi náročný den v práci, tak jsme si šli trošku orazit. A já pak ještě měla sraz s jinou kamarádkou, se kterou jsem ochutnala výtečnou včelovinu a dala si výborné brownie. Mám ráda vánoční čas, kdy si lidé najdou čas si chvíli mrznout venku koukajíce na rozzářený vánoční stromek na náměstí, a nikam nespěchají. Co vy, také jste si už našli chvíli se letos zastavit, a pobýt s těmi, které máte rádi?

V sobotu jsem vyrážela brzy ráno do Prahy, kde jsem se s týmem mezinárodní skautské akce Intercamp zúčastnila Mikulášského semináře. Tedy akce pro 900 skautů z celé České republiky, kteří se na tento jeden den sjedou, aby si poslechli přednášky, besedy, workshopy a jiné programy pro ně nachystané, a nasáli toho pravého skautského ducha. Naším úkolem zde bylo představit akci Intercamp, která se koná každý rok začátkem červa v některé z evropských zemí, a shánět na ni mezi účastníky dospělé dobrovolníky do service teamu. Čekala mě tedy jedna krátká prezentace, a pak hlavně pobyt u mezinárodního stánku, kde jsem akci propagovala přibližovala zájemcům. Mikulášský seminář je také specifický tím, že je zde doopravdy velká koncentrace známých. Takže jsem ještě spoustu času strávila pobíháním mezi všemi a zjišťováním novinek z jejich života. Podařilo se nám s týmem si i udělat krátkou poradu, takže jsme pak domů jeli všichni s novými úkoly a novou motivací do práce. Den to byl krásný, naplněný příjemnými setkáními a smysluplnou činností, jsem za takové vděčná.

Neděli jsem využila k řádnému odpočinku, úklidu, nákupu a nasávání vědomostí o genderové rovnosti, na kterou hodlám v Junáku prosadit novou odborku (jako svůj projekt po Juliette Lowe semináři).


32 zobrazení
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now