Říjen se zakuklil do letního hávu, takže by ani neřekl, že je podzim. Ale ano, už to tak při pohledu do kalendáře bude. I když by to jeden v sukýnce a triku s krátkým rukávem ani neřekl.
Mé dny už se hezky po divokém záři zaběhly a dostaly pravidelný rytmus. Dopoledne práce a většina odpolední nějaká aktivita. Připadám si pomalu zase jako na základní škole, když mám skoro každý den v týdnu něco.
Myslím, že jsem snad nikdy v životě nebyla tak aktivní. Ne co do počtu aktivit, kroužků a mimoškolních programů. Ale co do jejich zaměření. Téměř všechny jsou nyní totiž z větší nebo menší části pohybové. Ale jejich skladba a společné doplnění mi dává smysl, a tak jsem se rozhodla si je ve svém programu nechat, i když je to někdy náročné. Chodím totiž do základních tanečních pro mládež jako instruktorka, do tai-chi, do jógy a na orientální tance. Ještě jsme měla v plánu chodit na Řemeslnou dílnu, ale tu bohužel nestíhám. Což mě mrzí, protože mi využívání mé kreativity k nějakým tvořivým pracím doopravdy chybí (protože doma si doopravdy nerozdělám hlínu, že z ní budu tvořit keramiku). Ale něco muselo jít bokem, jinak by mi nezbýval čas se ani najíst. Natož si pak ušetřit nějaký čas i sama na sebe.
Před týdnem, jak mi to přijde již dávno, jsem byla zkoušet metodiku na skautském kurzu pro mladší vedoucí. Účastníci kurzu byli dobře připraveni, takže to šlo hladce. Bylo to takové příjemné popovídání a i já sama jsem se toho hodně dozvěděla o tom, jak některé věci fungují v jiných skautských oddílech. A v mnoha detailech jsou věci hodně odlišné. Nejen mezi dívčími a chlapeckými oddíly, ale také mezi oddíly v jednom středisku. Zkoušky zvládli úplně všichni, z čehož mám velkou radost a jsem nadšená i z celé jejich skupiny. Myslím, že se z nich během zahajovacího víkendu a léta stala opravdu skvělá parta.
A v neděli jsem se pak ještě stala oficiálním fotografem na křtinách kamarádčiny holčičky. Obřad byl krásný a hostina, i přes to, že jsme pomáhala chystat občerstvení a starat se o hosty, příjemná. Byly to moje první křtiny, takže jsem nevěděla, co přesně očekávat. Ale nakonec jsem byla moc mile překvapena, jak plynule vše probíhalo a v jaké pohodové, i když slavností, atmosféře se oslava konala.
V práci jsme řešili se stále větší intenzitou dvě víkendové akce, slavností mše slouženou za naši firmu a výlet dětí do Kroměříže, z nichž jsem druhou plně organizovala já. Takže s blížícím se termínem rostl i můj stres a počet úkolů, které bylo k jejímu zdárnému průběhu potřeba vykonat. Mše byla, co se týká příprav, nenáročná. A to minimum, které bylo potřeba zařídit, mě minulo. A výlet do Kroměříže, vypadala dlouho bledě, že jej nakonec budeme muset možná i zrušit, ale nakonec se vše zvládlo připravit, a hlavně se povedlo sehnat nadšené účastníky, což byl největší oříšek. Proto bylo možné jak jednu, tak druhou, dva týdny po sobě, uspořádat.
Kroměříž je nádherné město, ve kterém jsem nikdy předtím nebyla. Proto jsem se na něj velmi těšila. A musím uznat, že mě nijak nezklamala. Právě naopak. Zážitek z velkolepého arcibiskupského zámku a jeho zahrad plných zvířeny ještě umocnilo nádherné počasí, které nám dodávalo energii na další aktivity. Kromě zámku jsme totiž ještě navštívili protiatomový kryt pod knihovnu a zrcadlové bludiště. Nesměla chybět ani návštěva místní slavné čokoládovny. Byl to krásný den a jsem ráda, že jsem se mohla do Kroměříže dostat i přes to, že jsem byla po celém dni popocházení úplně vyřízená.
