V termínu 30. května až 7. června 2022 se konala v malebném malém městečku Pogradec v Albánii druhá část školení pracovníků s mládeží Empowering rural youth organisations. Na této části dlouhodobého projektu byl tématem fundraising.
Vedoucí, zaměstnanci i dobrovolníci ze dvanácti zapojených organizací se sjeli do hotelu Lake park na břehu nejstaršího jezera na světě, Ohrid, aby se během šesti pracovních dní dozvěděli více o tom, jak ve své činnosti realizovat fundraising a jaké možnosti získávání zdrojů mají k dispozici.
Nešlo ale jen o práci, byl dostatek času také na poznávání účastníků mezi s sebou, sdílení zkušeností, předávání kulturních zvyklostí a zvláštností, nebo na kulturní návštěvu městečka Pogradec, případně klášteru sv. Neum v Severní Makedonii (kam se někteří vypravili nejen objevovat místní pamětihodnosti, ale také zde realizovat svůj průzkum veřejného mínění ohledně osobní motivace podpory nejrůznějších sbírek).
Celý program začal samozřejmě seznámením všech přítomných a prvním úkolem, který měl otestovat schopnost skupiny pracovat jako tým s názvem Mission: impossible. Po představení programu se přítomní zabrali ve dvojících do sdílení zkušeností s fundraisingem, jaké měli dobré nebo špatné zkušenosti a jestli museli překonávat nějaké překážky.
Aby si účastníci lehce vyzkoušeli, jaké to je být fundraiserem, mohli si vyzkoušet individuální oslovování dárců s předem promyšlenými žádostmi a vysloužit si tak jeden až tři bonbóny. I přes to, že už se všichni alespoň malinko znali, bylo náročné vymyslet, co by mohlo donora zajímat, a jak jej jako žadatel o jeho „příspěvek“ zaujmout.
Nadále bylo možné si to vyzkoušet i v praxi, a to vytvořením mediálního produktu dle volby každého z nás. Úkolem bylo provést krátké interview s jedním dalším účastníkem o tom, co je jeho vášeň, a to zpracovat formou článku, videa nebo foto-příběhu. Já jsem sepsala článek s Ajlou o tvorbě podcastů mladých lidí o tom, co je zajímá, a ona vytvořila video o tom, proč mi program Erasmus+ přijde tak dobrá volba trávení času a proč bych jej doporučila ostatním.
Ale protože fundraising není jen o těch kreativních a vizuálně zajímavých věcech, ale také o spoustě tvrdé práce, čekalo nás ve skupinkách vytvoření oficiálního dopisu pro donora, příspěvku na sociální sítě o hledání dobrovolníků, tvorba loga nebo plakátu našeho smyšleného projektu a jeden vybraný pak vše prezentoval na tiskové konferenci. Bylo zajímavé pozorovat, kolik různých nápadů a pojetí každá skupina měla, a jak jsme zadanou aktivitu každý pochopili trochu po svém. I to nám ukázalo, že není jedna nejlepší a správná cesta, jakou fundraising úspěšně dělat, a že vše záleží na konkrétní akci, přístupu a zapojení zainteresovaných lidí.
Celý jeden den byl také věnován komunikaci a tomu, jak její (ne)správná forma může ztěžovat proces zisku zdrojů. Mnohé aktivity byly vedeny formou neformálního vzdělávání, takže namísto přednášky jsme si je mohli sami prožít a v následné diskuzi si pak nastavit zrcadlo, abych si uvědomili, jestli skutečně i ve svých individuálních žádostech neopakujeme časté chyby nebo bezvědomky neuplatňujeme nějaké manipulativní taktiky. Vyzkoušeli jsme si totiž jak komunikaci de dvojích v našich mateřských jazycích, kdy jeden druhému nerozuměl, tak aktivitu, kdy měly dvě skupiny za úkol se dostat na území třetí, ale nevěděly, že ta nejprve musí složit zadané puzzle, než je může uvítat, a nechápaly, proč je nemůže pustit dál. Nebo byla zajímavá aktivita simulující hierarchii komunikace, kde jsme si beze slov měli vyměňovat karty tak, aby každý skončil se čtyřmi obsahujícími stejný symbol. To vše byly cenné lekce znázorňující, jak je srozumitelné a jasné předání určitého sdělení důležité.
V průběhu celého týdne se také vždy v podvečer konalo tzv. rodinné setkání. Čas na evaluaci uplynulého dne a jeho zhodnocení v dialogu se čtyřmi dalšími osobami. Myslím, že naše rodina Glashi si vedla vždy velmi efektivně, protože jsme pochval i bodů ke zlepšení pokaždé vyprodukovali doopravdy hodně. Byli jsme ale také rádi za to, že byly naše podněty brány v potaz a podařilo se to, co nám nevyhovovalo, zlepšit.
A jako třešničkou na dortu bylo po shlédnutí několika příkladů dobré praxe vytvořit vlastní fundraisingovou kampaň. Moje skupinka se rozhodla uspořádat crowdfundingovou kampaň na událost Živé knihovny s uprchlíky z Ukrajiny. Vytvořili jsme název, cíl a rozpočet akce, potřebné texty a video, stejně jako odměny pro přispěvatele a časový plán. Byla to příjemná a motivující práce a věřím, že ji budu moci jednou uvést do praxe.
Poslední den bylo na čase celý vzdělávací proces uzavřít, zhodnotit jej jak individuálně, tak společně, a kreativně vyjádřit své pocity z prožitého týdne obrázkovou koláží nebo kresbou. Nechybělo ani oficiální předání certifikátů YouthPass a školení mohlo být považováno za uzavřené. Ještě poslední pomazlení s malým koťátkem, které se kolem nás v druhé polovině projektu motalo, a pak už jen zbývala společná cesta do Tirana a každý se mohl vydat do svých domovů.
Děkuji organizaci Youth for Social Changes za zaštítění organizaci, trenérkám Iloně a Catalině za rpůvázení nás celým procesem, asociaci Cesta rozvoje za vyslání, a v neposlední řadě také programu Erasmus+ za spolufinancování.
Lada Matyášová
Photo credits: Alja and Ilona