top of page

Chození po špendlících


Znáte takové ty ponožky, které používají profesionální tanenice a baletky? Ty které mají ustřižené špičky, abyste se jimi mohli dobře odrážet a neklouzalo vám to v určitých pózách? Tak takové jsem měla dnes na sobě také. Až na to, že si to moje boty trošku popletly, a místo velké díry ve špičce mi odhalily celou pravou patu. No, co dělat. Šitíčko do práce vážně nenosím. Tak jsem vylovila z peněženky zavírací špendlík a punčochu sepnula. Sice jsem se ji pak snažila otočit tím špendlíkem nahoru, což ani moc nebylo vidět, bo byl zevnitř. Za to tato poloha ale moc nevyhovovala do jednoho směru střiženým pumpkám, a ty se pořád otáčely špedlíkem dolů. A ne, za celou dobu, co jsem ho tam měla, se mi ten špendlík nerozepl. Ale i tak jsem si dnes způsobila jeden malý pracovní úraz. Přesouvala jsem totiž hory napoužitých zarážek do polic z jednho regálu do takových menších postranních, abych si uvolnila ve skladu místo. A o jednu tu plechovou potvoru, ani nijak zvláště nezabroušenou, jsem se pořezala. Na palci. Nic ze mě neteklo, ještě že tak, jinak bych znehodnotila místní knižní poklady, ale bolí to pořád.

Hned zrána mě čekalo milé překvapení. Jednak nějaké mapy k zařazení do fondu. (Což je spíše ironie, bo sotva tuším, jak katalogizovat seriálové publikace, natož pak mapy a navíc, kam je tak asi umístím.) Ale hlavně se mi vrátil knihovní foťák. Tak jsem hned zkoušela, jestli funguje a jak fotí. A samozřejmě, když jsem ho zapnula, tak mi to psalo, že nemůže načíst kartu. Tak ji vyndám, koukám, že je uzamčená (takový ten čudlík na kartě). Tak jsem jí "otevřela", vrátila ji zpátky do aparátu, zapla a nic. Zae nejde načíst. Tak jsem to zkusila ještě vrazit do PC, jestli ho to identifikuje. Nic. Tak jsem volala IŤákovi. Ten přijde, vezme kartu, "odemkne ji" a jde to. Grrrrr! Život je nespravedlivý! (A já vždycky vypadám jako blbec.)

Dopo jsem se opět vrhla na prach ve skladu a pokračovaal v retro-katalogizování, abych se někam pohla. A zjistila, že v sedmdesátých letech zdaleka ne všichni uměli tak dobře anglicky, jako my dnes. A jak že jsem to zjistila? No, pohleďte sami:

A odpoledne jsme zjistila, že jsem se fakt zamilovala do našeho knižního skeneru. Protože jsem konečně došla na to, jak efektivně skenovat publikace knižního vzhledu. Ono to ten skener totiž umí sám. Že to naskenuje jako jednu velkou stránku na šířku, a tu pak sám rozdělí na dvě (tak nějak uprostřed, takže to pak i sedí. Ale musí to být jenom nějaký rozumný formát. Jako například A5. Bo když je to něco mezi, třeba B5, tak už s tím má problémy a dost často tu stranu rozkrajuje úplně mimo. Což je někdy sice vtipné, ale jinak dost nepraktické. Takže jsem se dnes zaradovala, že jsem své dosavadní skenování mohla celé dělat o polovinu kratší dobu. Ale to nevadí. Budu to tak dělat od teď. A budu děsně šťastná, že jsem na to nepřišla až po půl roce. Juch.

Dnes mi také došlo, že jsem asi čekala větší "vzrůšo". Jakože od té pozice, práce a vůbec firmy. Ne, že by mě hnidopichování a kritizování webů a cizích textů (rozuměnj, korekce a konstruktivní kritika, haha) a všechny ty věcičky nepřišly epesní, ale, no, ani ne. Jednak mi tam už doopravdy chybí nějací uživatelé. Ale také něco tvůrčího a nápaditého. Jakože to, že je týden knihy mi musela říci až babička, jinak bych o tom vůbec nevěděla. Takže jsem došla k závěru, že jaké si to uděláš, takové to máš, a budu se snažit být více akční. Více vymýšlet nějaké vychytávečky a vůbec, jak tu knihovnu nějak přivézt zpátky k životu, bo teď doslova jenom přežívá. A to je doopravdy škoda. Takže jsem rozjela jednání s jednou paní ohledně školení na Caslin (sdílený katalog, pokud tomu správně rozumím) a také ohledně nějakých mezinárodních věciček (bo proč neuplatnit to, co už umím odjinud i zde, že?).

Jo, a ještě musím dodat, že jsem omasterovala výrobu kroužkové vazby. To už mi jde fakt skvěle. Až na ty chvíle, kdy selže lidský faktor. Třeba jako dnes. Bo jsem polovinu dokumentu, který jsem svazovala, proděravěla na druhé straně a dala ho k tomu zbytku obráceně. Šikovná. Takže jsem to převázala, aby to bylo pěkně číselně za sebou. A zbytek s těmi dírami ořízla tou super gilotinovou řezačkou..


bottom of page