Na Haiti stále vládne nouzový stav, s francouzštinou zápasím s většími než menšími úspěchy, bachata mi jde čím dál tím více a víkend trávím cestováním po památkách UNESCO. Týden, jak má být!
Haiti
Na Haiti pořád vládne nouzový stav. Ještě minimálně do konce měsíce. Týdny sucha vystřídalo období dešťů. Co na políčkách neuschlo vybírají teď rolníci z bláta. Není to lehké živobytí. Zboží v obchodech je stále drahé, výdělek nulový, když nikdo nemůže chodit do práce (i kdyby ji náhodou měl). S partnery pomalu uzavíráme uplynulý školní půlrok, i když v něm děti chodili do školy jen do března. A chystáme se pomalounku na ten další, který by měl začít již třetího srpna, aby se dohnal zameškaný čas. Moc bych si přála, aby to bylo možné a Haiti se co nejrychleji vrátilo do potravinově i životně bezpečného stavu.
Kolegyně mezitím plánuje vypravení kamionu humanitární pomoci na Ukrajinu. Pomáhám jí tedy zajišťovat některé formality (proto má přeci jen jako rodilá Ukrajinka občas ještě problém s odbornými českými termíny), a například v pondělí i přebírat oblečení, které pošleme partnerským dětským domovům a sociálně slabým rodinám. Koronakrize se dotkla citelně i jich.
Francouzština
Tuto lekci mi to vyloženě šlo. Četlo se mi bez větších obtíží, většinu probíraných věci z minula jsem si pamatovala, a tak jsme toho udělali spoustu. Opakování pravidelných i nepravidelných sloves, rodinu, barvičky i slovesa vztahující se ke každodenním činnostem. Byla jsem z toho vyloženě nadšená!
Bachata
Tento týden se konala poslední lekce mého kurzu bachaty. Ale o to více nás taneční mistr Tomáš nešetřil. Jednak se opakovalo vše to, co jsme se naučili v předchozích lekcích, a pak jsem se učili spoustu figur, a hlavně tajemství sensual bachaty (tedy tělo na tělo). Po pěti minutách jsme sice byli všichni schvácení, ale vyjímečně nadšení. O to více jsme si užili večerní tančírnu, která byla tentokrát až do jedenáct hodin. Úplně cítím ten pokrok, který jsem za těch několik týdnů udělala, jak hrozně mě to baví a chci v tom pokračovat.
Byli jsme pak ještě trénovat s mým tanečníkem ve středu v parku. A nemálo lidí se zastavovalo a koukalo se, jak nám to jde. Někteří si nás i točili nebo nám skládali komplimenty. To se pak jinak tancuje, juch!
Trabant trip – vzpomínky zůstanou
Celý týden trávím vzpomínáním na zážitky z uplynulé dovolené na trabantech. Zážitků bylo mnoho a byly velmi silné. Všichni o tom teď chtějí slyšet. Mám pocit, že se kolem mě zjevují stará auta jako mouchy. Udržuji s chalanmi kontakty, jak jen to jde. ... A hlavně jsem chtěla vytřídit fotky a sepsat článek, který se stal ultimátním hitem. Je ze mě teď infuendcérka!
Po stopách památek UNESCO
Po půlroce domlouvání se mi konečně podařilo si naplánovat sraz s kamarádkou Barčou. A to nikde jinde, než v jejím krásném bydlišti – Žďáru nad Sázavou. Nikdy jsem tam nebyla, tak jsem se tam moc chtěla podívat. A to nejen do města samotného, ale hlavně na nedaleké poutní místo Zelenou horu. Tam jsme totiž prohlídku města společně začaly (pokud pominu kebab k obědu na náměstí). Jedná se o goticko-barokní kostel ze 17. stolení postavený slavným architektem Janem Blažejem Santinim. Je známý pro svůj půdorys ve tvaru hvězdy, hvězdicovitý ambit a zaoblené linie zdí (kostel je navržen do systému vzájemně se propojujících kružnic). Potom jsme se zašly podívat i na žďárský zámek, kde jsme si daly kávu, a nechaly se unášet proudem turistů v jeho areálu i okolí. Těm jsme unikly na soukromou prohlídku záchranné služby, z níž jsme vyrazili uniknout žhavému betonu za město. Podívat se na krásně výhledy z Pasecké skály a na zlatavý západ slunce ze zříceniny hradu Zubštejn.
V neděli jsem vyrazila již sama do Kutné Hory, podívat se na toto historické město, ale hlavně na Chrám sv. Barbory, který je rovněž jako Zelná Hora zařazen mezi památky UNESCO. Město samo o sobě je moc krásné. Historické, udržované, s kouzelnými uličkami a tajemnými zákoutími. Náhodou jsem zde také narazila na muzeum knihtisku, kde je možné si vyzkoušet repliku původního knihtiskařského stroje J. Gutenberga z 15. století. Chrám je nádherný. Velkolepý, majestátní, a přitom tak od detailu propracovaný a v detailech velmi lidský. Například to, že místní soška sv. Barbory má dvoje šatičky (červené a zelené), které jsou jí pravidelně měněny, mi přijde roztomilý. Nebo že andělé na varhanách jsou dřevění, uvnitř dutí a pozlacení jen zpředu. To jsou ty detaily, které mi dodávají pocit světského v jinak tak veskrze božském, a pomáhají mi tak víru zpřítomňovat a přibližovat.
Cestou domů jsme se ještě zastavila v Kolíně. Neměla jsem ale moc štěstí, protože místní Kostel sv. Bartoloměje byl kvůli rekonstrukci úplně uzavřen a na návštěvu místní synagogy a židovského hřbitova jsem přijela už moc pozdě. Ale prohlédla jsem si vše alespoň pořádně zvenku a prohlédla si o to lépe centrum města. Pak jsem to vzala nad Kmochovým ostrovem po lávce přes Labe a prošla si i druhou stranu města kolem mlýna a věže Prachovny.
