Konec a začátek. Alfa a omega. Úvod a závěr. Všechno má dvě strany. Když něco končí, něco jiného začíná. A ano, možná se nám to nemusí líbit. Možná z toho můžeme mít obavy. Ale všechno jsou to pro nás příležitosti. Nechat něco být a něco nového v životě přivítat. Proto i do roku 2020 bychom měli vstupovat s odvahou opouštět vše, co nás tíží, vítat vše, co nás povznáší, a držet se toho, co nás naplňuje a dále nás těmi, kterými jsme.
Já jsem konec roku a Silvestr strávila se super lidičkama na malé horské chatě Sněžná. Užívali jsme se několik dnů běžkování na čerstvém sněhu, který i přes to, že v nížinách nebyl žádný, byl na horách nádherný. Jednak proto, že vypadaly jeho nadýchané obláčky krásně na pohled i na dotek, ale také so do nich skvěle padalo, hihi. Odpoledne a po večerech jsme si také užívali vzájemnou přátelskou společnost s deskovými hrami. Vařili jsme si jedni pro druhé na kamnech na dřevo (halušky, červená čočka, smažené žampiony, bramboračka, i takové lahůdky se dají udělat v klasické peci a na rozpálené plotně). A nemohly chybět dlouhé večery u svíček, za zpěvu a hry na kytaru i tahací harmoniku. Jedinou chybku, tato akce měla, a to mrazivou klimatizaci v části chaty, ve které jsem spala, a poněkud svěží venkovní toaletu, avšak s nádherným výhledem. A k tomu jako třešnička na dortu oslava příchodu Nového roku u sochy slona pod vrcholem Králického sněžníku ověšeného světýlky a novoroční ohňostroj i s polkou a valčíkem (díky, Peťo). Doufám tedy, že i vy jste měli příležitost zhodnotit uplynulý rok a navnadit se na ten příští. Protože bude takový, jaký si ho uděláme a s čím do něj půjdeme. Přeji Vám samé dobré nápady, rozvíjející příležitosti, podnětnou a naplňující práci, pokojné dny klidu a hřejivé vztahy.
Za foto děkuji Ladě P.
Čtvrtek i pátek jsem trávila v práci. Dílem jsem doháněla to, co mi zbylo z posledních dnů prosincových. Dílem jsem začala řešit nezbytnosti pro příchod roku nového. Našla jsem si ale i čas se trošku dostat ven se kochat krásou námrazy na stromech i domech, a na poklid stále ještě odpočívajícího velkého města, které je jinak plné ruchu a shonu. A co v pátek ránou cestou do práce nevidím...
... píseň pokračovala ještě na dalších čtyřech autech. A i přes to, že nevím, kdo to na daná auta napsal, tak mi rozhodně zlepšil o sto procent obyčejně nudné a nezajímavé ráno. Obzvláště proto, že toto byla jedna z našich oblíbených písní, kterou jsme si s kolegyňkou Simonkou z bývalého zaměstnání zlepšovaly pracovní morálku, když se nám nechtělo nic dělat. Děkuji neznámý umělče za toto krásné překapení.
Sobotu a neděli jsem trávila na závěrečném víkendu kurzu Respektovat a být respektován. Povídali jsme si o trestech, o tom, jak se reflektují na lidské psychice, a jestli by nebylo lepší je vůbec nepoužívat (ano, bylo). Dále jsme řešili rozdíl mezi pochvalou a oceňováním. Jak mohou pochvaly (často obecná fráze hodnocení dané osoby) křivit a manipulovat s lidskou duší (i nezáměrně). Oproti ocenění (konkrétní až originální hodnocení dané služby nebo produktu) , které nám dává cítit zájem druhého i jeho skutečné ocenění mého výkonu. A ještě jsme řešili, jestli, v čem a jak jsou dobré soutěže. (Nejsou.) V kontrastu ke konkurzu při nich totiž jde o hodnocení toho nejlepšího, nikoli nejvhodnějšího k danému úkolu nebo profesi. A proto je lepší spolupracovat, kooperovat a tvořit věci dohromady, kdy na to člověk není sám, pracuje rád a cítí podporu, což nám tak často v životě chybí.
Kurzy Respektovat a být respektován: Pokud by někdo měl zájem, bude se na podzim 2020 konat další ročník základního kurzu tady v Šumperku, a to o víkendech 17. – 18. 10., 14. – 15. 11. a 5. – 6. 12. 2020. Pokračující kurz pak bude buď 3. – 4. 4. v Šumperku nebo 10. 5. v Olomouci. Manželé Kopřivovi také plánují uspořádat pokračovací víkendový kurz pro páry 23. – 24. 5. v Teplicích. Zájemci o šumperské kurzy se hlaste Jindřišce Báťkové na Nepal.06@seznam.cz.
