Tento týden píši příspěvek ještě před tím, než bude kalendářní konec týdne. Ale je to proto, abych jej zase nemusela dohánět po týdnu. A to proto, že tímto týdnem se uzavřelo mé působení v mé současné pracovní pozici. Budu si teď užívat týden volna, a od července nastupuji jinam. Takže chci vše uzavřít i sama v sobě, svých myšlenkách a tím pádem i tady.
Jak jsem již napsala, pátek byl posledním dnem mého působení v mém, již minulém, zaměstnání. Naznala jsem totiž, že je čas se posunout dál. Profesně, osobně, životně. A tak jsem celý týden dotahovala pracovní věci, které bylo potřeba před mým odchodem dokončit. A hlavně zacvičovala svou náhradnici. Takže jsem spoustu času věnovala jejímu zácviku, ukázkám toho, co jí čeká, seznamováním s pracovní náplní, zvyky i kolegy.
V úterý jsme šli hned po práci s kamarády slavit maturity, a vyvinul se z toho spontánní výlet na rozhlednu Brusinku. Bylo to krásné odpoledne i večer (protože ano, přišla jsem až v deset hodin večer) a moc děkuji těm dvou bláznům, kteří se na to nechali ukecat. Super akce!
Ve středu jsme vyrazily s mamkou na kola se trošku vyvětrat, protože předpokládaný déšť do Šumperka nedorazil, ale i tak bylo trošku chladněji, takže se nám jelo příjemně.
Čtvrtek byl mým posledním celý dnem v práci, takže jsem pozvala kolegyňky na oběd. Bylo to výborné. A navíc mně holky překvapily krásnými náušnicemi, náramkem a přívěskem. Moc děkuji. Jste zlaté, kolegyňky moje, a kdybych si vás mohla vzít s sebou do nového pracoviště, rozhodně bych neváhala. I bez všech těch krásných věciček, co od vás mám, na vás budu často myslet.
Odpoledne jsme pak měla klasicky jógu a břišní tance. A stejně jako minulý týden začalo téměř hned potom, co jsme vlezly do tělocvičny, pršet. Vzduch byl tedy krásně svěží a čerstvý a nám to šlo jedna báseň.
V pátek už jsem to měla takové rozlítané. Očkování, úřad práce, naposledy na několik hodin do práce předat poslední povinnosti a rozloučit se, knihovna, oběd, odpočinek, zahrada, vaření a pečení, … Ani nevím, jak se to stalo, a byl večer.
A sobota byla věnována odpočinku. Protože jsem potřebovala obnovit a načerpat síly, abych se připravila na ten život, který mi právě začal otevírat svá vrátka…
***
PS: Nevěřte počítačům - neví, co mluví...
