Haiti se stále oklepává po zemětřesní. Partneři z Adopce na dálku se chystají na nový školní rok. Já se učím číst francouzské pohádky, vzdělávám se na konferencích a užívám si času v přírodě.
Haiti
Celostátní sbírka na pomoc po zemětřesení na Haiti pomalu nese první plody. Vybráno je v současné chvíli necelých padesát tisíc korun, a to ještě nekončíme. Minulý týden jsem k ní pro TV Noe stříhala klip, tak snad i to trošku pomůže.
Situace na Haiti se asi moc nelepší, protože práce jdou pomalu. Do země sice dorazilo množství humanitárního materiálu i pracovníků, ale distribuce je kvůli více než polovině zničené infrastruktury obtížná. Navíc, když v celé oblasti stále panuje chaos a humanitární pomoc se stává předmětem krádeží a prodeje na černém trhu. Haitská vláda slibuje bezpečnost, ale bohužel i tak byli uneseni tři humanitární pracovníci a dva lékaři.
Partneři z Roche-au-Bateaux se mi však s podrobnostmi o adoptivních dětech neozývají. Tak nevím, co si myslet. Zprávy jim chodí, protože vidím symbol, že si je čtou. Jen ty odpovědi zpátky ne a nepřicházejí. Tak jen doufám, že až konečně přijdou, nebudou moc špatné.
Ostatním partnerům jsem poslala mezitím finanční podporu na první pololetí příštího školního roku. Sice mi ještě v adopčním systému deset dětí k adopci zbývá, ale věřím, že i ty se mi brzy podaří umístit do těch správných rukou adopčních rodičů.
V pátek se za mnou stavil na kávu jeden z našich milených adoptivních rodičů, přeptat se, jak jsou na tom adoptivní děti a vyjádřit slova ocenění za mou práci. Moc mě to nadchlo a dodalo dílu jít dál, i když mám někdy pocit, že je toho moc a vůbec to zvládám. Moc za to děkuji i za všechny podpůrné telefonáty a zprávy.
Francouzština
Přečetla jsem svoji první francouzskou knížku! A to pohádku o Jeníčkovi a Mařence. Sice mi i ta asi desetistránková dětská verze trvala přelouskat dobře hodinu, ale jsem na sebe moc pyšná. Jupí. Ale jinak je to tedy stejný zmatek jako obvykle se slovesy i předměty přímým a nepřímým. Ups.
Konference Učíme v globálních souvislostech VII.
V úterý jsem se zúčastnila konference o práci s globálními tématy jak ve školách, tak při jiných formách výuky. Dozvěděla jsem se novinky z rámcových vzdělávacích programů, o programu Vévody z Edinburgu, o formativním hodnocení a jak pracovat s tématem migrace s dětmi. Poprvé v životě jsem si také vyzkoušela, jaké to je mít na sobě 3D brýle, a doopravdy mě to pohltilo - rozhodně skvělý vynález.
Víkend plný poznávání okolí
V sobotu jsem vyrazila na malý výlet po okolí. Autobusem jsem se dopravila do Čech pod Kosířem, kde jsem navštívila místní zámek, a prošla si pak ještě tamní park s dračí jeskyní a vyhlídkovou věží. Dle plánu jsem pak začala stoupat do kopce, abych došla k rozhledně Velký Kosíř (přezdívanému Hanácký Montblanc), ale sotva jsem ušla pár kroků, začalo docela hustě pršet. Chvíli jsem to vydržela jen v nepromokavé bundě s čepicí, ale jakmile mi začaly promokat i ty, zbaběle jsem vytáhla deštník (který podle mého do lesa nepatří). Ale jak jsem byla ráda, že ho mám, když jsem se o dva kilometry dál objevila u paty rozhledny stejně docela durch mokrá.
Vlezla jsem dovnitř a žene se ke mně jakýsi chlap: "Paní vy vypadáte hrozně!". Tak jsem tam stála jako opatřená, nevědouc, co říci. Načež trapné ticho přehlušilo cinknutí skla o sklo a byl mi nabídnut panák slivovice. „Jo ták, no v tom případě vypadám příšerně!,“ zasmáli jsme se.
Když přestalo pršet, vydala jsem se cestou dál a čirou náhodou objevila u hromady složeného dřeva houbu. Sice jen jednu, ale polévka z ní byla moc dobrá.
Bláto cestou z kopce trošku klouzalo, ale byla jsem moc ráda, že jsem v lese. Čerstvý vzduch a spousta zelené kolem. Tak si představuji prima víkend.
Když jsem došla až do údolí, přišel mi výlet jakýsi krátký. Tak jsem si ještě obešla Malý Kosíř s velmi pěknou dřevěnou kapličkou. Pak jsem se zašla podívat do lázní Slatinice, a protože začalo zase pršet, počkala na autobus v suchu místní restaurace.
