Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. Poprvé za celý podzim a zimu jsem byla nemocná a upřímně, hodně jsem si to užívala. Ne tedy, že by mě nějak extra bavila bolest v krku a svalů a rýma, ale možnost být doma a mít čas jen na sebe, mmm. To bylo přesně to, co jsem ten týden potřebovala. A pak, po neskutečném množství zázvoru, čajů a vitamínu C, už mi bylo lépe.
Zúčastnila jsem se také dvouvečerního online kurzu Digitální copywriting s Radkou Legerskou, který mě nadchnul. Věděli jste, že se do předmětu e-mailové zprávy vejde jen třicet tři znaků? Nebo, že nejprodáváte bílý a plastový toustovač, ale krásně křupavou snídani, která udělá každé vaše ráno hned lepší?
Myslím, že jsem se stala závislou na omalovávacích mandalách. Jednak mě to velmi zklidňuje a dodává mi to pocit práce rukama, která je následně vidět, ale také se mi tím zlepšuje soustředění a procvičuji svou schopnost kreslení, jak jsem tomu letos položila základy na školení Let's draw together.
Znáte Stray? Ne? Je to moc roztomilá kočka ze stejnojmenné počítačové hry. A jak moc na hraní a herní zabavu obecně ve svém životě nemám prostor, tak tato sci-fi adventura mě skutečně chytla. Však jak by ne, když mám podobného chlupáče doma.
Sněží, sněží, sněží! Dočkala jsem se i svého prvního sněhu letošní zimy, protože ten úplně první jsem promeškala svým pobytem v Itálii. A i přes to, že nevydržel dlouho, tak mě ještě druhý den vytáhl na delší procházku kolem Městských skal a další den na Kokeš. Hned je to v přírodě o něco krásnější, když je celá bílá a tichá.
A ještě těsně před odjezdem do Velké Británie jsem si udělala jen den volna v Praze. Stavila jsem se v České národní bance vyměnit přestřiženou bankovku, ve Skautském institutu na kávě a s kamarádkou na procházku po Malé Straně, ale také jsem si užila vánoční atmosféry a klidu okrajových částí velkoměsta.
