A je to tady, dámy a pánové, mám práci. Juch! Jsem za to doopravdy ráda a jsem z ní nadšená a moc se těším, co mi přinese. Řeším totiž Adopci na dálku v jedné exotické zemi, kam se možná i časem podívám. A k tomu ještě budu organizovat workshopy na školách nebo přednášky pro veřejnost. Prostě skvělá kombinace zajímavých věcí.
Má to sice tu nevýhodu, že musím dojíždět až do Olomouce. Ale zase to není tak daleko, a určitě si zvyknu. A navíc tam mám spoustu dalších možností, které mohu dělat. Například se začít učit francouzsky, protože to moje práce vyžaduje.
I když musím přiznat, že první týden byl extrémně náročný. Brzké vstávání, spousta nových informací a k tomu ještě četná zpoždění vlaků na cestě domů. Ještě, že mám staženo několik aplikací francouzštiny, takže jsem čas využila ke studiu. A jeden den mi dělal při čekání společnost jeden moc milý nevidomý pán, který mě i zval na Den otevřených dveří Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky, pobočky Šumperk, ve středu 13. listopadu 2019 od 9:00 do 16:00. Já tam bohužel zajít kvůli dojíždění nestihnu, ale pokud budete mít čas, stavte se tam.
Ve středu jsem se dostala i ven z kanceláře. Ale ne na žádnou kulturní nebo společenskou akcí, nýbrž do našeho externího skladu. Bylo totiž potřeba roztřídit a přemístit nám darované boty pro odvezení na Ukrajinu a pro jiné pobočky. A tak jsem celý den strávila překládáním krabic, jejich otevíráním a umisťováním do po strop vysokých sloupců. Byla to dřina, ale příjemně si můj mozek u toho odpočinul od přísunu nových informací z kanceláře. A navíc jsem se seznámila s dalšími pracovníky i stážisty, kteří práci dělali se mnou.
V pátek jsme měli slavnostní den. Vdala se nám totiž jedna kolegyňka, takže jsme měli na její počest malou oslavičku. Která se nakonec zvrhla ve velkou debatu o oblíbených deskových hrách. A nesměl chybět domácí ukrajinský dort, domácí česká roláda a pravé polské cukrovinky Michalky. Už teď mám své kolegy ráda, a to je ještě ani moc neznám. Ale jen tyto chvíle mi ukázaly, že se mi mezi mi bude pracovat dobře. Cestou z práce mně zarazil poměrně velký měsíc, který mě doprovázel celou cestu pěšky až na nádraží. Úplně mě svou mocí přitahoval. Bylo to krásné.
Víkend jsem strávila společensky i odpočinkově. Dokončila jsem za jeden den online kurz Leaders in Youth Exchange, kde jsem si procvičila své znalosti a dovednosti ohledně pořádání výměn mládeže pod platformou Erasmus+. Také jsem jezdila po různých návštěvách, byla na party s vietnamskými závitky a aktivně odpočívala při práci na zahradě.
