První zářijový týden utekl jako voda. Skoro se mi ani nechce věřit, že už je za mnou, protože jsem toho měla naplánovaného tolik, že jsem si myslela, že nikdy neskončí. Ale právě proto, že byl tak naplněný, proběhl v oka mžiku.
Návštěvy a povídání nejen o Sýrii
V úterý jsem se vypravila na jednu společensokou návštěvu a ve čtvrtek na druhou. Být tři týdny v České republice je totiž moc dlouho na to, abych jen seděla doma. A tak jsem vyrazila kamarádům povídat Sýrii a také o Jižní Americe. Nejsou to zrovna destinace, do kterých by se letos mnoho osob z mého okruhu známých podívalo, a tak jim ráda přináším tuto zkušenost sama. A abych to nebyla já, tak jsem si z prvního povídání v Olšanech potom vyrazila domů pěšky ("vždyť je to jenom přes kopec"), a to druhé se odehrálo na krásné vyhlídce nad Novým Malínem ("proč sedět doma, když je venku tak krásně").
Znovu se setkat s Earth Mentors online
Můj kmen spřízněných duší z projektu Earth Mentors mi moc chybí, a i když se snažím si s některými členy udržovat pravidelný kontakt, tak to není lehké. Dohodli jsme se tedy ve středu v podvečer potkat online a dát si malilinkatou aktivitku na zradlení a zpětnou vazbu. Nakonec nás tam sice bylo ze třiceti jen sedm, ale i tak to bylo příjemných pár chvil sdílení a napojení se na poklidnou energii rumunských hor, kde jsme naše dobrodružství sdíleli.
Czechitas
Stále mě moc baví být jako workshopistka součástí Czechitas, takže jsem měla celý středeční den na starosti třetí část lekce Úvod do programování a v pátek a v sobotu jsem si vyrazila do Olomouce na kulturní akci Oživ centrum. Ta se konala v rámci Dnů kulturního dědictví, a my tam s holkama z Czechitas měly vlastní stánek. Pro děti jsme tam měly nachystané ozoboty a omalovánky, pro starší pak doplňovačku dat historických IT událostí a panel s hádáním živých a uměle vytvořených fotografií. A samozřejmě jsme prezentovaly naši činnost, kdy se snažíme nabízet kurzy pro ženy a dívky o různých odvětvích IT, protože nám přijde, že v tomto odvětví chybí, a užily si u toho kopec srandy. (A ten burčák na závěr také nebyl k zahození...)
Živá knihovna
V neděli jsem se vypravila do Přerova na akci Živé knihy. Tu jsme pořádaly společně s kolegyněmi z Mission: Reconnect v rámci akce Přerovské dvorky. Od jedné hodiny si tak zájemci mohli přijít přečist některou z živých knih, které jsme pro ně připravily - například o tom, jak se žije na ulici, jak se žije ženě v těle muže, co znamená domácí porodnictví, jak vypadá svobodná škola, jak se žije nevidomým Romům, co je bezobalový obchod, jak jde trangender dohromady s autismem? nebo jak se žije Syřanovi v Přerově, a mnohé další. Na výběr toho bylo skutečně mnoho, a to se odrazilo i na počtu návštěvníků, který za těch pět hodin přišlo neuvěřitelných sto dvacet. Moc děkuji Míše a Ilonce za spolupráci a také za to, že jsem si mohla ověřit známé heslo: "jednou knihovník, navždy knihovník".
