Třetí adventní týden byl naplněný shonem, ale i mnoha příjemnými věcmi. Pěkně vyváženě, jak by to mělo být.
V práci se mi podařilo několik věcí. Jednak jsem rozjela shánění zubařského náčiní od křesel, přes kleště, po papírové utěrky a kelímky na vyplachování. Pak jsem byla na super semináři ARPOKu od Globálním rozvojovém vzdělávání, který se mi moc líbil. Setkala se s legendou rozvojové pomoci u nás, panem Nováčkem, a zároveň se šťastnou náhodou i probíhajícího zúčastnila vánočního večírku na jeho fakultě (kde jsem dostala tlačenku a punč, a kde hrála živá kapela, pecka). Pomáhala jsem nakládat vánoční balíčky na odvoz pro děti z dětských domovů. A potykala si i s několika kolegy. A navíc se ještě viděla s kolegy z bývalé práce. Staly se mi samé dobré věci.
Na semináři ARPOKu o globálním vzdělávání jsme se bavily s dalšími kolegyněmi zajímající se tuto problematiku například o tom, jak bude svět vypadat za 50 let, a jestli na to připravujeme děti už teď. Jaké hodnoty by náš svět měl mít a s jakými kompetencemi by do něj děti měly vstupovat. Hodně jsme řešily propojování školních témat z osnov (zejména v předmětech český jazyk, občanská výchova a matematika) s tématy 17 Cílů udržitelného rozvoje (zejména se třemi: gender, migrace, klimatická změna), a jak s tímto cíleně pracovat. Kdy jsme se například dozvěděli, že i Coca-cola si dala za cíl snížit svou ekologickou stopu. Mezi příklady dobré praxe uváděla jedna kolegyně například projektový den žáků střední školy v domově důchodců na téma udržitelného rozvoje, nebo zasazení se o neplýtvání jídlem ve spolupráci se školním bufetem a jídelnou. Diskuse se také točila kolem tématu zrušení zálohování plastů na celonárodní úrovni, protože z něj umíme 70 % recyklovat a znovu použít. Ale prozatím zde na to chybí efektivní a ekologická technologie. Kdy se plasty dříve vyvážely do Číny, ale ta je již nechce, protože mají dost svého, a my nevíme, co s tím. Nebo že ženy učitelky mají tendenci v rámci tématu genderové rovnosti k většímu chválení dívek než chlapců za dobré školní výsledky. Na závěr jsem si zkusily i praktické aktivity. Například spočítat podíl palmového tuku ve sklenici čokoládové pomazánky, vymyslet jak bránit nejběžnějším genderovým stereotypům nebo pracovat v rámci slohového cvičení s textem o migraci. Seminář byl realizován v rámci projektu Global Issues – Global Subjects.
Ve středu jsme šla na Clothes Swap do Skautského intitutu v Olomouci, kde jsem zanechala nějaké své svršky a mohla si podle pravidel odnést zase něco jiného, co donesl někdo jiný. Ale já i přes půl hodinu probírání se originálními kousky jsem odolala a jela statečně odlehčena domů. Nerada hromadím věci. I když je to třeba oblečení, které všichni v nějaké míře potřebujeme. Ale aždému jistě stačí jen určité množství. Stejně tak jako mě. A tak jsem ráda, že jsem jím mohla udělat radost zase někomu jinému. A navíc všechno to, co se ve středu nerozebralo, bude předáno do charitativního obchůdku v Olomouci, kde se to následně rozprodá a výtěžek půjde na dobrou věc. Což je dvojnásobná radost, no řekněte.
V pátek jsem spěchala z práce, abych stihla naši tradiční skautskou Vánoční besídku pro rodiče a přítele oddílu. Letos byla krátká. Ale holky si nacvičily dvě krásné divadelní pohádky, vyslechly jsme si koledy a pochutnaly si na cukroví od maminek. Nechybělo také krásné video od jedné z rádkyň. A výměna vánočních dárečků. Mám tuto akci ráda, protože na mě vždy dýchne ta příjemná atmosféra sdíleného společenství a vědomí toho, že jsme zde jedna kvůli druhé a že proto to všechny děláme. Ne pro sebe, ale pro ty ostatní, a pro to, co nám pak zpětně přináší.
V sobotu jsem vyrazila do Brna potkat se se starými příteli. A také péct perníčky. Protože těch, nebo alespoň těst na ně, není nikdy dost. Sice to byl den naplněný až do večera. Ale stálo to za to. Indický oběd, punče na Zelném trhu, vykrajovátka ve tvaru vysokozdvižného vozíku i koledy zpívané s kytarou. Krása, libá vůně, přátelství. A v neděli jsem ještě vyrazila do Technického muzea na výstavu Retrogaming, kde jsem si výborně zapařila Wolfsteina, Dynu, Lemmings, náhodné bojovky na takových těch konzolích a vyzkoušela jsem si i letecký simulátor (kdy jsem s letadlem třikrát havarovala, ups). Ale moc doporučuji! Díky všem, kdo si na mě udělali tento víkend čas. Byla to paráda!
***
PS: Věděli jste, že československý počítač IQ151 (ZPA Nový Bor, 1985) se používal ve školství na výuku programování a také na vyhřívání učeben? (Zdroj: text z výstavy Retrogaming).
PS2: Brno je asi jediným městem, kde koně nosí kozačky... (kdo neuvidí, neuvěří).
