Jedna svatba. Jeden pohovor o práci. Jedno pracovní setkání v Praze. Jedna návštěva u kamarádky. Jedna návštěva pracovního úřadu. Jeden skype ohledně EVS. To vše se stihlo stát na sedm dnů.
Jeden pohovor o práci. Který sice navyšel, protože se nás na jedno úřednické místo hlásilo dvacet šest. Ale tak aspoň jsem si to zkusila. A už teď vím, že když pohovor začně třístránkovým testem s možnostmi, nebude to dobré.
Jedna svatba. V sobotu 14. září 2019 se brali mí dva kamarádi na skvělém místě v horách s kouzelnou atmosférou ještě umocněnou výbornou společností. Už jste někdy běželi svatební orientační běh? Ne? Tak tady jste si to mohli zkusit. A nejen to. Například i malování svatebních pytlíčků na sušené ovoce nebo okukování svítící nevěsty. Prostě byla to pecka a já jsem moc vdščná, že jsem u toho mohla být.
Jedno dobrovolnické pracovní setkání v Praze týkající se mé pomoci s organizováním akce Intercamp pod Junákem. Sešli jsme se zástupcem zahraničního odboru a společně s šéfem celého české kontingentu jsme uzavřeli ročník minulý a začali plánovat ten příští.
Jedna návštěva u kamarádky a její malé krásné holčičky. Dozvěděla jsem se novinky z širého okolí, dostala nějaké ty dobroty a jiné zase přivezla. A bylo mi dobře.
Jedna návštěva pracovního úřadu. Která sice nepřinesla žádné plodné ovoce v podobě nabídky práce. Ale alespoň vedle mě tentokrát neseděl nikdo, kdo by zpáchal nebo mluvil sám se sebou.
Jeden skype ohledně EVS. Která se nakonec ukázala jako nerálná, protože už jsem moc stará. Ale jinak by se mi líbilo žít půl roku v Řecku a vzdělávat děti a mladé lidi o enviromentalistice. Chjo, nevadí. Jiné příležitosti na mě jistě čekají...
