Na Haiti je stále klid. Vysvědčení jsou doopravdy téma na dlouho, rozjímáme nad adventním časem a vymýšlíme, čím letos překvapit naše příznivce. V Olomouci se nic moc za dobu mé nepřítomnosti nezměnilo, leda je tam větší zima. Což si ale ověřím záhy, neb můj homeoffice tímto týdnem končí. Několikrát jsem se vydala na vrcholky Jeseníků za sluníčkem, které sem dolů nedosvítí. A také se vydala na jednu vzrušující plavbu na lodičce Comete.
Haiti
I přes to, že školní rok skončil před více než čtyřmi týdny, tak stále nemám všechna vysvědčení nebo informaci o tom, jestli dětí, od nichž jej nemám, ještě do školy chodí. Začíná se to nepříjemně protahovat, protože bych s partery potřebovala řešit už i jiné věci, ale nějak se nám nedaří se přes toto společně překlenout. Jako demonstraci haitské logiky přikládám přepis konverzace mezi mnou a jedním naším partnerem:
Drahý otče, jak se máte? Máte pro mě nějaká další vysvědčení? Je již téměř prosinec, takže bych ráda co nejdříve uzavřela školní rok 2019/2020. Děkuji.
Dobrý den, drahá paní, jak už víte, letos to byl zvláštní rok, který jsme uzavřeli a novinky od listopadu pokročily velmi dobře. Děkujeme za pochopení.
Chystané překvapení pro naše podporovatele bude muset na své odhalení ještě chvíli počkat. Ale již teď Vám mohu sdělit, že to bude parádní věc, protože na jeho přípravu nejsem sama, ale dostane se mi k ruce výborné pomocnice. Už teď se na naši spolupráci moc těším a rozhodně se ještě více těším na výsledky naší práce. Kreativita je mocný nástroj, který hodláme využít až její samotnou dřeň.
Francouzština
Procvičuji přítomný, minulý i budoucí čas, až už nevím, který je který. Ale docela mi to jde a zvedá mi to sebevědomí. Ano, stále jsem ve fázi, kdy překládám jednotlivá slova tak, jak jsou v české větě bez citu pro jazyk. Ale alespoň ta slova znám a umím z nich vytvořit správný tvar v požadovaném čase. Je suis très heureux.
Za sluncem na hory a vnitřní radostí
Jelikož je v nížině neustále pod mrakem a truchlivo, využila jsem inverzního počasí a vydala se na jedno odpoledne za sluncem. Sice jen v minimalistickém režimu, na chvíli, ale i tak to bylo kouzelné. Mám pocit, že nejen radost a krása přichází se sluníčkem, ale také zima a sváteční čas adventní. Dělejte i vy, co vám dělá radost a co vaši duši naplňuje vnitřním uspokojením a pocitem, že každý den může být svátkem. Udělá to z vás na tu chvíli i mnoho dalších úplně jiného člověka. Hezčího, lepšího, krásnějšího uvnitř.
Rozvojové středy a učíme online
Již několik týdnů se účastním online přednášek a prezentací Centra pro mezinárodní rozvojové projekty ČVUT. Tentokrát mě zaujala přednáška Hynka Roubíka o MobiLABu (alias komplexní řešení detekce infekčních onemocnění v těžko dostupných oblastech rozvojových zemí ČZU). MobiLAB je, jak zkratka napovídá, mobilní laboratoř, která se českým patentem, rozvíjející klasické nápady terénních laboratoří o mnohé prvky podporující práci v těžko dostupných a vyloučených lokalitách (modularita a komplementarita jednotlivých součástí, generátor pro práci bez zdroje elektrického proudu, nebo jednoduchá stavba vyžadující jen dvě osoby aj.).
Ve čtvrtek jsme si v podvečer pustila přednášku z cyklu Učíme online, která se věnovala tvorbě Únikových her v MS Teams, což mi přijde jako geniálně skvělý nápad. Nakonec jsem ji sice celou nedokoukala, protože ji nemám kde aplikovat, a navíc z MS Teams neumím tak dobře, jak by na toto asi bylo potřeba. Ale rozhodně si pořád myslím, že je to super nápad.
Prožívat život někoho jiného
Z dlouhé chvíle, kde se mi nechtělo koukat na žádnou přednášku, ani poslouchat podcast či relaxovat pohybem, jsem se rozhodla prozkoumávat počítačové hry. A jelikož jsem už žádnou dlouho nehrála, rozhodla jsem se si jednu nainstalovat a zahrát. What Remains of Edith Finch mě totiž na první pohled zaujala. Jak svým výpravným pojetím, tak onou temnotou, ale zároveň i překvapivou srdečností a familiérností, jakou bych od tak jednoduché adventury nečekala. Hra mě absolutně pohltila, takže jsem ji za dva večery dohrála. Ale byly to velmi intenzivně a netradičně prožité chvíle. Děkuji firmám Annapurna a Giant Sparow za tento počin.
Iniciativa Natural Spirit společně s dalšími partnerskými organizacemi z celé Evropy vytvořila dvouletý projekt Inner pathways of sustainability, ve kterém se zaměřovali na udržitelnost prožitku a vlastních emocí. Koncept mě zaujal, a i když jsem se jej nemohla aktivně účastnit, sledovala jsem jejich práci, a nyní mě velmi potěšily výstupy jejich práce. Ať už jsou to příručky a metodiky, tak jejich jednotlivé akce v každé zemi. Za Českou republiku se minulý týden konalo setkání s názvem Hodně budeš uvnitř, které se věnovalo právě tématům udržitelnosti vnitřního prožívání.
Plavba Svatojánskými proudy a naučná stezka po úbočí Štěchovické přehrady
V sobotu brzy ráno jsme se vydala do Štěchovic, protože mě zde čekala dobrodružná plavba na malém motorovém člunu zvaném Comete. Jedná se původně o záchranný člun velké plachetnice Anna av Tromso, která v současné chvíli dlí v Německu. Protože ale dostat takovou velkou nádheru sem do Čech je problematické, dovezl její kapitán Petr pouze Comete, se kterou brázdí Štěchovickou přehradu. A k jedné takovéto jízdě jsem se připojila i já. Mírně adrenalinové nalodění mimo nástupní místo, protože mi ujel autobus na místo srazu, jsem zvládla a alespoň mi vehnalo červeň do tváří a teplo do prokřehlých končetin. Teploty se totiž pohybovaly kolem bodu mrazu a na vodě se tak válela krásná mystická mlha. Comete pomaloučku bafala svým motorovým tempíčkem po hladině přehrady a my jsme si užívali krásnou podívanou všude kolem. Mávalo na nás také nepřeberné množství turistů, kterým jsme nadšeně mávali zpět a užívali si pohodovou jízdu sobotním ránem. Na palubě samozřejmě nemohla chybět i trocha té zatékající vody, ovčí kůže na zahřátí a samozřejmě rum! No řekněte, umíte si představit lepší idylku?
Po vylodění se na břehu o obce Třebechovice jsem se šla podívat na přehradu Slapy, která na tu štěchovickou přímo navazuje, ale ihned jsem se otáčela na cestu zpět, protože ta nebyla mým cílem. Rozhodla jsem se totiž, když už jsem do tohoto krásného kraje zavítala, si projít naučnou stezku Svatojánské proudy podél levého břehu přehrady. Uzoučká stezka se vine osm kilometrů po úbočí přehrady. Někdy i sto nebo dvě stě metrů nad vodní hladinou, jindy zase úplně na břehu s kameny černými zaschlým blátem. I přes mlhavé a zatažené počasí mělo stejný nápad mnoho lidí, takže jsem potkávala rodinky s dětmi i výpravy turistů všeho věku. Ale ani to mi nemohlo pokazit zážitek s tak krásného místa. Pod nohama úzká stezka, napravo nebe zrcadlící se na hladině vody a vlevo les protkaný trampskými sruby a kempy. Byl to skutečně krásný zážitek, který jsem zakončila i výstupy na některé vzdálenější vrcholy od vodní hladiny, abych na nich ulovila nějaké kešky (například u vodní nádrže Homole nebo na kopec směrem na Masečín, odkud je krásně vidět štěchovický most a hráz přehrady). Celkem jsem nachodila za ten den patnáct kilometrů s převýšením pět set výškových metrů a ujela šest kilometrů na lodi, kterou jsem si i mohla sama vyzkoušet řídit.
V neděli jsem se chvíli toulala po Praze a užívala si slunečného dne v městě bez turistů než jsem se vydala strávit první letošní adventní neděli v rodinném kruhu. Byl to příjemný sváteční den.
***
„Ptáte se mne, odkud své myšlenky beru? To nemohu s jistotou říci: přicházejí nevolány, nepřímo i bezprostředně, mohl bych je uchopit do rukou ve volné přírodě, v lese, na procházkách, v tichu noci, za časného rána; podníceny náladami, které se u básníka přemění v slova a u mne v tóny, jež znějí, šumí, bouří; až konečně stojí v notách přede mnou.“
Ludwig Van Beethoven
Někdy není krása to, co hledáme, ale ona si nás i tak často najde. Nemiňte ji bez povšimnutí.
