Tento týden jsem toho měla nějak dost. Měla jsem pocit, že se na mě sypou povinnosti jedna za druhou, aniž bych měla možnost s nimi něco dělat. A také náladu jsem mnohdy neměla nejlepší. Ale co už. Věřím, že třeba ten příští nebo ten další to zase bude lepší. Co tě nezabije, tě posílí.
Ani už nevím, co jsem v pondělí dělala. Ale vím, že jsem odcházela z práce úplně chcíplá. A co jiného mi dělá radost než nakupování. Tak jsem hned vlezla do jednoho second handu (ekologie a originalita především) a koukala na společenské šaty (plesová sezóna je v plném proudu, tak je potřeba toho využít). Jedny se mi zalíbily, ale nebyla jsem si jistá. Nafotila jsem tedy pár fotografií a rozeslala je později svým známým s dotazy na jejich hodnocení. Bylo to zajímavé si pak číst, co mi na to lidé odpovídali. Někteří stručně, jiným nestačily ani tři odstavce na komplexní hodnocení. Šaty jsem nakonec nekoupila. Ale byl to zajímavý sociologický experiment. Děkuji všem, kdo se jej zúčastnili.
V úterý jsme v práci měli jednu odpolední akci, kam jsem musela, i když se mi moc nechtělo. Takže jsem nestihla svou lekci tai-chi. Připadala jsem si úplně jako záškolák, že jsem tam nešla. A moc mě to mrzelo.
Ve středu jsme po tanečních vyrazili na večeři a na pivo. A rozhodně jsme nebyli jediní, protože se hospoda černala saky a společenskými šaty. Ale to nevadilo. O to byla větší zábava, když se člověk mohl bavit i s lidmi u okolních stolů. Jídlo bylo výborné a objevila jsem i záludný rum Kakadu, který mi docela zachutnal (přišel mi chuťově jako směs klasického rumu, whiskey a fernetu). Byla jsem ráda, že jsme vyrazili. Rozhodně to byl světlý bod týdne.
Ve čtvrtek jsem v práci měla pohovor se svou vedoucí nad mou náplní práce, protože mám pocit, že toho tam mám až příliš a nestíhám. Mno, žádného kloudného výsledku jsem se nedobrala. Ale aspoň to byla dobrá omluva s v práci ztřískat bonboniérou s nějakým likérem uvnitř a jít odpoledne s kolegyňkou na kávu a dělat si pak z mé situace srandu (co nemůžeš změnit, adaptuj a zasměj se). Pak klasicky měla svou lekci jógy a břišních tanců, kde mi to pro změnu už i docela šla, což mi zlepšilo náladu.
A v pátek už jsem neměla na nic sílu. Zejména tedy proto, že jsme si s kolegyňkou objednali orientální dovoz na oběd a já to všecičko snědla, takže jsem pak byla jako koule. Ale na moji obranu to bylo moc dobré. Tak jsem si pak večer už jen pustila film. Horor z prostředí 19. století Limehouse Golem, ale kdyby tam nehrál Bill Nighy, asi bych to ani nedokoukala. Na mě moc krvák, a navíc herecké výkony průměrné a atmosféra (hm, horor to dle mého vůbec nebyl). Ale prostředí a kostýmy se jim moc povedly, takže aspoň to jsem si užila. A samozřejmě i ten pocit, že dvě hodiny nemusím vůbec na nic myslet a s ničím si dělat starosti.
O víkendu jsem docela hodně seděla za počítačem, protože jsem potřebovala zamakat na výroční zprávě. Ale v neděli jsem si to vynahradila běžkami na trase Ramzová – Paprsek – (zajížďka na Pralinku, protože jsme měli moc času) – Staré Město s kamarády. Celková délka trasy 15 km. Bylo to super. Výborná společnost, sníh frčel a naučila jsem se i nějaké ty nové freestyle pády. :D Doporučuji na zlepšení nálady. Už jsem se sama sobě dlouho tak od srdce nezasmála, jako pří tom sjezdu z Paprsku do Starého Města a docela mi to chybělo. Vědět, že se nemusím brát tak vážně a že někdy je dobré dělat chyby.
