Druhá část projektu Let's talk about sex se konala mezi 22. - 29. říjnem 2023 ve městě Ponta Delgada na portugalských ostrovech Azory. Sem se sjelo na třicet pracovníků s mládeží ve formálním i neformálním sektoru, aby vzájemně pokračovali ve vzdělávání se, a sdílejí metod ohledně sexuální výchovy.
Nejprve bylo potřeba se znovu stát ze skupiny jednotlivců, kteří se tři týdny neviděli, fungující skupinou. A to jak zopakováním jmen i pro některé nové tváře, jež s námi ve Francii nebyly, tak i pro všechny zapomnětlivce. A dále pomocí aktivity Mission: impossible a rychlého rande.
Odpoledne už jsme se ale pořádně ponořili do tématu. Rozdělili jsme se do skupin podle věku cílové skupiny, s níž pracujeme, a snažili se dívat na čtyři zadané okruhy jako na něco, co aktuálně řeší oni a jakými činnostmi a aktivitami jim můžeme v porozumění pomoci. Přemýšleli jsme nad sexuálním a sexistickým násilím, souhlasu a respektu, intimitě a soukromém životě, potěšením a náklonností.
Druhý den dopoledne nás čekala série aktivit od účastníků. Začali jsme Mléčným koktejlem, neboli aktivitou na seřazení jednotlivých kroků romantického a sexuálního vztahu v časové ose za sebou. Některé aspekty vyvolaly bouřlivou diskuzi a nesouhlas. Následoval E-shop na lásku, tedy aktivita zaměřená na vliv sociálních sítích na vlastní prezentaci a jak s ní můžeme vědomě pracovat při navazování vztahů. A trojici uzavřela aktivita Motýli a stromy, která se týkala trénování ptaní se před tím, než se někoho dotkneme, a práci s přijetím i odmítnutím.
Odpoledne jsme sestavovali seznam událostí, které měly globální vliv na rozvoj sexuality a snažili se je zařadit na časovou osu. Takže jsme se například dozvěděli, že první vibrátor vyzkoušela už Kleopatra, která do krabičky z papyru vložila několik čmeláků, nebo že první latexový kondom vznikl roku 1855.
Před večeří nám Emi předvedla umění tzv. gestikulované konference, tedy francouzskému způsobu prezentace informací publiku na pomezí promluvy a divadla. Je založeno na vyprávění osobního příběhu, které však reflektují témata důležitá pro celou společnost, a používají vlastní zkušenosti jako argumenty. Vzniká tak veřejný prostor umožňující mluvit o tom, o čem bychom jinak neměli být oprávněni mluvit, vzhledem k našemu vzdělávání, sociálnímu statusu apod.
Na to navázala neverbální komunikace. Tedy jak ji využíváme jako organizátoři workshopů a kurzů pro mládež, ale i jak s ní můžeme pracovat jako přijímači právě od dětí. Vyzkoušeli jsme si ji pomocí živých soch a následné diskuze. (Věděli jste, že na udělání prvního dojmu jen při neverbální komunikace, tedy beze slov, potřebuje mozek až tři minuty?)
Debata okvětních lístků neboli debata starých Řeků, se odehrávala v krytém dvoře knihovny, ve které jsme měli naše pracovní setkání, a kde jsme mohli po vzorech starých filozofů a myslitelů volně korzovat dokola nebo posedávat na lavičkách a diskutovat. Témata byla trojí: Jeden z žáků řekl něco homofonního a ostatní se začali smát - co uděláte? Zeptáš se na otevřenou otázku, ale nikdo neodpoví - jaká bude tvá reakce? Při povídání o sexu a sexuálním násilí začne někdo plakat - jak se zachováš?
Praxe přípravy workshopů byla shrnuta do sdílení zkušeností. Jedna skupina se zabývala tím, co udělat před, během a po workshopu ve škole a druhá při vzdělávání školitelů.
Nesměl chybět ani populární Sex kviz, který nám jak osvětlil mezery ve vlastních znalostech ohledně sexuální výchovy, ale také dodal potřebné impulzy k dalšímu zkoumání. Byl to zajímavý a chytlavý prostředek jak zprostředkovat cenné vědomosti.
Ve třech lidech jsme si zkusili společně sepsat krátký příběh utopie či dystopie na téma: "V roce 2024 postihla planetu velká katastrofa, která změnila vše…". Vzájemně jsme si pak poslechli příběhy o světové harmonii, třetí světové válce i první ženské prezidentce v USA.
Centrálním bodem druhé poloviny kurzu pak byla živá knihovna jako akce pro veřejnost, na kterou jsme se připravovali jak teoreticky, tak pak prakticky a individuálně. Účelem totiž bylo se stát knihou, která příchozím vypráví vlastní příběh o tématu genderové nerovnosti, sexuality, intimity či jiné dle našeho uvážení. Večer se vskutku povedl a nedostatek zájemců ze strany veřejnosti vyvážil zájem náš. Nakonec se na každou knihu přišel podívat minimálně jeden čtenář a to myslím, bylo to nejlepší, co se mohlo stát. Vložená energie do přípravy a nakonec odměna za sdílení nelehkého a velmi osobního příběhu se tedy našla pro každého.
Celý týden byl velmi intenzivní. Jsem vděčná za mnoho metod, které jsem se naučila a mohu je nyní použít ve své praxi. Stejně tak jako za všechny sdílené momenty při pauzách na kávu nebo po večerech, které byly zaplněny smysluplnými diskuzemi a zajímavými tématy. Jsem také vděčná mě ranní partě, se kterou jsme chodili před programem plavat. A také za četné příležitosti, v nichž jsem mohla prozkoumávat ostrov a jeho krásy. Děkuji také organizátorům, Marii, Cécile, Cécile, Damienovi a především také Joanně, kteří se o nás celý týden starali. Mezinárodní školení bylo podpořeno z grantu programu Erasmus+.
Královna B.
Komediální dystopie
V roce 2040 došlo ke strašlivé katastrofě. Po dlouhých a náročných bojích, předvolebních kampaních a slibech byla novým prezidentem USA zvolena ŽENA. Jakmile začala zemi vládnout, věci se změnily. Motýli se začali ptát stromů na povolení, zda na nich mohou přistát, ve školách se začala vyučovat sexuální výchova a všichni se k sobě chovali vlídně. Ve všech veřejných budovách se také začaly zdarma nabízet menstruační potřeby. Z Bílého domu se stal Růžový dům...
Ráno se Barbara probudila a uviděla své krásné dítě, které se jí usmívalo přímo do tváře. „Počkat, jak je možné, že mám dítě nad hlavou? Copak létá?" „Nééé," ozve se hluboký hlas. „Postaral jsem se o něj, nakrmil jsem ho, vyměnil jsem mu dupačky, uklidil jsem kuchyň, koupelnu, vyčistil záchod a udělal jsem ti snídani, když jsi měla tak náročný den v Růžovém domě, má paní prezidentová." Uf, to mluvil její manžel. Ne dítě. „Ale chtěl jsem ti říct," pokračuje, „že bys mohla vstát a jít do supermarketu, protože v mém prsním pytlíku na mléko není žádné mléko, protože jsi nekoupila..., mňau, mňau, mňau." Mikročip v jeho krku se zapnul a změnil jeho hlas na zoufalé mňoukání, když si chtěl stěžovat.
„Mám moc práce," odpověděla, „a ty to víš. Potřebujeme dokončit náš systém rovných práv pro všechny v parlamentu, a také na nás sexuální pracovnice tlačí, abychom více propagovali etické porno, protože porno ze starých časů je opravdu hrozné, jako se po sexu ptát se, jestli jste měli orgasmus - nikomu se to nelíbí!" Skončila s očima vzhůru. „Ale, ale, ale, ... musím připravit do školy hodinu sexuální výchovy, která se bude holkám opravdu líbit, jinak mě ukamenují svými plyšovými jednorožci jako minule," povzdechne si. „A to přece žádný učitel nechce, ne?" „Dobře, dobře," připustí. „Takže paní prezidentová vezme svou krásnou dceru do práce. Aspoň se naučí, jak správně vládnout Světu. Ne jako když to dělali ti looserové muži."
Dopili kávu z fair-tradové plantáže v Central Parku a začali svůj harmonický a klidný den.
Po této obrovské katastrofě už svět nikdy nebyl jako dřív. A když říkám Svět, myslím tím Ameriku, protože Amerika je samozřejmě středem Světa. To, že se Amerika stala feministickou zemí a že v ní vládnou ženy, si nikdo nedokázal představit. A bylo to to nejhorší, co se mohlo stát. Země s rovnými právy? To je horší než invaze mimozemšťanů nebo třetí světová válka. Ale uprostřed toho všeho bylo něco, co naštěstí zůstalo stejné. Muži dál pili pivo a čůrali všude možně. A... žili šťastně až do smrti.
