Uplynulý týdnem byl týdnem změn a akcí. Změnila jsem pracovní místo, užila si příjemné odpoledne s mladými lidmi s poruchami autistického spektrem během pracovní rehabilitace, prováděla generální úklid. Až mi přišlo, že mi chybí ten poklid, který tu panuje běžně. Ale o to to zase lépe utíkalo a měla jsem pocit, že celý týden zmizel lusknutím prstů. Už měsíc a půl čekáme na nástup nového kolegy. Ale obsazujeme dosti specifickou pozici, na kterou se zatím nikdo nehlásí. Takže jeho místo v budově v jisté kanceláři u jistého stolu bylo volné. Vedení tedy rozhodnulo, že se zatím na ono místo přesunu já. Je to sice průchozí kancelář, takže je tam docela ruch, ale za to mám třikrát větší stůl a místo na věci. A také se se všemi hned vidím a mohu přivítat, když přijdou, což je fajn. V socializaci s novými kolegy se to jen hodí. Zároveň s mým stěhováním tedy bylo potřeba uvolnit to jedno pracovní místo. A i po mě v kanceláři se udělalo místo. Takže jsme začali přesouvat nějaké věci. A když už jsme v tom byli, vzali jsme ten úklid od podlahy. Probrali jsme knihy, které se tak různě povalovali po celé budově. Část z nich zase schovali do knihovničky, část z nich dali k rozebrání a zbytek poputuje na dobrou věc. Vyházeli jsme hordu papírů s poznámkami a jinými i několik let starými zbytečnostmi, které jen zabírali místo v šuplících. Zároveň jsme začali šahat i do skříněk, protože jsme potřebovali místo na strukturaci věcí k založení. Takže to nakonec končilo kompletním úklidem veškerých prostor. Spousta toho letěla. Dost věcí ale stačilo jen pořádně porovnat a dát jim tvar a stálé místo a i tak kancelář řádné prokoukla. Navíc je dobře, že s přicházejícím zákonem GDPR (který se teď všude skloňuje) víme, kde tu co je a kdo se k tomu může dostat.
Ve středu odpoledne jsme se věnovali naší pravidelné návštěvě. Lidičkám ze spřáteleného centra pro handicapované děti a mládež s poruchami autistického spektra. Tentokrát nám přišli pomoci udělat balíčky potravin pro potřebné rodiny. Bylo tedy potřeba zabalit mnoho krabic se základními trvanlivými potravinami, které pak dostanou na základě doporučení se sociálního úřadu ti, kteří je potřebují. Práce jsme nachystali hodně, ale i tak byli všichni moc šikovní. Takže jsme to měli hrozně brzy hotové. Takže jsme si pak povídali u hrnečků čaje a užívali si příjemného společného času. Ve čtvrtek a v pátek mě čekaly nějaké další opravy a práce na webových stránkách. Nějak jsem si myslela, že to nebude tak časté. Ale mám dojem, že na nich co obden něco opravuji, upravuji a měním. Ale také je pravdou, že se toho u nás doopravdy hodně děje, a pokud chceme mít naši internetovou prezentaci aktuální, je potřeba ji i náležitě spravovat. A také je to ale i tím, že ty webovky jsou od samého počátku hrozně složité a zmatečné samy o sobě. Nejen zevnitř, na údržbu, ale i pro čtenáře – takže je potřeba tam některé věci dávat vícekrát nebo na sebe odkazovat, což také nějaký ten čas a mozkovou kapacitu zabere. A ještě se mi vrátila má oblíbená výroční zpráva. Už máme první verzi od grafika. Vypadá to moc dobře. Možná i lépe, než jak jsem si sama představovala. Ale ještě na ní je spoustu práce. Jak oprav v textu, tak slohově i rozvržením. Ve zpracované grafice vypadá publikace přeci jen o dost jinak než jen jako holý text. Ale už se těším, až bude úplně hotová a půjde do tisku. A až ji pak budu moci mít v rukou a listovat si jí. Doopravdy se na ten pocit těším.
Víkend se mi také moc líbil. Opět jsem jej využila naplno. Sociálně, pracovně, sportovně, relaxačně. V sobotu jsem vyrazila na Městské skály. Akorát jsem špatně naplánovala termín, protože se zrovna tou dobou konala Pivovarská čtvrtka. Takže jsem se jí omylem asi tři kilometry účastnila. Což by nikterak nevadilo. Kdyby to zároveň ale také neznamenalo, že byla všude spousta lidí. Jak na Kokeši, tak na vyhlídce na Městských skalách (kde navíc ještě byla banda horolezců), tak na Voštinové skále. Ale sluníčko pěkně hřálo a šlo se pěkně, takže se nemohu stěžovat. Navíc jsem testovala nové boty, které po zalepení paty ani nikde nedřely, což mi udělalo obrovskou radost. Bo za tolik peněz, kolik jsem do nich vrazila, jsou fakt pořádné a pohodlné. A v neděli jsem si pro sebe vymyslela spoustu. Vrhla jsem se do práce na zahrádce. Bo fujky plevel musí pryč. Vyrazila jsem na krátký výlet na kole do Velkých Losin. Zacvičila si jednu sestavu jógy na uvolnění páteře. Jedním dechem zkoukla bezmála tříhodinový sci-fi film, který mohu doporučit všem, kdo má rád herní svět – Ready Player One. A večer mi zbyl čas i na kreslení, protože antistresové omalovánky pro dospělé jsou super a je potřeba nechat svou kreativitu občas převzít kontrolu a jen žasnout nad tím, co vzniká a přestat přemýšlet a všechno řešit (tak jak to děláme vždy jindy). Až se divím, že se to do toho dne všechno vlezlo.
***
Globalizace v praxi - řecká tzatziky příchuť vyrobená v Neměcku...
