Na Haiti začal školní rok. Učím se poslouchat francouzsky. Měla jsem homeoffice. Setkala se s mnoha přáteli. Zatancovala si salsu a chachu. Dělala hostesku na cestovatelské přednášce. A vyrazila s kamarádkami do hor.
Haiti
Hurá, školní rok! Konečně začal v pondělí 21. září 2021. Sice teprve v těch oblastech, které nebyly zasaženy zemětřesením v polovině července, ale i tak. Děti už se nemohly dočkat. A já také ne. Protože až teprve s příchodem žáků do tříd mám další možnost dostat pro adoptivní rodiče vysvědčení dětí za minulý školní rok.
Chodí mi také výsledky maturit za školní rok 2020/2021. Ty totiž na Haiti zpracovává tamní Ministerstvo školství, a i obvykle je to velká zátěž a docela to trvá. Ale letos, kvůli zvýšené zátěži po zemětřesení, přichází výsledky teprve nyní. Téměř na konci září. Studenti tedy museli na své známky čekat přes celé letní prázdniny. Bohužel bylo hodně těch, kteří závěrečnou zkoušku neudělali. Ale s ohledem na to, že byly tamní školy několik měsíců bez náhrady zavřené, se není co divit. Samostatná příprava je tam, kde není dostatek školních pomůcek ani studijních materiálů stejně tak, jako stabilního internetu, složitá. Jsem moc ráda za ty, kterým se zkouška do dospělosti povedla a mohou na ni nyní vykročit.
Výstava o Haiti byla přemístěna do katedrály sv. Václava v Olomouci, kde je možné ji shlédnout až do 5. října 2021. Je vystavena přímo v lodi kostela, takže je volně přístupná téměř celý den (mimo mší) a také zdarma. Využijte této jedinečné příležitosti a běžte nasát barvy a vůně Haiti.
Francouzština
Zkouším poslechy z jazykové kategorie A2. Ty už jsou ale dosti těžké. Například rozhovoru v obchodě o nákupu dvou kil pomerančů jsem pomalu nerozuměla ani bonjour. Ale baví mě to. Najednou jsou lekce také o něčem jiném než o mojí úporné snaze si do hlavy něco uložit nebo to z ní následně dostat, ale jsou více interaktivní a živé, neřkuli že mohu konečně uplatnit naučené.
S kamarády
Mnoho odpolední jsem tento týden věnovala přátelům. Bývalým spolužákům ze školy, z projektů i ze skautského oddílu. Společenských kruhů, ve kterých se pohybuji, je mnoho. A navíc je hodlám rozšířit, protože se hlásím na lekce swingu. Tak mi držte palce, ať se naplní požadované kapacita minima párů, a já se tento houpavý tanec budu mít možnost naučit.
Měli jsme tento týden homeoffice, tak jsem si vyzkoušela, jak by mi šlo digitální nomádství a vyrazila jedno upršené ráno pracovat do kavárny. Objednala jsem si obří cappuccino a začala pracovat. Útržky rozhovorů, cinkot nádobí a pípání bezkontaktních plateb byl zajímavou směsicí zvuků podkreslujících pracovní náladu. Bylo to milé a věřím, že jsem toho tak udělala mnohem více, než kdybych seděla sama v bytě.
Ve středu jsem s Tomem Komendou na tancích pro ženy opakovala salsu a chachu. Naučila jsem se i několik nových figur a hlavně si to pořádně užila. Juch!
Afrikou na pioneri
V pátek proběhla ve Vlastivědném muzeu přednáška Afrikou na pionýru legendárního slovenského motorkáře Marka Slobodníka. A protože se známe a on do Olomouce přijel o chvíli dříve, zašli jsme na kebab a zmrzlinu a já mu pomohla vše na přednášku nachystat. Také jsem pak kontrolovala lístky a prodávala věci z jeho obchůdku, aby měl čas se na přednášku nachystat a věnovat se účastníkům. Samozřejmě jsem pak zůstala i na samotnou prezentaci, a i přes to, že jsem ji již jednou slyšela, jsem se stejně smála celé dvě hodiny v kuse znovu. Markův přirozený sklon brát život s lehkostí a humorem sobě vlastním je nakažlivý. Myslím, že jsme všichni odcházeli s pocitem, že všechno je možné, a když nějaký problém není řešitelný, je lepší jej neřešit.
Víkend v přírodě
Každý rok se s kamarádkami vydáváme o prodlouženém víkendu na chatu na Vysoké, té nejvíce zapadlé horské vesničky na Šumpersku (nyní vlastně spíše už chatové osadě, protože zde již mnoho stálých obyvatel nežije) - vždyť sem nejezdí ani autobus. Ale o to je tu větší klid, pohoda a člověk se tu cítí více sám sebou. Za mnou milenými dušemi bych sice jela kdykoliv kamkoliv, ale sem jezdím obzvláště ráda.
První večer jsem sice prošvihla, ale pak se již plynule zapojila do frmolu pobytu třinácti lidí v jednom objektu. Průběžně vařila, hrála deskové hry, starala se o miminko Vojtu nebo si povídala s ostatními. Do toho jsem ještě vyrážela s ostatními na procházky a výlety, nebo třeba spontánně uspořádala fotografickou seanci na balících slámy. Zkrátka nádhera.
Pokud vám také někdy přijde, že toho máte v práci nad hlavu a pořád se na vás valí nějaké myšlenky, doporučuji takto někam utéct. Je to blažené nejen na tělo, ale i na mysl.
.
.
.
PS: A kdybyste nevěděli, koho volit, tady je jeden tip... Hahaha!
