Na Haiti se situace vyostřuje. Moc se těším na výuku francouzštiny. Svůj výstup pro Novinářský inkubátor mám hotový a odevzdaný. Víkend jsem si užila pohybem v přírodě.
Haiti
V pátek 30. dubna 2021 konečně propustili zbytek z jedenácti unesených kněžích, řádových sester a členů rodiny jednoho z kněžích ze 14. dubna. Co začalo jako loupežné přepadení na dvou aut odjíždějící ze mše skončilo jako únos s milionovým výkupným. Když se jeden z unesených ptal vůdce gangu, proč to udělal, odpověděl mu, že aby měl peníze na stavbu studny, školy a nemocnice v jeho regionu. Co na to říci… Doopravdy účel světí prostředky? Pokud se toto stane na Haiti novou normou, kdo ví, jak to dopadne. Podle posledních zpráv se od té doby počet únosů v hlavním městě zvýšil na tři denně.
S PR oddělením začínáme přemýšlet nad letošní podobou kampaně Na zdraví Haiti. Vždy se jednalo o kasičkovou sbírku v partnerských restauracích a kavárnách, kterou však s příchodem pandemie vidíme čím dál tím méně reálnou. Chtěli bychom zkusit online verzi nebo offline variantu nezávislou na kasičkování, ale zatím nemáme žádný solidní plán. Do srpna, kdy kampaň probíhá, je ještě spousta času, tak snad nás napadne něco, co bude realizovatelné a zároveň účelné.
Hodně jsem se tento týden věnovala webovým stránkám www.haiti.cz, na kterých jsem změnila úvodní fotku, napsala na něj nový příspěvek a vložila do něj aktuální videa. Ne vždy WordPress dělal to, co jsem po něm chtěla, ale o to více mě bavilo se tím zabývat, abych zjistila, v čem je háček, a jak ho mohu opravit.
Z profesního hlediska jsem se spojila s iniciativou Mary´s Meals, která po celém světě zajišťuje stravu do škol v chudých oblastech. Když jsem tedy zkoumala, co přesně, kde a jak dělají, narazila jsem na jejich nejnovější propagační film Generation Hope, jehož součástí je i příběh z Haiti.
Dokumentární film Thus Spoke the Sea (Ainsi Parla la Mer) haitského filmaře Arnolda Antonina byl oceněn jako nejlepší krátký dokument na 37. mezinárodním festivalu afrických filmů v Montrealu. Obdržel také cenu za kvalitní snímek o udržitelném rozvoji. Snímek jsem shlédla a moc se mi líbil. Snoubí v sobě nejen urgenci řešení nakládání s odpadky v zemích třetího světa a zmenšující se populací ryb v Karibiku, ale také nastiňuje pohled na rybaření jako tradiční řemeslo a potřebnost tohoto přirozeného „zaměstnání“ pro lidi ze zemí bez nerostného bohatství a s nízkou životní úrovní. Pokud umíte anglicky, vřele doporučuji. Je to pravdivé, dojemné a čistě haitské.
Francouzština
Pokud vše půjde dobře, začne mi příští středu po více než půlroční pauze znovu výuka francouzštiny. Můj grant na ni byl schválen, neexistuje žádné nařízení, které by mi znemožňovalo se s vyučujícím potkat osobně, a navíc už je doopravdy čas. Držte mi palce, ať mi to zase neposunou.
Novinářský inkubátor
V úterý byl oficiální závěrečný termín pro naše výstupy z inkubace, a hned ve středu jsme k nim měli redakční poradu. Ne všem se podařilo své dílko včas dokončit, ale já jsem svůj článek odevzdala s několika denním předstihem. Abych si nepřipadala tak moc jako šplhoun, nechala jsem si udělit přístupy na web a už se těším, až tam články budu sázet. Také na mě ještě čeká šéfredaktorování, protože jsem jedna ze dvou, které jsme se žezla vedení naší redakční rady Novinářského inkubátoru ještě neujaly, takže se to krásně propojí a sladí, snad.
Darování plasmy
Rozhodla jsem se darovat plasmu. Protože mě to nic nestojí, a naopak to někomu jinému pomůže. Takže jsem se objednala, držela jsem dva dny předepsanou dietu a moc se těšila na nový zážitek z ranku „každý den alespoň jeden dobrý skutek“. Nicméně, když jsem tam přišla a podstupovala vstupní pohovor, tak mi sestřička vynadala, že jsem vůbec neměla přes den pít čaj, a už vůbec ne zelený, že jen vodu. A doopravdy mě přeobjednala a nenechala mě na odběr jít. Takže jsem zvědavá na příští týden, kdy již to snad bude v pořádku.
David Attenborough
V neděli 9. května 2021 oslavil svoje devadesáté páté narozeniny známý propagátor ochrany přírody a dokumentarista David Attenborough. Na jeho počest jsem se o víkendu ponořila do jeho snímku Rok, který změnil zemi. Pojednává o tom, jak moc se příroda za rok lockdownu kvůli pandemii koronaviru změnila, a jak moc jsme jí často my, lidé, stáli v cestě. Ale nejen o tom. Ukazuje také to, jak i my lidé jsme často spokojenější a klidnější v životě beze spěchu a shonu, který kolem sebe svou existencí šíříme. Pokud se o tom chcete dozvědět více, není nic snadnějšího než si jej pustit.
Petrovské prameny a první letošní třicítka na kole
V sobotu jsem se vydala na objevování krás nedalekého okolí, a udělala si nakonec osmnácti kilometrový výlet na Petrovské studánky. Naučná stezka vedoucí od petrovské školy provede návštěvníka kolem čtyř pramenů, z nichž největší a nejznámější je Anenský. Ale i ostatní jsou velmi zdařile zastřešené a naučná stezka řekne hodně o místním zvířectvu a rostlinstvu. Terén není úplně jednoduchý, protože jsou zde strmé úseky po lesní pěšině, ale o to více si člověk zaslouží osvěžení v chladné vodě.
V neděli jsem po komunitní snídani (i když ne zcela fairtrade, kterou jsem stejně o jeden den zmeškala) vyrazila na delší výlet na kole. Vydala jsem se přes Velké Losiny do Maršíkova. Odtud až na konec Sobotína a přes Hraběšice zpátky. Dohromady to dalo třicet pět kilometrů a necelých čtyři sta metrů převýšení. Myslím, že na mou první větší trasu po zimě to mohu prohlásit za uspokojivé. Sluníčko hřálo, jelo se mi krásně, a navíc mi do rytmu pedálů zpívali ptáci. Nádhera.
