Za posledních dní jsem ze sebe ždímala doslova poslední zbytky energie. Až se divím, kde to moje tělo ještě bere. Ale víte co? Hrozně mě to baví!
Začnu tím, co se nezměnilo. Stále chodím dělat instruktorku do základních tanečních. A musím říci, že všichni kurzisti se po první prodloužené rapidně zlepšili. Nevím, jestli je to tím, že ti, kterým to doopravdy nešlo, odpadli, ale je to tak. Proto si to užívám ještě více než předtím. A navíc jsme začali dělat už trošku zajímavější a pokročilejší tance, takže o to je to větší zábava. Bo polku zvládne zatancovat skoro každý. Ale takové tango nebo quickstep, na to už je panečku potřeba trochu toho hudebního sluchu. Těším se, jak to budou válet na druhé prodloužené. Ale do té jsou ještě tři týdny, takže si na to budu muset ještě počkat. Mimochodem, kdo jste viděli nový film Kryštůfek Robin, tak jeho úvodní píseň je krásný valčík.
Stále chodím cvičit tai-chi. A mám pocit, že mi to doopravdy jde. Už jsme si ve skupině začátečníků osvojili pět cviků ze sestavy 24 Jang a jsem na to docela hrdá. Protože to není jen tak ledajaké máchání rukama a nohama. Ale protahovací a posilovací cvičení, kdy každý cvik má svůj přesný postup. Navíc si od minul lekce všichni včetně lektorky tykáme. Což přináší skupinu super lidiček na úplně nový level blízkosti a na docela příjemnou formu společenského kontaktu s lidičky na stejné vlně. Mám z toho radost.
Ve středu mám obvykle volno. Ale poslední den v měsíci říjnu se mi v tomto pomstil. Ráno jsem jela na školení do Olomouce. Byl po sérii pršlavých dnů konečně jeden krásný, takže cesta i pobyt v Olomouci byla příjemná. S ohledem na to, že školení bylo perfektně připravené a moc mě bavilo, jsem si to moc užila. Ale na kochání se nebylo moc času. Leda přes obědovou pauzu, kdy jsem si akorát stihnula sníst na sluníčku na nádvoří svou pizzu a dát si jedno selfie s Masarykem. Ale sotva jsme skončili s programem, jela jsem tramvají na vlak, abych stihla vlak. Z vlaku jsem běžela se domů převléci a pak hned do divadla. Ale divadlo bylo výborné. I přes hororový námět jsme se už dlouho tak nezasmála. Pes Baskervillský v podání šumperského divadla je doopravdy pecka. Takže pokud přemýšlíte, čím si zpříjemnit některý z víkendů, jděte do toho. Vyplatí se to. A z divadla jsem hned rovnou běžela do tanečních, které byly kvůli podzimním prázdninám tento týden přesunuté na středu. Takže jsem domov opouštěla v šest třicet ráno a vrátila se až po desáté večerní. Bylo to doopravdy dlouhý den. A ten příští nebyl o nic méně náročný.
Od prvního listopadu jsem totiž byla přeřazena na jinou pracovní pozici. Neřekla bych, že jsem úplně povýšila, i když v jistých ohledech vlastně ano. Mám větší kancelář s větším stolem. Ale také s větším počtem kolegů. Z přízemí jsem se přesunula do prvního patra. A rozhodně za ty samé peníze vykonávám dvakrát tolik práce. :D Ale nemohu říci, že bych s tím nesouhlasila. Prostě jen můj time-management teď dostane trochu na zadek, než si v tom udělám nějaký systém a než do toho vklouznu. První, co jsem udělala, bylo, že jsem přeorganizovala nábytek, takže mám dvakrát tolik prostoru. Nevím, jestli je to podle feng-šuej, ale rozhodně se cítím pohodlněji, když je kolem mě tolik vzduchu a ne spousty skříněk plných šanonů. Šanony přišly na řadu jako druhé. Probrat, nechat jen to nejnutnější a aktuální, zbytek archivovat. Tak jsem se dostala na asi dvě třetiny původního objemu, juch. A jako poslední jsem se v uklízecí fázi vrhla na složky v PC. A mám pocit, že než to všechno nějak zkoordinuji, bude konec roku. Ale třeba mi to jen tak připadá. Každopádně mi držte palce.
A ve čtvrtek chodím na dvouhodinovou lekci jógy, na kterou hned navazují orientální tance. Zezačátku mi to doopravdy nešlo. Měla jsem pocit, že přeci nejde pohybovat bříškem na jednu stranu a rukama na druhou (ideálně třeba ještě do protisměru nebo úplně v jiném rytmu). :D Ale po měsíci a půl trénování už tomu začínám přicházet na kloub. Občas se mi sice vaří hlava, ale za ty pevné břišáky to rozhodně stojí. Haha. Tak ne. Ale jóga mě moc baví. Je to takové příjemné protahování s trochou posilování. A když se mě zrovna moje záda nesnaží zabít, je to i moc fajn. Což mi připomíná, že jsem byla v úterý na odblokování bederní páteře. Nevím, jestli už jste to někdy zažili, ale to křupnutí, když vás fyzioterapeutka rozhýbává, je fakt chuťovka. Až jsem se divila, že mi nezlomila páteř na půl. Ale světe div se, doopravdy to pomohlo. Ne, že by mě teď už nic nebolelo, ale je to asi o milion procent lepší. A dokonce mě pak i moje lektorka orientálních tanců pochválila, což mě zařálo u srdíčka.
Zároveň se také snažím nezahálet v plnění svých povinností v online kurzech. Kdy jsem zrovna tento týden dokončila kurz o štěstí. Završila jsem poslední devátou lekci a teď už je jen na mě, jak nabyté znalosti budu používat.
A o víkendu se také pořád něco děje. Bowling s kolegy z práce. Webinář o neformálním vzdělávání ke kurzu InFormal, ve kterém jsem už od ledna zapojená. Rozdávání trikolór společně s dalšími skauty ze Šumperka na výročí sto let od založení republiky. Rozlučka s kamarádkou, která jela do Afriky na stáž zašívat černoušky. Skautská středisková rada k již desátému ročníku našeho legendárního plesu a dalším katastrofám. :D A slučka s lidičky z bývalé práce. Alias když je práce na prd, utuží kolektiv. A do toho samozřejmě ještě patří nějaká základní údržba domácnosti, zahrady apod. A to nezmiňuji ještě svou druhou a třetí práci. Hehe. I když vlastně jen třetí. Bo ve druhé mám stop stav, bo na překládání došly do konce roku finance. Takže už jen spravuji web jednomu legendárnímu hudebnímu tělesu. :D A pak se divím, že poslední dobou mám problém po ránu vstát z postele… Hihi. Hlavně když předchozí večer strávím dvě hodiny četbou skvělé knihy Černobílý svět od Kathryn Stockett. :D
Jo, a kdo jste o tom ještě neslyšeli, tak Městské divadlo Brno dnes uvedlo do programu muzikál Rent. Pokud můžete, běžte. Je to rozhodně neopakovatelný zážitek. A kdo to máte daleko, pusťte si aspoň film. ;)
