I přes to, že už je skoro konec srpna, léto ještě ani v nejmenším nekončí. Sluníčko pálí, déšť nepřichází a teploty jsou pomalu horší než v tropech. Ale to mě nemůže odradit od odpoledních venkovních aktivit a právě naopak mě to opět láká ven do lesů, kde je alespoň o trošku chladněji než ve městě.
Nemohu ale nezmínit ještě minulý víkend, který se pro tematickou uzavřenost do minulého příspěvku nevešla. Jela jsme totiž do Brna na svatbu dvou drahých kamarádů. A spojila to i chvilkou v centru, kde jsem si maličko prošla po mých oblíbených second-handech a setkala se s kamarády z univerzity. Obřad byl kouzelný. V kostele sv. Jakuba. S poutavým výkladem kněze a příjemně uvolněný, jak jen to v tak vážných chvílích jde (což bylo způsobeno i hojným počtem dětí přítomných na obřadu). Oslavy se pak konaly ve formě velké zahradní party, což byl velkolepý nápad. Protože zahrada příjemně dýchala čerstvý kyslík a veškeré horko i hluk ulic zůstaly za jeho zdmi. A jak už to tak na svatbách bývá, pití i jídla byla sousta (zejména domácích dobrot, nechyběla ani zmrzlina, a vytříbených značek tekutin). A večer gradoval díky přítomnosti výtečně hrající swingové kapely, na jejichž melodie jsem stihla alespoň jeden tanec, než jsem musela běžet na vlak. Tříhodinová cesta díky skvělé společnosti utekla jako voda a v neděli už jsem jen odpočívala a sbírala síly na další pracovní týden.
V práci se toho na mě totiž nahrnulo poněkud více než obvykle. Kromě tradiční starosti o webové stránky a grafiku plakátků a jejich rozesílání mi připadlo i kompletní zpracování jídelníčků obědů, které rozvážíme. Dále jsem se také věnovala hodnocení docházky kolegů za minulý měsíc s hodnocením přesčasových hodin, aby všichni věděli, kolik volna navíc na tento měsíc mají. Také jsem doplňovala tabulku dovolených dle skutečnosti, protože si v červenci a srpnu spousta lidi vybírá dovolenou. A celkem dost času jsem věnovala i vybírání fotografií a tvoření textů na interaktivní prezentační panel.
Ale uplynulý týden nebyl jen o práci, ale také plný radostí. Protože jsem v pondělí obdržela krásnou kytičku, opožděně k svátku, který jsem měla minulý týden. V úterý donesla kolegyňka cuketovou buchtu na ochutnání (protože už jí, dle jejích slov, ty cukety lezou i ušima). Ve středu měl kolega narozeniny, tak pro všechny donesl sladké dobroty. A ve čtvrtek ještě kolegyňka koupila všem zmrzlinu, abychom si trošku ulevili v nastalém vedru. Takže jsem se měla doslova královsky.
A v pátek po práci jsem si sbalila batůžek a vyrazila na Jesenický čekatelský lesní kurz, kde jsem instruktorkou. Sice jen na víkend, protože mi můj nedostatek dovolené více nedovolil, ale i tak jsem za to byla ráda. V pátek jsem přišla rovnou na večeři. Byly těstoviny po boloňsku. A protože to byl zahajovací den kurzu, čekala nás večer komentovaná prohlídka tábořiště a večerní výzva na prolomení ledů po třech měsících, kdy jsme se s frekventanty od zahajovacího víkendu neviděli. Ve středu už začal program. Ráno seznamovací hry, beseda o skautingu, kumšty, odpoledne přednáška na téma program a Metodika a rukodělné aktivity. Večer se konaly debaty. V neděli se pak probírala teoreticky i prakticky zkoušela zdravověda, pokračovaly kumšty i rukodělné aktivity (druhá polovina ze soboty) a pokračovaly družinovky. To jsem ale už musela jet domů, protože spojení na místo táboření není nejlepší. Takže mě čekala ještě hodina a půl dlouhá procházka z hor dolů (zpestřená o průchod ohrady s krávami, kterou někdo neprozřetelně postavil přes hlavní cestu do nejbližší vesnice, jenž se pak spíše změnila v adrenalinové obcházení lesem, jelikož od dob mého působení ve výzkumáku mám z krav celkem respekt). Doma jsem jen padla do postele a okamžitě usnula.
