Týden strávený částí u vody, manuální prací při počítání bot a oblečení v rámci humanitární pomoci na Ukrajinu, stříháním video-spotu do televize, po návštěvách u kamarádů a na pivě povídáním o dovolené. Jaký si to uděláš, takový to máš…
Sváteční pondělí
Jak lépe se dá strávit státní svátek Jana Husa než chlazením se u vody? Vyrazila jsem si tedy v pondělí na poledne zaplavat na přírodní přehradu Bozeňov. Je tam moc pěkně. Klid, příroda, několik ryb ve vodě, a hlavně ledově studená voda. Sice mě odpoledne vyhnala bouřka, ale těch pár temp v příjemně mrazivé vodě a chvil nahřívání se na sluníčku za to stálo.
Socializace
V pondělí i úterý večer jsem vyrazila na setkání s kamarády, a ani bych to nebyla já, abych zase nepovídala o své dovolené na trabantech. Kdybych za to vybírala vstupné, jsem v balíku. Ale za pozvání na pivo to vlastně také stálo, hihi. Tak kdybyste si o tom ještě někdo rádi poslechli, here I am.
Haiti
Na Haiti stále trvá nouzový stav. Ale vláda vyhlásila, že od 12. července, oproti původnímu 31., začne uvolňovat některá opatření. Obnoví v částečném režimu provoz letiště, povolí shromáždění obyvatel do 50 osob a rozvolní hygienická opatření. Já jsem mezitím stříhala televizní spot o Adopci na dálku, protože nám letos vlivem ekonomické pokoronavirové krize výrazně ubylo adoptivních rodičů. Věnovala jsem se organizování chystané kampaně Na zdraví Haiti a výstavě o Haiti v Olomouci. Po dva dny jsem pomáhala kolegyňce připravovat kamion s humanitární pomocí na Ukrajinu. A vzala jsem si na starost Instagram našeho oddělení, takže se s ním učím pracovat.
Francouzština
Přivlastňovací zájmena jsou zlo. Obzvláště ve francouzštině. Nejen, že se tvar slovesa mění podle vlastníka, ale navíc ještě podle rodu vlastněného objektu. A to by nebylo ono, aby u toho ještě nebylo několik výjimek a dalších mimořádných pravidel. Načež jsem se ještě na konci lekce naučila rozdíl mezi používáním „c´est“ a „il est“, až mi z toho všeho šla hlava kolem.
Zastihla mne však také smutná zpráva. Můj učitel Jirka se rozhodl vrátit do Francie. A to hned tento čtvrtek (v rychlých rozhodováních je snad ještě lepší než já, he). Takže jsme se domluvili na pokračování výuky online. Život je life.
Ve středu jsem se domluvila s kamarádkou Laylou z Egypta, kde stále ještě platí zákaz vycházení, že si společně procvičíme francouzštinu. Takže jsme strávili středeční večer skloňováním pravidelných sloves a moc nás to obě bavilo. Já si vše ještě jednou pořádně připomněla, a Layla si díky mně alespoň pocvičila svou výslovnost, jak mi vše musela řádně předříkávat. Byl to príma nápad a už se těším na naše další cvičení.
Víkend plný návštěv
Páteční dnem se zdál peklem na zemi. V Olomouci bylo 33°C, v Šumperku 31°C. Takže za mnou po příchodu z práce byla vidět jen ohnivá čára, jak jsem mizela k vodě na Bozeňov. Nějak se mi tam v těchto parných dnech zalíbilo. Sice mě opět k večeru vyhnala bouřka, ale co už. Podívaná na blesky cestou zpátky byla velkolepá, a citelné ochlazení vzduchu vítané.
V sobotu pršelo a pršelo, a tak jsem vyrazila na návštěvu ke kamarádce. Nakonec nás u ní bylo jedenáct. Čtyři dospělé ženy a sedm dětí různého věku. Kamarádka se synem, dvě další kamarádky každá s dvěmi dětmi, a ještě dvojčátka miminka od sousedky. Sice mě malý Honzíček počůral, ale i tak to byl kouzelný den. Plný smíchu, radosti, dětské hravosti a roztomilosti.
V návštěvách jsem pokračovala i v neděli odpoledne. Jela jsem se seznámit s malým Štěpánkem, kterého jsem kvůli koronavirové krizi ještě neviděla. On je tak krásné miminko! A hodňoučké. Jeho velká sestra Klárinka se přede mnou sice chvíli styděla, ale pak se otrkala a foukaly jsme spolu bubliny a stavěly bábovičky na písku. Ach, jak příjemně to odpoledne uteklo.
