S přibývajícími povinnostmi narůstal tento týden i stres. Ne, že by mě to těšilo, ale nemohla jsem se tomu vyhnout. Z pozice koordinátorky sbírky, která tento týden vrcholila jsem se musela o všechno postarat.
Čtyři dny v kuse jsem strávila přejížděním mezi obecními úřady, rozpečeťováním kasiček sbírky a počítáním mincí a bankovek. Ne, že by to nebyl příjemný pocit, se do těch vybraných peněz tak nořit (alias mého vnitřního Strýčka Skrblíka to rozhodně těšilo). Ale ten pocit, když něco nevycházelo, něco bylo špatně a muselo se to přepočítat, a hlavně ta zodpovědnost za to, je doopravdy velký tlak. Takže jsem dost často ani nemohla nic moc sníst. Protože jsem na to jednak neměla moc čas, protože jsem buď počítala penízky anebo řídila, a pak jsem měla tak stažený žaludek, že to prostě nešlo. Ale výhodou mi je, že teď vypadám doopravdy dobře, ha! :) Pravdou také je, že nejsem, kdo ví jak dobrý řidič, a ještě jsme dostala docela velké služební auto, takže to byla pro mě také docela zkouška ohněm. Jak uřídit dohromady 250 km a nezabít u toho sebe ani kolegyni ani žádného jiného účastníka silničního provozu. O tom, že jsem každý den krom pátku končila v práci až kole šesté hodiny, abych dodělala všechny papíry apod., už ani nemluvím. Prostě to byl mazec. Jak psychicky, kvůli neustálému soustředění se při řízení a počítání, tak i fyzicky (už jste si někdy zkoušeli tahat hordu drobných v rukách?). Ale už je to za mnou. Já mám pocit z dobře vykonané práce při pomoci potřebným, a navíc i díky zjištění, že nejsem z cukru a že toho zvládnu více, než si třeba o sobě někdy myslím.
Byla jsem ráda, že jsme ale stíhala alespoň všechny moje odpolední aktivity, při nichž jsem si vždy trošku myšlenkově odpočinula a mohla se s lidičkami tam bavit o čemkoli jiném než o práci. V tai-chi jsme se dostali do poloviny sestavy 24 jang, z čehož mám radost. Jde nám to jako po másle. A i když teď trochu v tom konci plavu, bo jsem tam minule nebyla, mám pocit, že mi to jde. V tanečních jsme se učili nějaké nové prvky do rumby a sambu. Líbilo se mi, jak ten rytmus se všemi kurzisty šil a to ještě ani nevěděli, co mají tančit, he. A ve čtvrtek jsme měli trošku drama v józe, protože v naší cvičebně někdo zapomněl zavřít okna. Takže tam, když jsme přišly, byla hrozná zima. Tak jsme okna zavřeli, zapnuli topení na 30°C, a šli cvičit vedle do posilovny k boxovacímu pytli (nikde jinde nebylo tolik místa). Ale na orientální tance jsme se pak už přesunuly zase zpátky do vyhřáté tělocvičny a to už nám to pak to kroucení pánví a hrudníkem šlo samo. ;) … Doopravdy mám pocit, že i když jsem mnohdy došla domů a padla do postele jako podťatá, tak by to bez podpory všech těch dobrých duší, které kolem sebe mám (nejen při svých odpoledních aktivitách) bylo o hodně horší. Děkuji. A tak mi týden utekl jako voda a už tu byl víkend.
Na jednu noc jsem se vypravila do Olomouce na poradu instruktorů jednoho skautského kurzu, jehož jsem součástí. A v sobotu jsem vyrazila na Zábřežský skautský ples, kde jsem si to náramně užila. Díky moc všem tanečníkům a známým tvářím, kteří mi dělali společnost. I díky vám to byla fakt jízda! Příště zase někde na parketě na shledanou. ;)
PS: Nesuďte věci podle obalu a lidi podle vzhledu. Často to, co je vidět na první pohled, není to, co je pravá podstata věci.
