Haiti
Na Haiti oficiálně skončil nouzový stav. Za čtyři měsíce, v nichž byla země ochromena šířením koronaviru, vzrostla inflace měny na 23 %. Docházely potraviny i benzín (například v městě Cap-Haïten popeláři přestali vyvážet odpad, protože jim došel benzín). A podle aktuálních zpráv humanitárního oddělení OSN OCHA potřebuje 47 % obyvatel humanitární pomoc.
Severní pobřeží Haiti zasáhl ve čtvrtek hurikán Isaias. Jeho následky naštěstí nebyly nijak vážné. Ale i tak způsobil vítr o průměrné rychlosti 95 km/h, přívalové deště a lokální povodně.
Ve středu jsme v oblíbené vegetariánské restauraci Green Bar v Olomouci zahájili výstavu VŠECHNY BARVY NADĚJE aneb jak Haiti (ne)přichází o školáky fotografa Jiřího Pasze. Vychutnat si dobré jídlo a zároveň nasát pestrobarevnou atmosféru Haiti budete moci až do konce října 2020. Čekalo mě kvůli tomu nejen běhání na magistrát a vyřizování povolení pro vjezd autem, jinak bychom ji tam ručně neměli šanci dostat, ale také uhánění našeho pana správce, který je zaměstnán malováním zdí v celé firmě, aby na panely přidělal pevnější závěsy, aby obrazy v jídelně někomu nepadly na hlavu – což se mu povedlo jen z části, protože na dvou závěs přidělal zespodu…
V sobotu 1. srpna 2020 odstartovala kampaň Na zdraví Haiti. Ve dvanácti podnicích v centru Olomouce si můžete objednat čistou kohoutkovou vodu a přispět za ní do kasičky od jedné do nekonečna korun. Za příspěvky poté uspořádáme zdravotní kemp pro potřebné v odloučených oblastech Haiti během naší podzimní mise. Navštívila jsem díky tomu i Český rozhlas, který nám bude prvních čtrnáct dní vysílat reklamní spot, sídlo DPMO, které nám do autobusů a tramvají vyvěsí naše plakátky, a Rengl, který zajistí výlep plakátků po městě. Už se v Olomouci cítím zase trochu více jako doma. Jen kdyby nebyla tak rozkopaná…
Konečně vyšel z tisku náš krásných diář humanitárního oddělení na rok 2021. Nejedná se jen o běžný týdenní diář na příští rok, ale nejdete v něm i obrázky a citace dětí z Ukrajiny a z Haiti. Prodávat se bude za 300 Kč. Zatím k objednání pouze u mě, než půjde do širší distribuce. Je tak krásný!
Francouzština
Jen opravování minulého úkolu zabralo tři čtvrtě lekce na tento týden. Pravda, cvičení bylo pět. Ale hlavně jsem v nich měla chyb jako máku. Holt mám v těch předložkách u počitatelných a nepočitatelných slov zmatek. A k tomu ještě přibyla nová látka v podobě zájmen „en“ a „y“, protože jejich základní tvar samozřejmě nestačí, a tak se ve zvláštních případech ještě mění na tato. Mám pocit, že francouzština má tolik výjimek, že si snad ani nikdo nepamatuje, jaká jsou ta základní pravidla, že kterých pocházejí…
Úterý
Bylo vedro. A to tak, že místo, abych s kamarádem vyrazila na kávu, jsme si raději dali ledovoou kávu a pivo, a pak ještě víno. Nemusím asi zdůrazňovat, že v takovémto klimatu je množství alkohlu lehce vstřebatelné, tudíž nám brzy bylo veselo. Ale jen díky tomu jsme cestou domů z břehu Moravy, abychom se pohledem na vodu, alespoň trochu zchladili, když už jsme ani jeden neměli plavky ani odvahu do ní vlézt, narazila na náhodně zaparkovaného Trabanta, který mi připomněl moji úžasnou červnovou dovolenou, takže se příval mých historek ještě zdvojnásobil a já rozhodně nikam domů najednou nespěchala.
Tančírna
Ve čtvrtek jsem se poprvé vydala na latino tančírnu v podniku Long Story Short. Povedla se nad očekávání. Naučila jsem se trošku z tance kizomba. A zopakovala si svou oblíbenou salsu a bachatu. A dokonce došlo i na jednu cha-chu, která mi zvedla náladu, protože ji moje nohy okamžitě poznaly a bylo mi hej. Díky, Kubíku, Pavlíku, Peťulko, Riško i vy všichni ostatní, kdož jste utvořili tento večer tak milým.
Táborová afterparty
Probrat, co se na táboře povedlo a co nepovedlo, vypovídat se ze všech historek, které jsme si odtamtud dovezly, ale na které nebyl ve shonu programu s dětmi čas, potkat se a jen si tak zavzpomínat a užít vzájemnou společnost, to je táborová afterparty. A letos dokonce ve formě grilování od slovutné oddílové vedoucí. Takže jsme se nejen královsky najedly a pobavily, ale také si zahrály Ligretto a další karetní hry. Rozhodně tuto formu doporučuji jako hodnocení jakékoliv akce. Už dlouho jsem se tak nezasmála jako tam.
Víkend
Celé sobotní dopoledne mi zabral úklid. Už to doopravdy bylo potřeba, takže jsem se do toho vrhla za latinských rytmů a za dvě hodinky nebylo o čem mluvit. Zjistila jsem během toho, že mi umřela jedna květina, že u mě bydlí dva pavouci, které jsem okamžitě přestěhovala ven, a že nemám kočičí žrádlo, bo moje kočka je popelnice. Takže jsme rovnou šla nakoupit. Po obědě šlofíček, jako to znají v každé latino zemi, a pak na kolo. Z malého výletíku se nakonec stala projížďka na 33 km = Velké Losiny, Maršíkov, Rapotín, Anenský dvůr, Krásné. Večer grilování s rodinou. Den, jak má být.
V neděli jsem se vrhla na úpravu po deštích přerostlé zahrady. Zabralo mi to skoro celý den, ale i tak jsem si našla chvilku na jiné věci, například na pečení muffinků, mňam. Když jsem na poledne sedla k internetu a koukala, že kolem pojede Tomáš Vejmola, známý jako Tomík na cestách, zbývalo mi sotva deset minut, abych se za ním do Zábřeha dostala. Protože společně s kameramanem Danem a ještě Jiříkem a Barčou z Maluch tour vyrazili na tour po českých hranicích. Takže jsme samozřejmě šlápla na plyn a jela!
Tomík je známý tím, že kromě cesty na kole do Gruzie, která mu zabrala dva měsíce, vyrazil do Bangkoku, kde si koupil tuktuk (zvanou oficiálně auto-rikša) ročník 1984 a tím se vydal 13 000 km zpátky do České republiky, domů do Hranic. Neznalý struktury vozítka ani oprav se vydal na dlouhou cestu, která jej změnila. Hned v Bangkoku jej nechal tuktuk z plynu přestavět na benzín, takže v současnosti žere 9 na 100 litrů, a vyrazil sám na dlouhou cestu domů. Putování jej překvapilo tím, kolik se toho sám naučil, jak byl schopen si poradit i v neočekávaných situacích, a kolik milých lidí cestou potkal. Registrace jeho tuktuku jako veterána trvala téměř jeden rok a nyní se jedná o jediný pojízdný tuktuk v celé Evropě. A mimochodem se mu tuktuk říká proto, že když se nastartuje, tak jeho motor dělá „tuk-tuk-tuk-tuk“. Pokud o jeho dobrodružstvích chcete slyšet více, přijďte ve středu 23. září v 17:30 do Domu kultury Šumperk na jeho přednášku Tuktukem z Thajska až na Moravu.
Vřelost lidských povah Tomíka překvapila i nyní při putování po České republice – kolik lidí jej cestou zdravilo, mávalo na něj a troubilo, kolik neznámých mu nabízelo domácí krmi i přespání v teple a suchu. Celá výprava najela za dva týdny přibližně 2 000 km a projeli zemi od východu ze západu a od jihu na sever. Hlavním motivem bylo upozornit na to, že i u nás je mnoho krás, které stojí za to navštívit, a že člověk nutně nemusí jezdit do zahraničí. Tomíkův původní plán totiž byl jet s tuktukem na tři měsíce do Malajsie, a Maluch tour chtěl objet svět. Tak snad se to podaří příští rok. Držím jim moc palce.
