Poslední lednový týden byl pro mě hektický a plný napjatých situací. Třeba se mi poprvé v životě vybila baterie v autě na cestách, takže jsem nemohla vůbec odjet. Nebo jsem zvládla za dva dny napsat grantovou žádost. Či jsem podnítila svou ekologickou duši účastí na přednášce hnutí Extinction rebellion. Ale pěkně popořádku.
Pracovní úsilí bylo věnováno plně chystání výstavy fotografií Všechny barvy naděje aneb Jak Haiti (ne)přichází o školáky, kterou nafotil umělec Jiří Pasz. Můžete se na ni zajít podívat až do 28. února 2020 do Galerie Biblio ve Vědecké knihovně, Bezručova 2.
Pondělí a úterý jsem věnovala shánění podkladů a psaní grantu Divoké husy. Tato nadace zdvojnásobí výtěžek jakékoli charitativní akce se sociálním či zdravotnickým zaměřením. Byl to fičák, a moc jsem toho nenaspala.
Ale i tak jsem se šla v úterý nabít do tai-chi, kde jsme opakovali sestavu Ohnivá koule a 6 Jang. A naučili se druhý brokát. Který jsem si sama pro sebe, abych si tento cvik zapamatovala, pojmenovala lukostřelec sedí na tureckém záchodě.
Ve středu jsem zpožděním psala blog a učila, jak udělat, aby byl příspěvek přístupný na staré i nové verzi blogu (protože mi pořád nejde je sloučit, chjo).
Čtvrtek byl doopravdy dlouhým dnem. Protože jsem jednak absolvovala skoro hodinovou procházku po práci v centru Olomouce, abych si vyvětrala hlavu. Pak dvouhodinovou přednášku Míříme k vyhynutí? hnutí Extinction Rebellion, a následnou téměř dvouhodinovou diskuzi s dalšími lidmi přišedšími tamtéž.
Na přednášce jsem se mimo jiné dozvěděla, že existuje orgán UN, která má na starosti reportování důležitých zpráv ohledně klimatu celému předsednictvu The Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC). Povrchová teplota země od 18. století zvýšila o 1,1°C, přičemž se nezvýšila o více než 2°C za posledních 130 000 let a o více než 4°C po miliony let (alias nevíme, co by se stalo, pokud by k tomu došlo). Více o ohřevu země na webu Intersucho. Důsledky z postupného ohřevu země se v České republice projevují mimo jiné jako extrémní sucho, nadměrný výskyt kůrovce nebo bleskové povodně. Jedním z příčin sucha a oteplování země jsou skleníkové plyny – v České republice je 40 % skleníkových plynů produkováno energetikou. To se může projevit dvojím způsobem. Jedním je tzv. globální stmívání, které probíhá již nyní. "Společně s CO2 působí další nečistoty vypuštěné do ovzduší jako clona, která odstíní část slunečního záření, a tedy i oteplování planety. Snížíme-li emise (což musíme), zmizí i tento paradoxní ochranný pokryv z nečistot, a teplota tak skokově vzroste," vysvětloval na přednášce Franta K. Druhým jevem je tzv. opoždění klimatu, kterým se myslí setrvačnost působení skleníkových plynů v atmosféře (takže i kdybychom teď úplně přestali produkovat skleníkové plyny, budou ty, co už v atmosféře jsou, ještě 10 – 20 let na atmosféru působit). "Přibližně polovina všech lidmi vypuštěných uhlíkových emisí byla vypuštěna od roku 1990 (což je mazec - protože často se o změně klimatu mluví, jako o nějakém trestu za průmyslovou revoluci, ale vlastně za to můžeme až my v posledních 30 letech - což je taky zjednodušeně řečeno samozřejmě, protože trend tu byl i předtím)," dodává přednášející.
„Dříve než bude lépe, bude ještě hůře.“
A důsledky se projevují i na ekosystémech, na který mají velký vliv trendy sázení monokultur a plošné odlesňování. Ale také masové vybíjení a samovolné vymírání živočišných druhů (v roce 2019 žilo ve volné přírodě na zeměkouli jen 4 % divoké biomasy – tedy ne lidí ani hospodářských zvířat). Více o tom, co se s naší přírodou děje na webu Změna klimatu. A velmi názorný web podepřený na vědeckých studiích také Fakta o klimatu. V Olomouci se podobnými tématy zabývá Klimatická koalice Olomouc.
„Klimatická změna už není naším hlavním tématem.
Je to naším hlavním problémem – přežití.“
Schumann
V minulosti už bylo mnoho způsobů, jak s tím něco udělat. Od změny politiky a soudních řízení (Jaká je cena budoucnosti?), přes důraz na jedinců (kterých ale není dostatek), po tradiční kampaně (petice nebo pochody). Nic z toho ale nemělo dostatečně důrazný efekt.
Proto hnutí ER chce přikročit k metodě občanské neposlušnosti. Jejich požadavky jsou tři:
1. Říkejte nám pravdu.
2. Okamžitě začněte jednat.
3. Potřebujeme nadstranickou politiku.
A co vy? Dokážete sami se sebou žít, pokud s tím nic neuděláte? Chodit se dívat za několik let do ZOO na psy a kočky, kteří nebudou umět žít na poušti, jež se sem ze Sahary rozšíří?
Naděje není přesvědčení, že něco dopadne dobře.
Ale jistota, že něco má smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.
Václav Havel
Víkend byl odpočinkový. V sobotu jsem šla na procházku do města, pekla buchty podle originálního karibského receptu, jela ke kamarádům na návštěvu, která se nečekaně protáhla kvůli nepojízdností mého auta na celé odpoledne. V neděli jsem si dala za cíl uklidit lépe než o Vánocích, jít do lesa na procházku, podívat se na nové Star Wars a tančit, tančit, tančit.
PS: Když nebudete vědět kudy kam, tady Vám určitě pomohou...
