Veď nahlas, neboli v angličtině Lead Out Loud. To bylo heslo letošního ročníku semináře Juliette Low. Tato akce se koná pravidelně a je určena skautským vedoucím z celého světa. Sama se také koná na několika místech zeměkoule. Já se přihlásila, vybrali mně, a tak jsem 14. listopadu 2019 odletěla na týden do ománského Muskatu.
Již před začátkem akce to bylo dobrodružné, protože jsem na cestovní náklady dostala příspěvek, ale nějak mi o tom ze Světové asociace skautek (World Association of Girl Guides and Girl Scouts – WAGGGS) zapomněli dát vědět. Takže ještě v den odletu, a to jsem plánovaně kvůli práci letěla o jeden den později, než kdy začínal program, jsem ráno jela do práce, abych si kupovala letenky a v hodině odjížděla do Prahy, abych chytila svoje letadlo. Vše jsem ale v pořádku stihla a několika hodinový let do Istanbulu, a odtud pak do samotného Ománu mě uklidnil. V noci jsem toho moc v letadlech nenaspala, a do Ománu jsem dorazila ve tři hodiny ráno. S čím jsem ale nepočítala, byla dvouhodinová řada na letišti. Skutečně jsem na odbavení čekala tak dlouho. Takže když jsem se odtamtud konečně dostala, začalo svítat. Byla jsem tedy od pana řidiče, který tam na mě celou dobu čekal, pozvána na čaj a jeli jsme. Cesta do skautského tábořiště Sultána Qaboose trvala přes hodinu. Dorazila jsem tam tedy akorát na snídani. Po ní jsem se plynule zapojila do programu, bylo mi vysvětleno, co jsem za předchozí den zmeškala, a já se plynule zařadila mezi necelou třicítku skautek z celého světa (Itálie, Dánsko, Irsko, Tanzánie, Nigérie, Egypt, Omán, Libye, Libanon, Kuwajt, Austrálie, Sri Lanka, Kanada). Z České republiky jsem zde byla jediná. Popravě na celém Juliette Low semináři jsme byly jen dvě – Anežka se akce zúčastnila ve švýcarské základně Our Chalet.
A pak již náš čekalo pět dní naplněných aktivitami o vedení lidí, podpoře mladých žen a dívek, 17 Cílů udržitelného rozvoje (zejména cíle pět o genderové rovnosti) a skautingu obecně. Nejdříve jsme začaly u sebe. Uvědoměním si vlastní reality, vlastních schopností a dovedností. V dalších dnech jsme pak začali postupně pronikat do jednotlivých témat. Vedly jsme dlouhé diskuze, mnohdy i s dojemnými osobními příklady účastnic, o genderové rovnosti. Porovnávaly dodržování 17 Cílů udržitelného rozvoje jak v našich zemích, tak jedna mezi s sebou, a přemýšlely, jak toto můžeme podpořit. Zbývaly jsme se genderovou rovností jako fenoménem, a inspirovaly se příběhy slavných žen, které musely nehledě na svou slávu stejně čelit nerovnoměrným podmínkám. Mnohé výsledky naší práce jsme sdílely online s účastnicemi jiných míst konání semináře – s Velkou Británií, Indií a Keňou.
V polovině pobytu jsme se vydaly za hranice tábora za poznáváním místní kultury. Jednak jsme navštívily několik významných míst v okolí, jako hrad Jabreen, pevnost Misfat Al Abriyeen a místní trh zvaný v arabštině Souk. Největším překvapením pro nás ale bylo osobní setkání s významnou ománskou osobností, madam Zahra bint Salim AlOufi. Která i přes fakt, že sama chodila do školy jen do třetí třídy, protože pak byla provdána za staršího muže, dokázala vše samostudiem dohnat, vychovat sedm dětí, a u toho založit poškolní vzdělávání pro děti z blízkého okolí u sebe doma. Její nápad se vzděláváním dětí, kterým buď škola nešla, anebo se do ní například z finančních či geografických důvodů, nemohly dostat, se v průběhu let rozšířil. Aby však byla schopna platit za pomůcky a materiály pro tak velký zájem školáků, začala prodávat doma vařené jídlo blízkým podnikům i jednotlivcům. Vstávala každý den ve tři hodiny ráno, aby navařila jídlo. To v poledne rozvezla, aby se odpoledne vrátila, a mohla začít vzdělávat své věrné svěřence. Její nápad se ujal a dnes má její projekt dvacet dva tříd pro pět set studentů, zejména v odlehlých horských vesnicích. V roce 2017 obdržela cenu sultána Qaboose za dobrovolnickou práci, stejně jako i mnohá jiná ocenení od národních i mezinárodních institucí.
Ani po naplněných ránech a odpoledních jsme neměly chvíli odpočinku. Jednak nás čekalo večerní hodnocení dne a reflexe. Ale také zajímavé programy po večeři. Jeden večer nás čekalo promítání filmu Skrytá čísla (Hidden Figures) dokonce i s popcornem, který moc doporučuji. My jsme jej sice kvůli technickým problémům nemohly shlédnout celý, ale já i tak vím, že stojí za to. Další den jsme měly táborový oheň spojený s prezentacemi kultur, který se krásně vyvinul v přehlídku národních kostýmů a místo pro směnu nášivek a šátků. Podpořily jsme také svou kreativitu vymýšlením jiného použití hliněné vykuřovací misky s kadidlem, která se tu užívá na pálení pryskyřice nebo kadidla zcela běžně. A úplně na závěr nás samozřejmě čekal nádherný ceremoniál, při kterém jsme shlédly vystoupení dětí z umělecké školy. A byly nám předány pamětní plakety přímo z rukou vedoucího ománských skautů a skautek. Jako tečku na závěr nás pak vzaly do pouštní oázy na večeři, kde jsme si kromě grilovaných dobrot mohly také vyzkoušet jízdu na dromedárovi.
Ale není to jenom tak. Že jsem se na týden podívala do Ománu, seznámila jsem se mnoha mezinárodními příteli a vyzkoušela si aktivity na témata semináře. Po příjezdu se ode mě teď čeká práce. A to v podobě projektu "100 girl project", který zasáhne minimálně sto mladých žen. Zaměřený na téma vedení lidí a rovnosti mužů a žen. A nevím, jestli by to nemělo zůstat tajemstvím, protože můj nápad ještě není nikým verifikován ani schválen, ale ráda bych vytvořila národní odborku Genderové rovnosti. Držte mi palce, aby skautky lákalo se učit vrtat vrtačkou nebo programovat. Nebo aby se cítily inspirovány příběhy vlivných žen ve svém okolí. Protože přesně o tom to bude. Už se těším na to, jak si budou mladé skautky našívat s hrdostí tuto další nášivku na rukáv kroje.
„Byl to úžasný týden, který jsem mohla strávit s ostatními mladými ženami z celého světa na Juliette Low semináři,“ psala jsem v děkovném dopise organizátorům. „Byly to chvíle, na které nikdy nezapomenu. Cítím se silnější, odhodlanější a sebevědomější. Vím, že mám potřebné nástroje a metody, jak vše, co jsem si odnesla, přenést na mladší generaci a jak se stát tvůrcem změn. Naplánovala jsem projekt o rovnosti žen a mužů, který by bez semináře nikdy nevznikl a jehož dopad by nikdy nebyl uskutečněn. Cítím se požehnána a poctěna tím, že mohu držet tuto pochodeň inspirace a moudrosti pro další mladé ženy.“
Lada Matyášová
