Plánujeme nový projekt na Haiti na stavbu domů. Francouzština už mi jde o trochu lépe – alespoň používání minulého času. Zkoumám udržitelnou kávu a olomoucké břišní tance. Opět se vrhám do víru redakce časopisu Skauting. A jóguji. O víkendu svatba a lovení kešek. „Všude dobře, tak co doma?“
Haiti
Skončila kampaň Na zdraví Haiti. Přemýšlíme, jak využít peníze na zdravotní léči, když byla letošní podzimní mise přesunuta na jaro. Běžně totiž jezdí tandem koordinátor a lékař a během čtyř měsíců na Haiti vyšetří jak adoptivní děti, tak ostatní lidi z komunit, v nichž působíme. Tento rok to však bude jiné. Penízky půjdou na lékařskou péči přímo na Haiti, ať už do našeho partnerského nutričního a terapeutického centra v Gonaïves, tak na lékařskou péči v Baie de Henne a samozřejmě dílem také na preventivní opatření proti šíření viru Covid-19.
Společně s příchodem koronaviru na Haiti a pozastavením všech aktivit přišla na Haiti bída. Ve chvíli, kdy je většina dospělých závislá na sezónní, zejména zemědělské nebo jinak komunitní práci, je pro ně těžké přežít v izolaci. Mnoho rodin volí raději platbu za jídlo a hygienické prostředky než za nájem. Některé rodiny tedy přicházejí o střechu nad hlavou. Nouzově bydlí pospolu nebo v komunitním centru. Ale to není dlouhodobě udržitelné ani pro ně, ani pro jejich okolí. Obzvláště v této koronavirové době. Rozjíždíme tedy nový projekt na stavbu malých jednopokojových domů. Pro ty nejvíce postižené rodiny v nouzi. Držte nám palce, snad se dílo vydaří.
Školní rok pokračuje podle plánu. Na Haiti se dětem rychle blíží závěrečné zkoušky školního roku 2019/2020. Po nich, od listopadu, začne nový školní rok.
Plánujeme dvě vydařené akce na příští týden. Zúčastnit se s haitskými věcmi Blešáku Charity Olomouc, který proběhne v úterý 29. září 2020 od 14:00 do 18:00 na Wurmově 11 (před prodejnou U Samaritána). A pochutnat si na pravém haitském menu v Green Baru Olomouc ve středu 30. září 2020, které zde bude od 10:00 do 17:00 na ulici Ztracená 3.
Francouzština
Můj učitel na mě zapomněl. Tak si opakuji samostudiem. Mám pocit, že mi ten minulý čas už konečně docela jde. Akorát jsem asi zapomněla všechen ten přítomný. Ale už obstojně ovládám i dny v týdnu, barvy a až na výjimky i číslovky. Juch.
Festival Země na talíři
V úterý jsem vyrazila na festival Země na talíři v rámci iniciativy Hra o Zemi. V úvodu jsem se zúčastnila workshopu o alternativní přípravě kávy Dobrá káva neznamená jen espresso. Pak jsem shlédla přednášku pravého Itala profesora Fanfaniho z Prata. Mluvil o potravinových inciativách v Toskánsku, a dokonce dovezl skvělé italské sušenky a chlebíky právě odtud. Bohužel jsem z chystaného rautu zvládla ochutnat jen jeden vzorek a na film Shade grown coffee mi už nezbyl čas už vůbec, což mě velmi mrzelo.
Z porady do orientu
Ve středu mě čekala online porada k prosincovému číslu časopisu Skauting, ve kterém působím jako jedna z redaktorek. Ta se nakonec roztáhla na tři hodiny, protože před námi stála obrovská výzva. A to představit skautské veřejnosti nově přijatý osmý bod skautské výchovné metody „zapojení do společnosti“ (anglicky community involvement). Výchozí otázkou tedy bylo Jak zapojit skautské oddíly do služby společnosti?, na kterou jsme se snažili společně najít nejen odpovědi, ale také metodické nástroje, jak tento koncept představit vůdcům oddílů i středisek. Více se dozvíte ve článcích, které na základě naší porady vzniknou.
Večer jsem se pak ještě zúčastnila lekce břišních tanců. Zapojila jsem se do tréninku skupiny, údajně začátečníků, kteří společně tancují již dva roky. Na to se můj necelý rok učení se technikám nemohl rovnat. Navíc jsem minule, na první lekci, nebyla. Skupina totiž již začala cvičit novou sestavu, a já jsem se je marně snažila dohnat. Použité prvky byly krásné, a vůbec celá koncepce taneční lekce se mi moc líbila a bavila mě. Ale vskutku nejsem člověk na dlouhé sestavy rychle se střídajících prvků, navíc, když ani nemám podle svého pocitu zvládnuté základy. Nicméně jsem si to moc užila. Jen to na své další zapojení bohužel nevidím.
Jóga
Plynule jako rybička jsem však zaplula do čtvrteční lekce jógy s prvky posilování, k níž jsem se po roce odmlky vrátila. Neříkám, že jsem pak po prázdninové pauze nebyla naprosto zničená, ale bylo fajn dělat známé cviky a pozice.
Svatba a výletík
O víkendu jsem se vydala na svatbu taťkového bratrance, který se rozhodl ve svých uplynulých šedesáti letech potřetí oženit. Byl to milý obřad s tou částí rodiny, se kterou se tak často nevídám, takže to o to bylo jiné a milé. A navíc na krásném místě penzionu ve Filipovidích, takže u nás v přírodě Jeseníků, kam moc ráda jezdím.
V neděli jsem se pak vydala na malý výlet na skálu za Šumperkem jménem Kokeš, kdy jsem s malou pomocí cestou ulovila tři kešky (Andělská tvář, Žabí princ a Kokeš). Vím, že to lovení ukrytých krabiček má svůj boom už dávno za sebou, ale rozhodně je to fajn motivace k cestě na vzduch a k troše jiného výletování v dobrodružném módu. Však který pirát by neměl rád lovení pokladů (alias, když piješ před desátou ráno, nejsi alkoholik, ale pirát – poučení z Dánska).
