Dny strávené doma utíkají jeden za druhým. Ani to není tím, že bych měla toliko co dělat, ale pořád se něco děje, pořád jsou nějaké nové podněty a myšlenky, kterým se věnovat. Také začíná léto, je krásné počasí, takže mě to táhne ven, na procházky a na kolo. A k tomu se ještě snažím vše dotáhnout před svým odjezdem, abych nezačínala cestování s myšlenkami na nedokončené úkoly.
Našla jsem si také čas, abych se stavila na koncertu pod širým nebem Šumperské nokturno, na kterém jsem si vyslechla lidové i známé písně v podání tří sborů (Andante Šumperk, LEGATO Krnov, Slavice Zábřeh na Moravě). Udělala jsme si i prostor na své příbuzné, na jejich návštěvu a povídání dlouho do noci, i na hraní pexesa a čtení pohádek těm menším. Také jsem absolvovala trošku práce v podobě hodnotícího rozhovoru s šéfredaktorem časopisu Skauting, ve kterém jsem vedoucí vydání. A v neposlední řadě jsem hodně četla. To je činnost, která mě snad nikdy nepřestane bavit a s hrnkem čaje je ideální na deštivě dny.
A v neposlední řadě jsem se zúčastnila jednodenního doškolovacího kurzu pro zdravotníky zotavovacích akcí Junáka. Sice už na tábor dlouho dobu nejezdím na celý turnus, ale pořád se v našem oddíle, jak mi to časové možnosti dovolí, vyskytuji. A navíc, umět správně poskytnout první pomoc někomu v nesnázích beru jako svou nepsanou povinnost, a tak mi toto vzdělání přijde jako důležité i pro život, nejen pro práci s dětmi. Kurz Bebino měl doškolení skvěle připraveno, protože kromě základních znalostí jsme si také mohli zkusit často obávané dýchání z úst do úst a masáž srdce na několika Ančích, a také nás čekala jak teoretická, tak praktická zkouška. V přezkoušení jsem obstála a jsem ráda, že jsem si mohla své zdravotnické kompetence opět po čtyřech letech osvěžit, protože se některé postupy mění, zjednodušují, a také, protože ne všechny se mi drží za ty roky držet v hlavě.
Ale teď už balit, stahovat mapy i slovníčky, nachystat pas a na viděnou za šest týdnů!
