Společenský týden. Oprava blogu. Lyžovačka. Přátelství.
V pondělí jsem stihla jít ještě po práci na poštu a odeslat jeden veledůležitý vánoční dárek. Tak jsem na sebe byla hrdá, že mám jenom dvacet sedm dní zpoždění. He. A pošta překvapila, protože ho do jednoho dne doručila, takže si jej majitel mohl již 28. ledna rozbalit. Hihi.
Večer jsem zjistila, že mi nefunguje blog. Protože automaticky migroval na „novou“ platformu, psali, a prostě se jeho čtenářům nezobrazovalo nic už od Vánoce. Pruda. Tak jsem to celý večer špelila. A povedlo se! Snad by to mělo již být v pořádku.
Úterní tai-chi mě vytrhlo z klasické letargie ubíhajících odpolední. Opakovali jsme Ohnivou kouli a 6 Jang. A začali se učit čchi-kungovou sestavu Šest brokátů. Na uvolnění energetických drah a harmonizaci. Mmmm…
Ve středu i v pátek jsem měla pracovně socializační setkání u kávy. Jedno zabralo tři hodiny, druhé jednu. Ale obě byla moc milá a příjemná, takže mi ani nevadilo, že si protahuji pracovní dobu.
O víkendu jsem vyrazila s kamarády na hory. Ostružná je sice za bukem, ale sněhu tam mají spousty. Ty výhledy, ta panoramata. V sobotu jsme to vzali zlehka, jen procházkou s dětmi a klouzandou po zadku. Večer jsme navštívili místní pivovar. Vaří dva speciály, čtrnáctku s nasládlou chutí, a patnáctku chutnající jako uzené maso. Večer jsem pak všechny na plné čáře převálcovala ve stolní hře Karty proti lidskosti. V neděli jsme pak využili krásného počasí a vyrazili na svah. Lyžařů nebylo tolik a sluníčko krásně hřálo. Sice mě pak bolely noha jako čert, jak na to nejsou zvyklé, ale byla to paráda.
Večer mě opět čekal taneční kurz. Tentokrát v roli zastupující taneční mistrové, protože ta opravdová byla v Alpách, a můj tanečník nemocný. Kurzisté se učili sestavu do waltzu, základní krok do rumby a do samby. S Voltarenem a dvěma Ibalginy jsem to po celé dvě hodiny s úsměvem odtancovala. Já se tance nevzdám, i kdyby mi ty nohy měly jednou upadnout. :D
PS: Na každý problém lze nalézt řešení...
