Hned v pondělí začal týden zostra. No, jako každý týden, protože většina z nás dohání v pondělí to, co se jim už v pátek nechtělo. Takže bylo potřeba se ponořit do práce.
A ten den mě práce čekala až do večera. Mno, vlastně tak napůl. Zúčastnila jsem se vernisáže výstavy fotografií pana Jindřicha Štreita v místní knihovně. Jejichž tematika je tou, čím se zabýváme u mě v práci. Takže jsem se zase přiučila něčemu novému a rozšířila si nejen umělecké obzory. Byl to moc příjemný večer plný zajímavého povídání, výborného rautu a příjemného setkávání se.
V úterý jsme na tai-chi hlavně opakovali celou sestavu a zejména druhý konec. Několik posledních cviků už je totiž velmi těžkých jak na koordinaci rukou, tak nohou. A navíc čím více postupujeme dále, tím méně si pamatujeme začátek sestavy a všechny drobné nuance jednotlivých cviků.
Dokončila jsem jeden MOOC o environmentálně odpovědném podnikání. Bylo zajímavé a inspirativní se dozvídat úspěšné příklady z celého světa, jak se dá zodpovědně a hlavně udržitelně ovlivňovat výroba i služby.
Středeční trénink sportovních tanečních byl vyčerpávající. Nejen, že nás čekala naše obligátní půlhodinová běhací rozcvička. Ale navíc jsem měla na sobě nové taneční boty a vysokým podpatkem (6 cm), ze kterých mě v polovině bolely nohy a začaly se mi dělat i puchýře, takže jsem se pak přezouvala zpátky do tenisek. Ale hlavně jsme cvičili sestavu figur nohou do cha-chi a učili se kompletní novou figuru katapult. A ano, je to tak ohavně, jak to zní, protože se jedná o velmi rychlou otočku partnerky s obejitím partnera zezadu. Uf, uf. K tomu jsme ještě začali dělat jiwe. Takže další rychlý tanec, další nová technika postavení nohou a kroků. Byla jsem ráda, že jsme nakonec nestihli opakovat slíbený valčík, protože už jsem v polovině tréninku lapala po dechu. Ani jsme nakonec nešli pak na pivo, protože jsme toho měli všichni plné zuby.
Čtvrtek byl dnem nových objevů. S kolegyňkou jsme totiž vynalezly novou zábavu na obědovou pauzu. Soutěž v jízdě na kancelářských židlích bez použití nohou. Je to zábava a ještě si u toho posílíte břišní svaly. Nevěříte? Zkuste si to sami!
Pak jsme odpoledne v rámci pracovních rehabilitací s klienty spřátelené neziskové organizace pro osoby s autismem kontrolovali a chystali pokladničky na naše četné sbírky. Vždycky se od nich dozvím tolik novinek o hercích českých filmů, o současných osobnostech sportu i politiky, o nich navzájem i o sobě. Jednak proto, že mají výbornou paměť, ale také proto, že je všechno zajímá. Dvě hodinky s nimi vždy velmi rychle utečou a já si jen říkám, že tak pohodový čas bych si přála mít v práci častěji jako při práci s nimi.
Ve čtvrtek jsem pak v józe myslela, že asi pojdu. Však jsem pak musela některé cviky vynechávat, protože tak mě svaly nebolely už dlouho. Ale za to v bříšních tancích pozoruji konstantní zlepšování. Koordinace horní a dolní poloviny těla se s postupným konstntním procvičováním zlepšuje. Akorát jsem myslela, že už pak nedojdu ani domů, jak mě bolelo všechno.
O víkendu jsem vyrazila na výlet do hor, pracovala na zahradě vítajíc nadcházející jaro a učila se šít na stroji (látkové pytlíčky na zeleninu, ovoce i pečivo jsou na světě). Každý den přináší nové příležitosti a podněty. Stačí se jen rozhodnout a jít do toho. Tak vyrazte i vy!
