V práci se pořád něco děje. Byla jsem přednášet na univerzitě o našich stážích. Zašla si na vtipnou a inspirativní přednášku Tomík na Cestách - Tuktukem z Thajska až na Moravu. A užila si prodloužený víkend v přírodě krásných hor a té nejmilejší společnosti.
Haiti
Ve středu jsem byla zájemcům o praxe krátce prezentovat možnosti stáže u nás v instituci. Sice bylo vidět, že už toho studenti mají po hodinovém úvodu a jiných přednášejících v malé místnosti v rouškách dost. Ale vypadali zaujatě a ptali se, což mě potěšilo. Doopravdy mě to bavilo a uvědomila jsem si, jak mi styk s lidmi mimo mé kolegy pracovně chybí. Protože v letošním roce má běžná náplň činnosti v podobě workshopů na školách a přednášek pro veřejnost moc dělat nejde. Jsem tedy moc vděčná za tuto možnost alespoň krátce vystoupit před těmito nadšenými vysokoškolskými studenty a osvěžit si to, co mě na mé práci baví.
V úterý jsem se zúčastnila konference o sociálních službách. Respektive jen její přestávky, při níž jsem měla za úkol představit a distribuovat náš diář. Zadání od organizátorů znělo, ať se tam dostavím v jedenáct hodin. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem tam pár minut před tím přišla, a přestávka již byla v plném proudu. Na prezentaci tedy nebyl čas, a ani jsem nemohla sehnat hlavní organizátorku, abych se s ní domluvila, jak dál postupovat. Telefon mi nebrala a oslovení účastníci buď nevěděli, o koho se jedná, nebo tvrdili, že ji ten den vůbec neviděli. Tak jsem si alespoň dala onu slíbenou kávu a šla jsem zase pracovat. Bo čas jsou prý peníze.
Ten den mě ale čekalo ještě jedno příjemné překvapení, protože se mi ozval kamarád právě přijezdivší do Olomouce, zdali bych s ním nešla na oběd. No jasně, že šla. Tak jsme vyrazili a bylo to moc příjemné setkání. Protože nejen, že mi svou spontánní nabídkou udělala velkou radost. Ale navíc mě potěšil i příjemným pohoštěním, protože jsme vyrazili na pizzu. Takováto potkávání se mě velmi baví, protože mi to nejen zpříjemňuje pracovní den, ale zároveň mi nezabírá čas, potřebný pro jinou činnost. Protože jíst se musí. Takže až budete někdy v Olomouci, dejte vědět, a zajdeme na něco dobrého.
Chystáme rozjet nový projekt na stavbu domů těm, kteří o ně na Haiti přišli vlivem ekonomické krize související s pandemií Covid-19, takže jsem zpracovávala podklady a konzultovala je s partnery. Také jsem zjišťovala podmínky jeho realizace a snažila jsem se vymyslet, jak vše udělat v současné situaci co nejlépe.
Chystáme velký novinový článek, takže sháním od partnerů podklady a pak zajišťuji jejich překlad. Ať už sama nebo oslovením našich dobrovolníků. Nevím, co bych bez nich dělala, protože dlouhé texty ve francouzštině mě stále ještě velmi děsí.
Konečně jsem vydali závěrečnou zprávu naší kampaně, když už víme, jak přesně a jakými způsoby budou vysbírané finance využity. Letos je všechno totiž diametrálně jinak než předchozí roky, takže nám to zabralo nějaký čas a spoustu komunikace se dobrat k funkčnímu modelu. Ale máme to, takže jsme se vším mohli jít konečně ven.
Chystáme naši účast na Bazárku W11, který proběhne v úterý 29. září na Wurmově 11 (14:00-18:00). Budeme tam mít nejen nějaké haitské výrobky, ale také na ochutnávku haitskou kávu a k dostání náš diář. Takže jsme k tomu měli s kolegy z pořádající organizace milou schůzku u kávy. Bylo to milé se pro jednou zase s někým potkat pracovně naživo, a ne online.
Francouzština
Po delší době jsem opět měla francouzštinu, a docela mi to šlo. Pořád dělám chyby, ale minulý čas už celkem zvládám. Moje slovní zásoba je sice neustále mizerná, ale aspoň si pamatuji tuto větnou tvorbu, takže když si slovíčka dohledám, jsem schopna ji použít. To mě moc těší. Příští hodinu budeme opakovat všechno to, co jsem zapomněla (takže skoro všechno).
Tomík na cestách
Středeční večer jsem strávila na milé a velmi zábavné cestovatelské přednášce Tuktukem z Thajska až na Moravu. Tomáš Vejmola se vydal do Thajska, aby tam koupil tzv. tuktuk, tedy motorizované taxi, kterým se po celém jednom roce dostal až zpátky domů do Hranic. Nejen, že jsem společně s ním mohla projet všechny státy, které navštívil, ale také se seznámit s lidmi, které potkal, a vyposlechnout si nespočet historek, které cestou nasbíral. Prezentace fotografií a videí trvala více než dvě hodiny, a pak jsem tam s ním a pořadatelkou Míšou strávila snad ještě další půlhodiny, kdy jsme rozebírali všechno možné od cestování, přes současnou situaci, po kulturní dění v našem regionu. Tomík je moc milý a jeho cesta mě absolutně nadchla. Když jsem se ho pak ptala, co byla ta poslední kapka, která jej utvrdila v tom, že tuhle šílenost chce doopravdy udělat, odpověděl: „Prostě jsem chtěl zažít dobrodružství.“
Prodloužený víkend
V pátek jsem vyrazila s kamarády do hor Králického sněžníku. I když nám počasí moc nepřílo, náladu nám to nemohlo pokazit.
V pátek jsme začali zábavnou rozlučkou se svobodou, která se skládala ze splnění nškolika úkolů mezi nimiž například byl chemický pokus na výrobu sloní zubní pasty, zasazení stromu, nalezení cesty k další nápovědě pomocí parfému nastříkaného na stromech nebo noční plížení ve tmě k cíli. To, že budoucí nevěsta splnila zdárně všechny úlohy, jsme oslvily výtečným domácím dortem. Mňam!
V sobotu jsme si udělali krátký výlet do Vojtíškova a hráli deskové i povídací hry. Moc často se v poslední době všichni nevídáme, takže jsme potřebovali dohnat novinky za několik posledních týdnů.
V neděli jsme se vydali na procházku Na Cibulku a kolem kopce zpátky do chaty, která se malou zacházkou protáhla na sedm kilometrů v sychravém počasí. Odměnou nám ale i tak byly úchvatné výhledy do okolí. Uspořádali jsme také turnaj ve stolním fotbálku, který jsem v týmu s B. vyhrála!!!
V pondělí už nás čekal jen úklid a odjezd, ale i toje činnost dělaná s lidmi, se kterými se dobře znáte a umíte si z toho udělat zábavu, příjemná.
Byl to krásný odpočinkový čas v nádherné přírodě a s milými lidmi. Jsem vděčná za takovéto chvíle a jen doufám, že se mi jich bude i v budoucnu dostávat co nejvíce, protože být mezi přáteli je balzám na duši.
Dobrodruh není ten, co sjede řeku nebo vyleze horu. Dobrodruh je ten, co na své cestě zanechal kus sebe v lidech, které potká a sám si od nich něco vezme, aby byl na své cestě o jejich moudra k životu vnímavější a pokornější.
Petr Vejmola, otec Tomíka na cestách
