"Namaste," pozdravila učitelka v mateřské zahradě naši pětičlennou skupinu, která jim přišla na jeden den pomoci do denního centra ve slumu. "Vítejte v našem skromném zařízení," ukázala nám jednu velkou místnost rozdělenou na tři prostory pro děti různého věku. "Dnes máme kolem 200 dětí, takže tu bude trochu hlučno. Ale slyšela jsem, že jste skauti a umíte s nimi dělat úžasné věci, tak se těším." "Ahoj. No, skautky sice jsme, ale bylo nám řečeno, že tu máme mít maximálně 100 dětí ve věku 7 - 12 let, ne 200 menších dětí ve věku 0 - 6 let. Fiha! Ale my to zvládneme!", uklidňuje sama sebe moje kamarádka ze Skotska stejně jako nás všechny zároveň. A samozřejmě jsme to zvládli a děti nás na konci dne prosily, abychom zůstali déle.
Brave Space byla akce pro skautské vůdkyně, která se konala 4. - 10. července 2024 ve Světovém skautském centru Sangam v indickém Pune. Byla zaměřena nejen na samotné vedení, ale i na další aspekty světového skautingu, jako je mezinárodní přátelství, poznávání a sbližování se s hodnotami WAGGGS a poznávání indické kultury a života. Měla jsem tu čest být jednou ze sedmnácti skautek, které se této úžasné akce zúčastnily (spolu s dalšími ze Skotska, Egypta, Pobřeží slonoviny, Ghany, Madagaskaru a Indie).
"Česká republika? Kde to je?!?"
Přijela jsem o den dříve, což se ukázalo jako chytré rozhodnutí kvůli únavě a pásmové nemoci z dlouhých letů. Mohla jsem si tak tedy užívat, že mám veškeré zázemí pro sebe, užívat si jen poslouchání zvuků přírody za zdmi, bazénu a lahodného chaie k odpolední svačině. Před večeří dorazilo několik dalších lidí a začali jsme se zdravit a sdílet první kontakty. "Ahoj, já jsem Lada z České republiky, jak se máš?" "Ahoj, eee, odkud že to jsi?" „Česká republika, střední Evropa.“ "Aha, Evropa! Ráda tě poznávám."
Vítejte v Sangamu!
První oficiální den jsme zahájili vlajkovým ceremoniálem, jako tomu bylo každé ráno. Byl to rituál, při kterém jsme se sešli, abychom si řekli program na nadcházející den, a také abychom se všichni sešli ještě před snídaní a šli na ni společně. Později jsme byli seznámeny s programem celé akce Brave Space 2024, prohlédli jsme si pořádně celé světové skautské středisko Sangam s jeho rozlehlými pozemky a četnou možností vyžití.
Odpoledne jsme se trochu více zaměřili na samotnou odvahu. Kreslili jsme, co přesně pro nás znamená odvaha, nebo v jakých situacích se cítíme statečné. Dozvěděli jsme se o podrobnosti o tzv. vedoucích způsobech myšlení WAGGGS a před večeří jsme zahájili nezbytnou přípravu na slavnostní zahájení. Slavnostní ceremoniál byl velmi krásný, s hořícím nádherným svícnem, čerstvými květinami, vlajkami všech zúčastněných států a bindi (tečka na čele).
Inspirujme se
Pro ranní ptáčata byla od sedmi hodin připravena lekce jógy s úžasnou paní Mathurou Adhar. Po ceremoniálu s vlajkou jsme si dali čerstvou a výtečnou snídani a vydali se na procházku po okolí. Dozvěděli jsme se, že na stejně velkém prostoru, jaký zabírá Sangam, žije v sousedství hned za zdí asi 15 000 lidí, ale že i tak všichni mají pro svá náboženství vzájemné pochopení - jsou zde chrámy hinduistické, křesťanské, buddhistické a několik dalších. Setkali jsme se také s fascinující devadesáti pěti letou paní, která celý život pracovala v Sangamu, a nyní s ním stále ráda udržuje kontakt a setkává se se všemi zahraničními návštěvníky, kteří tam přijíždějí.
Free Being Me je program, který vytvořil WAGGGS společně s Dove pro mladé dívky a ženy. Zabývá se tématem standardů krásy a nerealistických očekávání od vzhledu těla a ideálů krásy. Pokusili jsme se také nakreslit "dokonalé mužské a ženské tělo", při čemž jsme si uvědomili, že je nemožné, a ostatním na záda psali oceňující komentáře a postřehy na základě jejich povahy a chování.
Později jsme byly inspirovány příběhy šesti místních lidí z Pune, kteří nám přišli vyprávět své životní příběhy. Někteří z nich měli velmi těžký osud a museli začít doslova od nuly, aby si splnili své sny. Některé z nich musely bojovat s kulturními stereotypy a překonávat překážky spojené s jejich pohlavím, aby mohly dělat to, co je baví a co chtějí (například stát se lékařkou nebo hasičkou). Večer jsme hráli hru s otázkami o WAGGGS. A musím říct, že i když jsem si myslel, že mé znalosti o mezinárodním skautingu jsou dobré, byl to oříšek. Ale i tak jsme to s mým týmem zvládli a vyhráli jsme!
Když záříme
Jednou z domén, jak můžete najít Sangam online, je hashtag When we shine. A není to jen to toto sousloví, ale skrývá se pod tím celé hnutí propagující ženskou sílu a průbojnost, s písněmi a tanci a celou inspirativní cestou pro mladé dívky a ženy. A tak jsme si zatancovaly ráno i my, abychom si užily trochu toho jiskření a radosti a svobody z pobytu v čistě ženském kolektivu.
Byl nám představen tradiční indický oděv saari a také pandžáb a to proto, že později nasedly na několik rikš a vydaly se do centra města navštívit místní trhy a obchody. Mohly jsme si zde pořídit bangles (dvanáct tradičních náramků ze skla nebo kovu), bindis (tečky na čelo, které se dají koupit i jako nalepovací lesklé kousky), saari (ženský tradiční oděv skládající se z bodyčka, spodničky a obrovského kusu svrchní látky) a pandžábi (košile dlouhá ke kolenům s obvykle delšími rukávy). Na trhu jsme si také společně pochutnaly na obědě v podobě vynikajícího paneeru s česnekovým naanem a čerstvou limetkou. Na zpáteční cestě do Sangamu jsme se vraceli místním autobusem (příšerné!).
Buďme statečné
Navzdory monzunovému období jsme si vyzkoušely svou odvahu v praxi. Na laně jsme šplhali do pětimetrové výšky koruny stromu tzv. jumarováním (za pomocí speciálních kovových zařízení, jakýchsi stoupáků) a také jsme slaňovali dolů asi dvacet pět metrů vysokou vodárenskou věž. Bylo to úžasné! Posilující, únavné, ale úžasné.
Později jsme měli čas připravit se na další den. Čekala nás návštěva komunitních partnerů Sangam, ve kterých jsme měli realizovat nějaké aktivity pro děti (byli jsme rozděleni mezi centrum pro lidi s různými schopnostmi Snehalaya, školu Anand Gram a denní centrum pro děti Tara Mobile Crest). O volném večeru jsme pak měli úžasnou párty u bazénu!
Den komunitní výzvy
Spolu se čtyřmi dalšími účastníky jsem se vypravila na několik aktivit pro děti z denního centra Tara Mobile Crest ve slumové vesnici pro stavební dělníky. Společně s dětmi jsme si užily několik tanečních písniček, závodních i spolupracujících her, aktivit s padákem a vyrábění s čističi dýmek, které si všechny děti prostě zamilovaly. Bylo to vyčerpávající a skvělé zároveň, protože tam bylo asi dvě stě dětí ve věku dvou až šesti let. Ještě hodinu poté, co jsme skončili s programem, bylo slyšet z různých koutů venkovního hřiště písničku Hoki Poki a nebo po něm děti pobíhaly s chlupatými měkkými brýlemi, které se daly vyrobit z čističů dýmek. "Prosím, neodcházejte. Nechci, abyste právě teď odešli," prosily děti. Ale my jsme bohužel musely zpět.
Později během dne jsme vyhodnotily celý náš výkon. Zhodnotily své silné týmové stránky, konstatovaly, co se nám povedlo, a navrhly, co bychom příště udělaly jinak. A také jsme se zamyslely nad tím, jaké aspekty vůdcovství jsme si programem pro děti v neznámých podmínkách hovořící cizím jazykem procvičily. A naše společné úsilí jsme oslavily speciální večeří.
Mezinárodní večer plný písní, tanců a ochutnávek lahodných jídel z různých koutů světa byl krásným zakončením dne. Mohla jsem ochutnat tradiční svatební sladkosti z Indie, sušenky z Egypta, nechat si napsat jméno v arabštině, vyměnit si odznáčky od Skotska po Austrálii a vyzkoušet si typický hudební nástroj z Afriky složený z tyče a dřevěné koule. Navíc nám zábavu a dobrou náladu nemohlo zkazit ani to, že vypadl proud.
Sangamská výzva - v Pune na vlastní pěst
"Dnes všechno, co jste za celý týden naučily, použijete v praxi, protože vás čeká Sangamská výzva," byl nám vysvětlen úkol na tento den. Na vlastní pěst jsme musely po trojicích navštívit tři přidělená památná místa, zvládnout se tam dostat sami bez pomoci organizátorů, získat o místě potřebné informace a občas zde i splnit nějaký drobný úkol. Moje skupina se vydala do Muzea Dr. Ambedkara, jeskynního chrámu Pataleshwar a chrámu Teishund Ganesh. Jako třešničku na dortu jsme pak museli najít oběd, který by stál každého pod 50 INR (asi 0,55 EUR), což je v Indii hranice chudoby, abychom si tak uvědomili, jak nelehké to je sehnat tak levné syté jídlo v Indii. "Jak to uděláme, dámy?," zeptala se Jasmína. "Já chci hlavně jíst něco čistého. To je priorita." "Souhlasím, tak se podíváme do nákupního centra poblíž Sangamu. Myslím, že jsem tam viděla nějaké místní malé občerstvení." Nakonec jsme si dali sýrovou pizzu s kukuřicí.
Odpoledne jsme se naučily, jak si uvázat a nosit saari, které je mnohem složitější si obléci, než jak by se mohlo na první pohled zdát. Henou nám byly na dlaně nakresleny tradiční obrazce. Mohly jsme si vyzkoušet několik typických místních aktivit, například hru carrom, která připomíná kulečník na dřevěné desce položené na stole, nebo kriket a badminton. Kreslily jsme mandaly a také jsme dělaly rangolis, barevné indické obrazce, které se na podlahu sypou křídami. Později jsme si vychutnaly typickou místní maharastrijskou večeři, při které jsme seděly na podlaze a jedly pouze rukama tak, jak se v Indii sluší (mangový pudink jako dezert byl úžasný). Večer jsme si mohli vyzkoušet některé místní tance, i když pro nás Evropany se ztuhlými boky a zápěstími to bylo poněkud obtížné.
Tiffin plný sladkých vzpomínek
Poslední společný den jsme začaly brzy. Už v sedm hodin ráno jsme mířily pěšky do nedaleké Palmové zahrady, kde jsme plnily úkoly. Ve skupině pěti lidí jsme dostávaly podle pohybu na hrací desce vždy nějaká cvičení nebo otázky týkající se jednotlivých vedoucích způsobech myšlení. Některé aktivity byly určeny jen pro nás, některé vyžadovaly interakci s místními obyvateli. Pozdní snídaně, v indickém jazyce Maitri, nám přišla k chuti. Na ni navázala kontrola plnění Sangamské výzvy, abychom mohli dostat příslušnou nášivku.
Tiffin, to je sada malých kovových nádob na jídlo, která se v Indii hodně používá. A my všechny jsme jednu takovou dostaly, abychom si v ní mohly přivézt domů vzpomínky z celého týdne stejně tak, jako jsme si k tomu mohly vychutnat i malou divadelní scénku. Společně jsme vytvořily rangoli, křídovoý obrazec, abychom si připomněly nejcennější okamžiky, které jsme zde strávily, a celý pobyt zde jsme uzavřely společným zpěvem.
Po posledním obědě nastal čas se vrátit domů. Vsadím se, že nikomu z nás se nechtělo odjet. Ale myslím, že proto to byl ten správný čas jít. S hlavou hrdě vzpřímenou, s telefonem plný fotek a kontaktů a hrudí naplněnou vřelostí a vlídností. Děkuji Sangamu, celému jeho týmu a všem účastníkům Brave Space 2024 - díky vám byl můj pobyt zde opravdu nádherný a jsem si jistá, že svou nově nalezenou odvahu využijí k šíření dobra ve světě. K naplnění nejen svých snů, ale i k tomu, abych k nim přivedla i další mladé ženy a dívky, aby i ony byly připraveny čelit světu. Jsem vděčná, že jsem součástí světa dívčích skautek a celé rodiny světového centra Sangamu, do které budu vždy ráda a s hrdostí patřit. Děkuji také WAGGGS, že mě i mnoha dalším ženám a dívkám nabízí mnoho příležitostí k osobnímu růstu a možnosti býti významnou součástí lokální komunity stejně jako mezinárodního hnutí. JSem také vděčná své národní organizaci Junák - česká skaut za to, že mě na tuto akci vyslala a pomyslně tak mou účast podpořila.
