Za fotografii děkuji Karolínce O.
Týden ve znamení nový i starých věcí, ve znamení odpočinku i napjatých sil.
V pondělí jsem organizovala výstavu. První výstavu v životě. Ale ne svou. Fotek kamaráda. V rámci práce. Takže mě dopoledne čekalo věšení fotografií a rozhovor do rádia (reportáž začíná v 8:39), které na naši akci zvalo veřejnost. Odpoledne příprava občerstvení na raut a rozhovor do televize (reportáž začíná v 5:55). A v podvečer vernisáž výstavy. Nebylo, upřímně, úplně nabyto. Ale mě to na trému před uvedením výstavy stačilo. Všichni si mě vyposlechli, měli množství dotazů a výstava se moc líbila. Potom jsem ještě všechno uklízela a vracela se ještě do kanceláře poslat doplňující materiály pánovi z televize. -takže to byl dlouhý, ale naplňující a uspokojující den.
Za fotografii děkuji Karolínce O.
V úterý jsem si opět užívala hodinku klidu a soustředění se jen na sebe v tai-chi. Učili jsme se třetí kus brokátu a opakovaly již naučené dvě další sestavy. Večer jsem pak ještě s autory dopilovávala článek do časopisu Skauting a věnovala se oponentuře výroční zprávy našeho skautského střediska (ten knihovník ve mně se prostě nezapře).
Ve středu jsem byla unavená, takže jsem namísto na vernisáž výstavy jela raději domů se věnovat úpravám vlastního článku o respektujícím přístupu a psaní blogu.
Čtvrtek se nesl ve znamení práce rukama. Pro malý zájem se totiž neotevřel kurz orientálních tanců, kam jsem chtěla chodit. A tak jsem volný podvečer hned nahradila skupinovým krájením masa a cibule na guláš na skautský ples. A u toho jsme ještě řešili mezinárodní skautské akce, kterých není nikdy dost a je dobré se účasti na některých z nich věnovat průběžně. Díky, Filí, za podnícení této diskuze.
V pátek jsem měla jít do divadla. Ale protože můj parťák onemocněl, věnovala jsem raději lístky kamarádům a odpočívala. Koukala jsem na film Malé ženy, který mohu jen doporučit, pokud máte rádi jak onu knihu od Louisy May Alcottové, tak romány 19. století. V sobotu mě totiž čekal náročný večer v podobě organizace výpravy deseti tanečníků na 11. skautský šumperský ples v Rapotíně. A že to letos opět vydařil! Moc jsem si to užila a už se těším na příští ročník.
V neděli jsem vstávala na komunitní snídani u kamarádky. Bylo příjemné vědět, že nemusím dopoledne nic dělat než sedět, popíjet kafíčko a bavit se o uplynulých a nadcházejících dnech. Večer v tanečních jsme probírali další figury do rumby, a protože to byla pátá lekce z deseti, hlavně opakovali naučené. Byly i domácí jednohubky se sýrem a ředkvičkami. Mám tu pohodu dospěláckých tanečních moc ráda.
