Přes Haiti se prohnal hurikán Elsa. Všichni jsou snad v pořádku. Francouzštině je pro mě více a více náročná, ale pokroky jsou znát. Časopsi Skauting pomalu roztáčí svá kola prázdninových příprav. Mentálně i fyzicky se připravuji na přesun do Olomouce, a abych na to měla energii, vyrážím na Dny dobré vůle na Velehradě.
Haiti
Na Haiti je s počínajícím létem klid. Politické nepokoje v ulicích snad trošku ustaly. I když, třeba se o nich jen v médiích teď méně mluví. Těžko říci.
Mě postupně chodí vysvědčení od adoptivních dětí, a mám z nich radost. Jen málo z nich opakuje ročník a doopravdy minimum ukončilo vzdělávání úplně. Za to máme dva úspěšné absolventy z města Gonaïves.
Ze soboty na neděli prošel jižním pobřežím Haiti hurikán Elsa. Partneři i adoptivní děti z Roche-a-Bateaux se mi zatím neozývají, snad jsou v pořádku. Mysleme na ně společně.
Francouština
Čím více toho vím, tím neodbytnější pocit mám, že bych toho měla vědět více. I když ve chvíli, kdy jsme probírali bankovní služby a jednotlivé procesy, jsem měla jistotu, že toho vědět více nepotřebuji. Hihi.
Hodně mně baví zpěvačka Zaz, na které se dá moc pěkně trénovat francouzský poslech. Tak si ji třeba také někdy pusťte do uší.
Časopis Skauting
V úterý proběhla velká porada k říjnovému číslu. A že stála za to! Jak jsme ze začátku měli pocit, že nemáme moc nápadů a že to nebude úplně tlusté číslo, tak opak bude nejspíše pravdou. Myšlenky se jen hrnuly a námětů na články máme tolik, že se do jednoho čísla snad ani nevejdou. Držte nám palce, ať to stihneme přes prázdniny všechno sepsat.
V pátek jsme pak ještě měli poradu k části časopisu zvané Fórum. Jestli ji zachováme takovou, jaká byla do teď, nebo provedeme nějaké úpravy. A hlavně o tom, kdo z nás si ji v redakci vezme na starost. Budu to já částečně se Simčou. Už se na to těším.
Ozvěny Madeiry
V úterý jsme se potkali s další účastnící projektu Newspaper Theater, Zuz, na kávě. Jednak, abychom společně zhodnotili uplynulý projekt, ale také proto, abychom si předaly zpáteční letenky, které je potřeba poslat kvůli proplacení nákladů zpět poštou, abychom ušetřily finance za poštovné. Bylo moc fajn se po těch pár týdnech potkat, zavzpomínat a zhodnotit s odstupem vlastní pocity z projektu. Díky!
Nový měsíc, nové příležitosti
Zhodnotila jsem, že rok a půl dojíždění, které mi zabralo více než hodinu tam i zpět, stačilo. Pronajala jsem si tedy byt a čeká mě přesun do Olomouce. Velké změny je potřeba dělat v pravou chvíli.
Dny dobré vůle na Velehradě
Víkend jsem strávila v práci, a to na Dnech dobré vůle na Velehradě. Nikdy předtím jsem tam nebyla, takže jsem byla zvědavá na akci samotnou. A musím uznat, že měla jedinečnou, milou a přátelskou atmosféru.
Sobota se nesla v duchu příprav, stavění stanu a veškeré výzdoby. V neděli a v pondělí pak byla akce pro veřejnost a k pondělnímu odpoledni už se balilo a jelo domů. Kdo si našel čas, a zastavil se u mého stánku na kousek řeči o Haiti, mohl také ochutnat haitskou kávu, a dokonce si ji odnést s sebou domů. Nedělní večer se nesl v duchu velkého koncertu, na kterém zazněla mimo jiné i píseň Naděje zůstává Davida Deyla, který nás poctil svou návštěvou, a který jsme si my po moravsku užívali se sklenkou vína a domácí slivovičky. V pondělí dopoledne se konala velká mše, a po ní jsme již začali sklízet a chystat odjezd. A protože se nikdo jiný nehlásil, musela jsem sednout za volant Octavie a dojet s ní i s kolegyní v pořádku do Olomouce. Sice jsme to díky zvláštnosti navigace měli jako vyhlídkovou jízdu venkovem, ale zvládla jsem to. Jsem na sebe hrdá.
Byl to milý čas strávený s milými lidmi na milém místě. Jsem zvědavá, jestli mě tam osud zavane i příští rok.
