Říká se, že když se člověk dobře baví, čas utíká jako voda. Sice nemohu říci, že bych se úplně vždycky bavila jako na pouti, ale i tak mi čas ubíhá rychleji než obvykle. O to více, když mám před dovolenou…
Haiti
Situace v ostrovském státu v Karibiku se bohužel nijak nelepší. Lidé jsou stále v nejistotě a volí násilí jako způsob uvolnění svého strachu, vzteku a frustrace. V neděli se zde dokonce stal neblahý incident, který zasáhl i mezinárodní média, kdy byla třináctiletá dívka z obce Delmas ubita nevlastním otcem kameny k smrti. Naštěstí se nic takového netýká našich adoptivních dětí v programu, ale jen vědět, že je někdo schopný takovéhoto činu, mě naplňuje zoufalstvím a bezmocí. Moc doufám, že blížící se referendum 18. června 2021 tento nepokoj v lidech zklidní a že léto proběhne na Haiti v pořádku.
Francouzština
V pondělí i ve středu jsem měla lekci francouzštiny. Zjistila jsem, že ráda o něčem říkám, že to miluji nebo zbožňuji, protože jsou to jednoduchá slovní spojení. Naopak mám problém s časem a číslovkami obecně, takže říci kolik je mi let nebo kolik je nyní hodin je pro mě zatím oříšek. Cítím ale, že s každou lekcí se zlepšuji, takže už nyní jsem schopna si popovídat s někým o jeho koníčcích a zálibách.
Dávná i nedávná přátelství
Čirou náhodou jsem v pondělí ve vlaku narazila na starou kamarádku, takže jsme celou hodinu, kterou mi cesta z Olomouce domů zabere, strávily povídáním, vzpomínáním a svěřováním si svých životních osudů za všechen ten čas, po který jsme se neviděly. A protože nám to nebylo dost, vyrazily jsme ještě další den na dlouhou procházku do lesa, abychom si dopověděly všechno to, co jsme předchozí den nestihly. Bylo to milé, potkat po takové době spřízněnou duši. Děkuji.
