Je za mnou další týden ve znamení akce a spousty aktivit. A to nejen ve volném čase, ale také v práci.
Rozhodli jsme se konečně dát do kupy některé nedodělané záležitosti. Takže jsme například s kolegyňkou běhali po nákupech a sháněly nejnutnější pomůcky a zařizovaly opravy. Tomu samozřejmě předcházel ještě internetový průzkum, abychom vůbec věděly, kam jít a co přesně shánět.
Už jste někdy posílali nějaké věci do Afriky? Ne? Až to budete dělat, vyšetřete si na to aspoň hodinu. Bo tak dlouho bude trvat, než pracovnice pošty přijdou na to, jak to udělat! (I přes to, že byly moc šikovné.) Jen jsme toho zkrátka měli moc a bylo to komplikované, těžké a do soukromých rukou.
Po prázdninové pauze za námi opět přišli naši milí s poruchou autistického spektra na pracovní rehabilitace. Už jsem se na ně těšila a musím říci, že tři měsíce, kdy tu nebyly, byly docela dlouhé. Opět jsme společně strávili příjemné odpoledne. A práce bylo tolik, i přesto, že nám šla výborně od ruky, že jsme ji ani nestihli dokončit všechnu. Ale to nevadí, dodělá se příště. Hlavně, že se nám pracovalo dobře a s úsměvem.
Ve středu byla porada. Jenom kratičká, ale i tak jsem musela odcházet dříve, abych všechno stihla. Nicméně jsem si to moc užila. Protože čtyři kolegové měli narozeniny, napekli buchty a jiné dobroty. Samozřejmě nesmělo chybět ani přání oslavencům s předáním dárečků. Což je také jeden z mnoha aspektů, které se mi na mé práci líbí. Že nejen, že se tu k sobě všichni chovají mile a ohleduplně. Ale také to, že si vzájemně přejeme k výročím a řešíme vše i dle přání oslavenců. Takže je z každého človíčka na chvíli hlavní hrdina dne, který dostane zasloužené ocenění.
Pátek byl naopak hrozně zvláštní den. Pořád se něco dělo a něco se měnilo a vůbec to bylo obecně docela napjaté. To už jsem pak byla ráda, že jsem mohla jít odpoledne dost. Měla jsem toho i tak dost.
Protože jsem po dva dny v týdnu absolvovala dvoje taneční prodloužené, které i se zkouškou trvaly pět hodin (17:00 – 22:00). A do toho ještě moje oblíbené tai-chi, jóga a orientální tance. Takže když jsem měla v pátek konečně po celém dni volno, vyrazila jsem do města. A hned v prvním obchodě jsem si koupila pěkné společenské šaty. V sobotu mě totiž čekala svatba, tak abych tam moc nemrzla a zároveň, aby mi to slušelo.
Svatba byla nádherná. S pohodovou atmosférou na milém místě. Svatebčané se sešli ve výborném rozmaru, a tak nutno podotknout, že to byla jedna z nejlepších veselek vůbec. Pravda, kapela byla místy docela excentrická (když namísto Nad stádem koní, zpívali Nad sádlem z koní… kotlety voní). Ale naštěstí na mě nevybylo tancování s koštětem, takže jsem byla ráda. Už dlouho jsem se takto pěkně nepobavila. A v neděli jsem pokračovala v socializování, kdy jsem si celé odpoledne užívala procházky po venku a levandulovou kávu, bábovku a limonádu (alias když má člověk něco rád, není toho nikdy dost, hihi).
