V termínu 20. – 30. září 2019 se konalo v malebné malé vesničce Brivezac nedaleko francouzského Clermont-Ferrand mezinárodní školení Collective Power. Bylo zaměřeno na principy sociokracie a společného komunitního soužití, rozhodování a realizování.
Sociokracie je opak mocenské hierarchie soužití lidí, tedy typicky to není známý business model založený na jednom svrchovaném majiteli firmy, který si o všem rozhoduje. Jedná se o přístup zdůrazňující rovnost a rovnoprávnost všech členů skupiny a jejich rozhodovací a také exekutivní právo.
V realitě má sociokracie čtyři hlavní principy. Rozdělení práce pomocí tematických kruhů, dvojité spojky, volby bez kandidáta a metoda rozhodování konsenzu. Tematické kruhy fungují tak, že se zájemci rozdělí do skupin dle jejich největšího zaujetí pro danou věc, kterou si zvolí celá skupina. Dvojitá spojka je funkce dvou členů z každého kruhu. Ti se setkávají ve sdíleném centrálním kruhu tvořeném vždy dvěma zástupci z každého kruhu, z nichž jeden obhajuje zájmy jejich kruhu a druhý zájmy centrálního kruhu (aby se předešlo střetu zájmů), kde probíhá komunikace a participativní rozhodování ohledně celé skupiny. Volby bez kandidáta jsou metoda volby jednoho člena kruhu nebo skupiny do určité role či pozice, při níž skupina určí (všichni její členové) toho, kdo se na pozici dle daného popisu role nejvíce hodí. Konsenzus je na rozdíl od metody shody rozdílný v tom, že namísto toho, že všichni řeknou ano, zde nikdo neřekne ne.
A my jsme se poté, co jsme se o této metodě dozvěděli, ji hned jali realizovat na naší skupině. Sami jsme si vytvořili tematické kruhy (tzv. lesní víly starající se o přírodu, tzv. actogether zabývající se akcemi, tzv. horký čaj a čokoláda zabývající se blahobytem všech a inmotion řešící emoční inteligenci). Sami jsme si pak vydefinovali potřeby a nabídku programů a nakombinovali je do devítidenního rozvrhu. A že jsme toho vymysleli spoustu!
Zahájili jsme rituály na sžití se s místem Homade, který se nám stal na následující týden domovem, a se skupinou dalších třiceti účastníků, krásných duší a umělců. Také jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli starý africký kmenový rituál Kabala. Navázali jsme hrami na důvěru a práci s vlastním tělem pro jeho lepší uvědomění si. Další den jsme se vrhli na workshop o bezpečném prostředí a prakticky si zkusili volby bez kandidáta a metodu konsenzu. Další den jsme začali tvořit naše společné rádio, dozvěděli se mnoho nového o metodě osobního mapování a vyzkoušeli si hru Tao. Večer se konaly masáže. Další den jsme pokračovali v probádávání teorie nenásilné komunikace a dávání i přijímání zpětné vazby. Večer jsme vyrazili do místního „sdíleného“ baru Cacalou, kde jsme kromě výtečné večeře iniciovali také spontánní hudební a taneční zábavu.
Dozvěděli jsme se teorie k řešení problémů a k designovému myšlení. A zkusili jsme si tvořit hudbu jen za pomoci použití vlastního těla. Další den jsme se ponořili do praktického zkušení nástrojů společného vytváření programu, akcí apod. (6 myšlenkových klobouků, metoda Walta Disneyho aj.). Večer jsme se vydali opět na večeři ven, kdy jsme zároveň oslavili narozeniny jednoho z účastníků, takže se konala velká party až do pozdních nočních hodin. Podnítili jsme svou kreativitu tvorbou Ubuntu knih formou linorytu. Vyzkoušeli jsme si metodu diskuze akvárium a World café. A také jsme se na celé jedno odpoledne a večer vypravili na festival ekologické vesnice La Talvere. Předposlední večer jsme pak připravili velkolepou show pro veřejnost, na které bylo možné nás slyšet zpívat, předvádět hru na tělo, tančit, žonglovat nebo shlédnout vzdušnou akrobacii na laně v podání všech členů skupiny. A úplně poslední den jsme se věnovali tomu, co chceme společně dosáhnout po našem odjezdu domů, a jak zaručíme, abychom na sebe neztratili kontakt.
Byla to silná a jedinečná zkušenost. Nalézt novou rodinu, která nemá jen tři nebo pět členů, ale hned bezmála třicet. To se jen tak nepoštěstí. Tolik emocí, otevřených srdcí i náručí a sdílení každodenních starostí i radostí (ano, samozřejmě jsme si také společně nakupovali, vařili a uklízeli). Děkuji Homade za možnost cítit se jako doma, a Nomadways za organizaci této jedinečné zkušenosti, kdy vím, že jednali z vlastního příkladu a jsem přesvědčena o tom, že pokud to funguje jim, uprostřed ničeho ve Francii, bude princip sociokracie fungovat kdekoliv. A již nyní vím, že sdílení lidských sil, jejich talentů a osobností vede ke kouzelným výsledkům. Merci, Erasmus+.
