Uplynulý týden byl v mnoha ohledech opět týdnem plným nových věcí, zkušeností a zážitků. Poprvé jsem byla aktivně zahrnuta do přímé pomoci potřebným, poprvé jsem vyrazila na oběd mimo pracoviště (a to hned dvakrát) a zažila svůj první víkendový team-building v nové práci.
Celý týden jsem se zaobírala sepisováním žádosti na grant. Jednak jsem tak zúročila své zkušenosti se psaním projektů pro mládež, a pak jsem si i procvičila znalosti o pro mě novém oboru, ve kterém teď působím. Vše do žádosti bylo potřeba totiž precizně formulovat. A to dokonce i ve velmi hutné formě, protože formulář měl ke každé otázce limit jen 400 znaků. Občas to tedy byl oříšek sepsat vše tak, jak to chceme tak, aby se to vlezlo. Po konzultaci s několika dalšími lidmi z firmy jsme vše ale doladili a ke konci týdne úspěšně odeslali na posouzení. Tak nám držte palce, ať to vyjde.
V pondělí jsem si hrála na novinářku a dávala jsem dohromady článek ze sobotního výletu do Neratova z minulého týdne. Načež jsem jej aktivně poslala do všechno novin, o nichž jsem si myslela, že by nám jej mohli poskytnout. A samozřejmě jsem si jej i vyvěsila na náš web a poslala kolegyňce na zveřejnění na Facebook.
Ve středu k nám opět po měsíci přišli naši známí s poruchou autistického spektra, abychom společně opravovali pokladničky na nejrůznější sbírky. Tentokrát jich ale přišla jen polovina z obvyklého počtu, takže nám práce trvala dvakrát tak dlouho. Což ale nevadilo, protože ve sklepních prostorách, kde jsme se se vším materiálem roztahali, byl příjemný chládek. A nakonec nám i zbyla chvilka na čaj a svačinku.
Ke konci týdne jsem byla okolnostmi vmanévrována do vydávání potravinové a hygienické pomoci pro potřebné. Tím, že nejsem vůbec od fochu, a ještě nikdy jsem to nedělala, připadala jsem si zezačátku docela mimo. Ale kolegyňka mě v rychlosti zaučila a sdělila mi, co a jak mám dělat a jak to probíhá, takže už to pak bylo lepší. Navíc nechodilo moc lidí, takže to nebylo nijak stresové ani náročné. Ale byl to moc příjemný hřejivý pocit takto pomáhat někomu, kdo si toho váží a cení si toho.
Konečně jsem si ale také našla čas na obědy venku. Což bylo osvěžující jako letní větřík v těchto dnech. Nejen proto, že se člověk dostal pryč z budovy do jiného prostředí, ale také si mohl chvíli společensky popovídat s někým, kdo nepatří do pracovního kolektivu a tím na tu vyměřenou půlhodinku úplně vypnout. Vím, že to není nic moc, ale popravdě mi to hodně pomohlo a oproti jiným dnům mi pak odpoledne po takovémto obědu venku moc pěkně utíkalo. Vřele doporučuji všem pracantům, pokud je to alespoň trošku možné, zajděte si jednou za čas na oběd mimo práci. Osvěží vás to.
O víkendu se konal firemní team-building. Tedy nic profesionálního. Jen jsme se s několika kolegy rozhodli, že pojedeme na chatu. Akorát jsme si samozřejmě vybrali ten nejteplejší víkend v roce, takže jsme byli rádi, že jsme se usadili zrovna nedaleko přírodního koupaliště. Kromě aktivit v podobě koupání, ježdění na kole, gymnastiky a jógy jsme si dopřávali i spoustu odpočinku a relaxace. Výborné jídlo nemohlo samozřejmě chybět a došlo i na procházku k oboře s daňky nebo deskové hry. Určitě jsme se k sobě vzájemně posunuli o kousek blíž a hlavně přenesli rovinu vzájemného poznání z ryze pracovní do soukromé roviny.
