Ve dnech 15. – 21. červenec 2023 se v dánském Ganløse konal projekt Fighting Islamophobia and Preventing the Rise of Far-Right Extremism. Sešly se na něm tři desítky mladých lidí jak z Evropy, tak ze severu Afriky a Středního východu. Účastníci společně prozkoumávali islám a možné projevy extremismu proti jeho potlačování jak v evropském kontextu, tak z pohledu islámských zemí.
Základní pojmy
Po nezbytném seznámení a několika aktivitách na prolomení ledů jsme se rovnou pustili do rozpoznávání jednotlivých pojmů, které se váží k tematice projektu a udělali si tak jasno v tom, o čem se budeme následujících několik dnů bavit:
Terorismus – politicky, ideologicky nebo nábožensky motivovaný akt vůči vládě, veřejnosti či nějaké její sekci, provázený násilím či škodami na majetku, veřejném prostoru nebo systému
Extremismus – extrémní názor vůči určitému názoru či subjektu, není provázen násilím, podle modelu pánů McCauley a Moskalenko z roku 2014 se extremismus dělí na názorový a behaviorální. V názorovém pozorujeme stupně neutrality, sympatizanta, obhájce a osobní morální povinnosti. V behaviorální, neboli pyramidě aktu, jsou pak znázorněny stupně vnitřní čin, aktivista (protesty), radikální akt (ilegální) a terorismus (s účelem zabití).
Hate crime (zločin s motivem násilí) – jedná se o trestný čin na základě charakteristiky napadené osoby; tedy je motivovaný tím, kdo napadená osoba je, ale ne tím, co dělá; může se jednat o násilí na základě handicapu, genderu, rasy, identity, víry, sexuální orientace aj.
Hate speech (nenávistný projev) – jakákoliv komunikace, která zraňuje, ponižuje nebo diskriminuje osoby bez další reference
Islamofobie – strach, předsudek, nenávist vůči muslimům představujícím hrozby, obtěžování, zneužívání, podněcování a zastrašování. Může se jednat o individuální či institucionální akt.
Narratives, neboli jak o extremismu mluvíme
Velkým podnětem k takovémuto extrémnímu chování pak bývají také způsoby toho, jak je o daných aktech či projevech mluveno, či s jakým záměrem jsou fakta předkládána, případně emocionálně zabarvena. Obecně rozeznáváme tyto způsoby:
Akcelerace – například událost na Novém Zélandu, která byla dopředu ohlášena přes Telegram a online streamována, kdy ji lidé brali jako LARP nebo video s prvky gamifikace a docházelo k online podněcování násilí
Konspirační teorie – jedná o způsob vyprávění, ve kterém je těžké odlišit prvky fikce od skutečnosti, kdy je skutečným účelem uvést čtenáře do bludného kruhu tak, aby uvěřil i nepravdám či polopravdám, které jsou zřídka logické, za to ale produkují výrazné a až hraniční emoce (často dodává čtenáři odpověď na to, co by se mělo udělat, aby byl problém jednoduše vyřešen)
Extrémně pravicové způsoby komunikačního vlivu:
Boj o identitu – „moje identita je ohrožena někým jiným z jiné skupiny“
Maskulinita – muži by se měli více následovat svou přirozenou „lovící“ potřebu
Vláda protěžuje určitě etnické či náboženské skupiny na úkor většiny
Vlády, EU, NATO, UN si kupují příliš mnoho síly
Na Zemi docházejí zdroje, přičemž jejich zůstatek není adekvátně rozdělován, aby pokryl potřeby všech
Tzv. Nově formy terorismu a způsoby komunikace jejich hlavních principů:
Anarchismus – vláda je jediný společný nepřítel různých skupin
Nationalismu a anti-kolonialismus – „náš národ“ nade vše
Nový levicový extremismus – válka „oprávněných“ skupin
Náboženský extremismus – nábožensky motivovaný extremismus, který se projevuje již od 80. let 20. století
Push and pull factors (tedy tahové a tlakově faktory)
V extremismu také rozlišujeme tzv. Push and pull factors (tedy tahové a tlakově faktory). Tahové jsou takové, které jednotlivce vtahují zvnějšku, kdy sám nemá na výběr a jde „za lepšími zítřky, většími příležitostmi apod.“. Tlakové jsou takové, které jedince nutí opustit stávají prostředí, ve kterém již dále nemůže žít (například je příliš diskriminován, oblast, ve které žije, je nehostinná a nelze v ní nadále přebývat aj.). Často se zde také mluví o střetu identity a ideologie.
V rámci těchto faktorů pak rozlišujeme tzv. mikrofaktory, tedy aspekty, které jedinci pomáhají k naplnění jejich potřeb:
Osobní – pokud hrozí nebezpečí mě nebo mým blízkým
Skupinové – pokud je jedinec součástí větší skupiny osob
Kluzký svah (Slippery slope) - progresivní chování vedoucí k radikálnějším činům
Pomocník – jedinec je sám radikalizován, když se snaží pomoci někomu jinému již vyjadřujícímu extremistické tendence
Hledači statusu – jedinec si přeje získat sílu, převahu, slávu a riskovat
Útěk – jedná se o push (tlakový) faktor, který jedince vtahuje do nové reality; může se stát náhodně
„Rozmrazování“ – otevření se novým lidem
Propaganda
Extremistické skupiny využívají nejrůznější způsoby propagandy pro uveřejnění svých záměrů. Rozlišujeme tyto způsoby propagandy:
Bandwagonův efekt – všichni to dělají, ty bys měl také
Svědectí (testimonial) – výroky známých osobností nebo expertů (často však nelegitimních)
Apel obyčejných lidí – myšlenka nebo osoba, která je spojována s obyčejnými lidmi („Já jsem jako vy, takže to co říkám, se vás dotýká, a měli byste to vzít v potaz.“)
Vyzdvihnout všeobecnosti (glittering generalities) – časté využívání slov s pozitivním emocionálním nádechem (spravedlnost, svoboda aj.)
Osobní útok neboli dávání jmen – spojení osoby se jménem, ideou či obrazem v negativním slova smyslu, kdy se mluvčí naprosto vyhýbá subjektu samotnému; slouží k diskreditaci a očernění dané osoby
V komunikaci také extremistické skupiny často využívají argumentaci plnou logických omylů k tomu, aby dosáhli svého cíle. Rozlišujeme několik případů těchto komunikačních omylů:
Kluzký svah (Slippery slope) – malé kroky, které vedou k řetězové reakci velkých změn, ignorující nezbytné krok mezi těmito stavy; například Když začneš kouřit cigarety, brzy skončíš v tvrdých drogách.
Skládání karet na sebe (Card stacking) – přijmutí materiálu zcela bez původního kontextu, kdy na něj vršíme nové a nové kontextově nesouvisející argumenty
Urychlená generalizace (hasty generalization) - induktivní uvažování, které je založeno na tvorbě závěrů bez uplatnění dostatečných důkazů
Začátek otázky (Beggining the question) – opakování tvrzení „A je pravda, protože je to pravda“
Slamněný panák (Straw man) – rozptýlení; například Jak mohl podvádět na daních, když je tak dobrý otec?
Non sequiter - závěr bez předpokladu; například A je rovno B a A je rovno C, pak tedy A musí být rovno C
Vina na základě asociace (Guilt by association) – nepravdivá korelace mezi dvěma událostmi
Chybná příčina/následky (Faulty cause/effects) – Nesouvisející příčina a následek, například My jsme na trhu již padesát let, a proto jsou naše výrobky ty nejlepší.
Buď, anebo (Either/or fallacy) – pólování, bez uvedení spektra možností mezi krajními body; například Jsi s námi nebo jsi proti nám.
Velmi často se také pracuje s emocemi a emočním vydíráním. Ve sděleních pak rozlišujeme například apel na strach, vinu, účast či status.
Sociální média a gamifikace
Velkou roli dnes hrají v radikalizaci a extremismu sociální média, gamifikace a online prostor obecně. V rámci sdíleného chatovacího prostoru se hojně využívají například tzv. meme. Jedná se jeden z mnoha způsobů propagandy, který je velmi těžké postihnout a zakázat, jelikož se jedná o jistý způsob zábavy a online zábavní průmysl. Veřejnost často ani neví, že se může jednat o propagaci extremismu. Využívá se v něm nějaký symbol nebo postava vyňatá z kontextu, která je následně zasazena do jiného kontextu – například kreslená postavička Pepe the Frog, nebo dvojčíslí 88 či 14. Často využívá prvky humoru, který snadno vyvolá potlačené emoce, a je pojícím prvkem mezi těmi, kteří daný vtip chápou a kteří ne – například YODO = You only die once. Velkou roli v extremismu také hraje online prostor, kde například na platformách 4chan a 8con vznikly kromě původně zamýšlené výměny animovaných obrázků a GIFů, také vlákna podporující toto extremistické „zábavní“ chování.
Extrémisté pak sami sebe často označují jako „red-pilled“, tedy ty, kteří po vzoru Matrixu prozřeli a nyní vidí realitou takovou, jaká skutečně je. Kdežto ostatní označují jako „normies“, tedy jakési „stádní normálce“, kdož nic nechápou a nemají kritické myšlení. Jedním z extrémních skupin, mezi níž patřil například i Američan Elliot Rodger, jsou tzv. „incells“, tedy muži sami sebe uvrhující do dobrovolného celibátu, později vykazující prvky mysoginismu a nenávisti k ženám.
Gamifikace se pak často projevuje v případě online streamování či online hrách, která zacílí celou strategii hry nebo zobrazované reality jen vůči jedné skupině a podporuje tak soutěživost a silnou nenávist k těmto lidem. Na černém marketu se tak vyskytují nejrůzněji upravené známé hry, jako například střílečka Counter-strike nebo závodní hra Theft-auto s podnětem k vyvražďování jen jedné etnické skupiny během misí, nebo s cílem okrádat jen ty stejně vzhledově typové herní postavy atp. A spíše než zákazem těchto her a jejich stažením z online prostoru, které stejně nebude díky velké mase lidí, kteří ji znovu uploadují a sdílejí, efektivní, je potřeba na tento problém poukazovat a vzdělávat všechny potenciální hráče proti jejich neblahému vlivu. Neustále připomínat, co je realita a co je pouhá hra. Protože zejména v období covidového lockdownu se tato strategie na extremizaci jednotlivců stala nebývale úspěšnou a zapříčinila několik nešťastných událostí.
Lokální situace
Zajímavé také bylo v diskuzích pozorovat a odhalovat reality zemí, ze kterých jsme se v Dánsku sjeli. Například, že se Maroko zasadilo o to, aby byl 15. březen ustanoven Mezinárodním dnem boje proti islámu. V Jordánsku se rozmohli falešní imámové, kteří rekrutují své přívržence pro sebevražedné mise pod záštitou náboženské služby, kterých se bojí i místní lidé. Mladá generace v Turecku se více a více přiklání k ateismu a jakou roli v tom hraje prezident Erdogan. V Egyptě dokonce mají institut Observatoř islamofobie, který již od roku 2015 pracuje na potírání extremistických tendencí a větší spolupráci křesťanské a muslimské komunity v zemi. V Maďarsku je v současné době velmi pravicově orientovaný předseda vlády, který podněcuje xenofobní diskuzi ve společnosti. Německo prožívající společenskou krizi, v níž se více než 60 % místních lidí bojí jen potkat muslima venku na ulici (i když ve skutečnosti nikdy žádného osobně neznají), jak ukázal veřejný průzkum. A Francie pohybující se na hraně mezi svobodou slova a projevu a bojem proti diskriminaci a hate speech, kdy je incident na redakci časopisu Charlie Habdo dodnes živý a připomínaný. V Dánsku najdeme na dvě stě mešit a soužití všech náboženských skupin se zde zdá být vzhledem k ekonomickému přínosu, který do země přinášejí, více v poklidu. Stejně tak v Nizozemí je situace méně extrémní než v jiných státech, i přes ojedinělé incidenty protestů, minoritních extremistických politických stran aj. V Bulharsku je etnicky velká minorita Turků i muslimů, takže jsou zde bráni jako jedni z místních, a naopak se tamní hate speech cílí spíše na Romy a příslušníky LGBTQ+ komunity, než na muslimy, a to i po uprchlické vlně v minulých letech.
Život na projektu
Kromě spousty teorie, která nám dala základ mnoha diskuzím a debatám jak v rámci programového času, tak i o přestávkách a po večerech, jsme měli také možnost si zkusit mnohé aktivity sami. Například zkusit nakreslit osobu, která by nejsnáze mohla pocítit v evropském kontextu hate speech, a zamyslet se následně nad tím, jaké má zázemí, co ji pomáhá, co by potřebovala k naplnění vlastních potřeb, a jak takový hate speech prožívá emocionálně. Nebo jsme si vyzkoušeli simulovanou debatu o základních lidských hodnotách, kdy polovina z nás zastávala názor ano, a hledala vhodné argumenty, a druhá polovina zase názor ne. Také jsme si zkusili na vlastní kůži, jaké to je být příslušníkem nějaké menšiny či znevýhodněné skupiny osob, a měli jsme pomocí kroku vpřed znázornit, jestli si to naše postava může dovolit nebo ne – po skončení bylo pěkně vidět, že někdy je důležité, jaké karty nám osud rozdal. A také jsme se snažili z reálných výroku na internetu snažit najít příkladů omylů argumentace, které by sloužily jako propaganda pravicového extremismu – a některé příklady byly doopravdy až téměř nepochopitelné.
Každý večer, s výjimkou prvního a posledního, jsme také měli mezikulturní večer, kdy nám každá země představila nějakou zajímavost, hru, tanec nebo přivezla něco dobrého na ochutnání z vlastní země. A že se nám to vždy tak zalíbilo, až se žádný den nešlo spát před půlnocí. Mě zajali zejména bulharské aktivita na kradení nevěsty, fyzicky náročný, ale krásný jordánský tanec dabke či egyptským týmem nachystané jazykolamy (rozuměj, základní fráze) v arabštině.
Jsem vděčná Yoaně za cenný vhled do tématu, který nám za několik málo dní poskytla, a za její nadhled v mnohých kauzách a příkladech, na které jsme během programu narazili. Také děkuji Szeherezadě za příklady grantových možností a její přehledné vysvětlení všech organizačních náležitostí, které se projektu týkají. A samozřejmě jsem vděčná také Halmatovi za organizaci a zastřešení celé akce. V neposlední řadě také děkuji programu Erasmus+ za spolufinancování projektu, která mi umožnila se do Dánska vydat.
