Letní měsíce mají rozhodně jakýsi zvláštní způsob plynutí času. Jak je teplo a dlouho světlo, tak má člověk vždy pocit, že toho udělala v tom dlouhém dni hrozně moc, ale zase na druhou stranu se mu přes ono parno a dusno nic moc dělat nechce. Takže některé dny se táhnou samy o sobě, i když člověk dělá to samé, co jindy. Ale jiné zase naopak letí, protože je toho spoustu co na práci a spoustu co dělat v tak krásném počasí.
Poslední dva týdny jsem byla v práci. Ale vlivem dovolených a tím, že jsou i ostatní přes léto vyjetí na dovolené, se toho moc nedělo.
Opět jsem pomáhala s potravinovou a hygienickou pomocí. A že toho bylo potřeba tentokrát nachystat hodně. Naše spřátelené organizace sociálního zaměření nám totiž posílají klientů více než dost. A tak, protože kolegyňka měla dovolenou, jsem musela všechno obstarat sama. Není to nijak náročná práce, ale jen si vše rozmyslet, a pak to jedno po druhém nachystat a přenosit, mi dalo v tom vedru docela zabrat.
Potom jsem dělala nějaké dílčí administrativní úkony. Například jsem zpracovávala tabulky a souhrny výkonů pracovníků či řešila seznamy uživatelů. A pomáhala s drobnou propagací v rámci možností (plakátky, zprávy na web a řešení textu a výběru fotografií na interaktivní panel). Občas jsem zaskakovala na recepci, když tam zrovna nikdo nebyl. A zkrátka dělala vše potřebné. Jako vždycky.
A o co línější mi přišly všední dny, o to nabitější a lepší se mi zdály víkendy. První víkend jsem opět jela za našimi skautkami na tábor. Ale ještě, než jsem se tam v pátek dostala, jsem opět vyběhla na Ztracené kameny, vyměnit naši rozbitou kešku za novou. Počasí bylo krásné a navíc jsme tam potkala dva moc milé turisty, se kterými jsme krátce zhodnotili krásný výhled na Jeseníky, takže ideální odpolední vycházka po práci. A hned po návratu domů jsem znovu vyrazila ven. A tentokrát už konečně na tábor. Přivítal mě poloprázdný, jelikož děti šli spát pod širé nebe. S vedením jsme se tedy sesedly k ohni a zpívaly jsme a povídaly si. Na druhý den se dětičky vrátily a už nás čekal program. Nejprve volitelné bloky, v nichž si děti mohly vybrat, na kterou ze čtyř nabízených aktivit se připojí – tentokrát to byla na výběr jóga, posilování, sauna a jak poznat falešné informace. Pak vypukly velké Hry indiánského náčelníka, kdy měla každá účastnice tábora prokázat své znalosti a dovednosti v nejrůznějších soutěžích. Po obědě se strhla velká bojová hra mezi třemi týmy o navigaci slepého krále do kruhu s píšťalkou, kterou v něm nejprve musel za pomoci slovního popisu svého týmu najít, a pak jako signál konce hry, zapískat. Ale nebylo to tak jednoduché, protože se po celém herním území vyskytovali škodíci, kteří hráče chytali a posílali je zpět na základnu se oživit. Odpoledne následovala příprava skautského slibu. Tedy rozhovory se slibujícími, chystání slibového místa i ohně. V táboře se tedy rozlehl čilý ruch, jak se všichni zapojili do práce, aby vše bylo do večeře hotové. A večer už došlo na samotný obřad. Bylo to krásné.
Na poslední ranní hlídku jsem byla vzbuzena v 4:45. A i přes to, že jsme šly spát až po půlnoci, se mi nevstávalo těžko. Bylo již totiž po rozednění, a tak hlídka byla velmi příjemná. V ohništi stále ještě dohoříval oheň od večera, a tak jsem si na něm uvařila v hrnečku kávu a strávila jsem příjemné dvě hodinky pozorováním východu slunce a postupného probouzení se lesa do nového dne. V sedm hodin jsem přenosila uhlíky z ohně do kamen a začala vařit mléko na krupici k snídani. Byl posunutý budíček až na osm hodin, aby se holky po dlouhém slibovém večeru trochu vyspaly, a tak se krupice akorát tak uvařila, když všechny vstávaly.
Dopoledne nám přijela návštěva udělat program o osmičkových rocích. A to nejen pro menší děvčata, ale i pro nás vedoucí. Všechny jsme si to moc užily a dokonce se i něco nového naučily. Po obědě byly opět volitelné bloky, tentokrát výroba lapačů snů, balzámků na rty, posilování a sauna. Následovala společná hra s chlapeckým táborem. Nejprve proběhly nějaké seznamovací hry. A pak se každý hráč plněním úkolů vydal buď do nebe nebo do pekla. Podle toho, jaké číslo na kostce hodil a jestli splnil zadaný úkol. Ale pak už jsem bohužel musela jít. Abych zase mohla jít v pondělí do práce. A nechtělo se mi, hodně se mi nechtělo.
A proto jsem se příští pátek i s návštěvou vrátila zpět. Menší holky sice odjely už v úterý. Ale v táboře zůstaly starší holky a vedení. Takže táborová atmosféra zůstala i na poslední dva dny. Moc se toho ale bohužel dělat nedalo, protože skoro celé páteční odpoledne pršelo. Takže jsme hráli karty a deskové hry. K večeru se ale vyčasilo, takže nástup už proběhl bez pláštěnek a večer jsme sice kvůli komfortu strávili v tee-pee, ale už na nás sem a tam mrkla i nějaká ta hvězda. Epické zatmění měsíce jsme ale kvůli velmi husté mlze na obzoru minuli. Na druhou polovinu večera nás pak chlapci pozvali na jejich závěrečný oheň. Zpívali jsme tedy všichni dohromady a to jak české, tak i anglické písně. Někteří odvážlivci se pak nocí vydali na Obří skály na východ slunce. Kvůli mlze ale však prý nic moc neviděli. V sobotu nám pak zbylo už jen dojíst zbytky, pouklízet a odjet. Ale tím můj víkendový program neskončil.
S návštěvou jsme totiž hned po návratu vyrazili na výlet na Městské skály. Slunce svítilo a tak se nám šlo dobře. Zastavovali jsme se na všech skalkách cestou, jak na Kokeši, tak pak cestou zpět na Voštinové skále. Chvíli jsme se báli, že nás spláchne přicházející déšť. Ale moc pěkně nás minul, takže na nás padlo jen pak kapek pro osvěžení. A večer nás čekala potáborová afterparty. Šli jsme na bowling. Hráli jsme ve dvou týmech, holky proti klukům. A kluci měli vždycky nějakou křivou dráhu… :-D S hladovci jsme se pak ještě vydali na pizzu do Istrie a pak si udělali procházku večerním Šumperkem. Což bylo zvláštní i pro místní, protože jak často se komu z nás stane, že se jde o půlnoci jen tak projít po centru? V neděli jsme pak hlavně odpočívali. Shlédli jsme expozici o čarodějnických procesech, šli se projít do parku. Na oběd i na večeři ven. A také mi byla doporučena jedna počítačová hra. Slender. Strašidelná. Takže jsme chvíli strávili i tímto. :-D
Přibylo mi tedy několik nových zážitků. Ubyla mi nějaká té energie. Ale i tak se cítím připravena na další pracovní týden.
