Nastěhovala jsem se zpátky do své kanceláře, dvakrát jsem tento týden měla francouzštinu, zamýšlela se nad svou budoucností, opět se vydala do Mladé Boleslavi, užila si výlet do přírody a prožila romantickou plavbu na parníku.
Haiti
Na Haiti se se zdánlivě se uklidňující situací opět rozmáhá násilí. Gangy obsazují ulice a unášejí jednotlivce. Nebo se o tom teď jen více píše, když koronavirová krize přestala být žhavým tématem, a žádné jiné velké téma se od znovu-otevření hranic i škol zatím neobjevilo?
Stále přemýšlíme a ladíme s grafičkou velkou propagační akci na adopci na dálku. Stále ještě jsou totiž v programu děti, které si letos kvůli koronaviru jejich adoptivní rodiče nemohly již nadále dovolit podporovat, ale které takto bez příspěvku od českých dárců, budou nucené opustit školu, vzdělání a své kamarády. Neřkuli těch několik desítek dalších, které by pomoc nutně potřebovaly, ale stále již od Vánoc čekají v pořadníku, protože jarní situace značně zamíchala s obvyklým pořádkem věcí.
Jsem zpátky ve své kanceláři! Malování naší části budovy skončilo, a je to tu teď krásné, nové a voňavé. Bílé stěny dávají pocit vzdušnosti a lehkosti a krásný modrý koberec evokuje chůzi v nebi. Moc pěkně se mi tu teď pracuje.
Francouzština
Dvě lekce francouzštiny v jeden týden jsou doopravdy náročné. Ani se nestačím vzpamatovat a něco naučit z té první, a už je tu druhá. Minulý čas je zlo. Stejně tak číslovky. Jak může někdo namísto osmdesát říkat čtyřikrát dvacet nebo namísto devadesát čtyřikrát dvacet deset? Šílenost.
Tanečky
Ve středu jsem se rozhodla, že si půjdu zatancovat na veřejnou tančírnu v jednom venkovním baru. Ale dopadlo to tak, že nás tam bylo asi dvanáct žen na tři muže. A navíc, jak zapadlo slunce, tak začala už být docela zima, a hlavně náš žrala spousta komárů. Takže jsem to poté, co jsem vyzvěděla všechny novinky, po hodině a půl sezení, vzdala. Ale akce to byla moc pěkná a rozhodně se těším na příště. Jen toho tanečníka někde splašit, když ten můj je tak liknavý, a další kamarád s oblibou chodí o dvě hodiny později.
Mladá Boleslav, here I come
Ano, ano, opět jsem se vydala do Mladé Boleslavi. Vím, jsem tam poslední měsíc pečená vařená. A to se tentokrát ani nekonala žádná letecká akce. Proč jsem tam tedy jela, ptáte se? Konečně vám to chci a mohu prozradit, protože ten, koho se to týká, mi dal své svolení. A to jeden z pilotů, instruktorů létání, která jsem tam sbalila. Nebo on sbalil mě? Nemůžeme se shodnout, he! Každopádně si užívám každou chvíli, kterou zde teď mohu strávit. I když tento víkend ty chvíle byly poněkud náročnější, protože se tam v pátek stalo velké neštěstí. Takže se celý večer nesl ve smutečním hávu a na celý víkend byly na LKMB zrušeny všechny letecké aktivity, a vše probíhalo jinak, než jsme všichni očekávali.
Sobotu jsem tedy využila k malé procházce přes přírodní park Chlum a známý středověký val zvaný Švédské šance (byl totiž mylně považován za pozůstatek švédských válek) do Nepřevázky na oběd. A kolem Cikánského dubu jsem si park prošla v překvapivých 29°C zase zpět. Zbytek dne pak spíše k relaxaci a poklidným činnostem. Shlédla jsem také krásnou cestopisnou přednášku o výuce létání na větroních v Austrálii.
A v neděli jsem pak vyrazila na dlouho plánovanou romantickou plavbu parníkem Vltava, postaveným v roce 1940, z pražského Rašínova nábřeží až na úpatí přehrady Slapy. Plavba byla dlouhá třicet sedm kilometrů trvala čtyři hodiny a během ní jsme překonaly tři plavební komory (Modřany, Vrané a Štěchovice). Projíždět liduprázdnou Prahou, sledovat její panoramata z říční hladiny a postupně se dostávat od známých míst více na jih, bylo krásné. Ale samotná plavba dále proti proudu byla ještě o to krásnější. Zejména údolí vodní nádrže Štěchovice zaříznuté do kolem stojících skal bylo dech beroucí. Slapy jsou velkolepé lidské dílo, které mě uchvátilo. Stejně tak jako cesta slunnou řekou zpět. Stihla jsem si i v Praze pochutnat na výtečné večeři a vydala se vlakem přímo domů vzpomínajíce na příjemné strávený víkend.
