Ready, steady, go 2025 (Our Chalet, CH)
- Lada Matyášová
- před 6 dny
- Minut čtení: 4
Akce Připravit, pozor, teď 2025 (v originále Ready, steady, go 2025) se uskutečnila 2. – 10. května 2025 a svedla do Švýcarska čtrnáct skautských vůdkyň z celého světa. Byly mezi nimi skautky z Velké Británie, Skotska, Spojených států amerických nebo Kanady, a nesměly chybět ale ani zástupkyně České republiky (tedy já) nebo Slovinska. Celý týden byl věnovaný tvrdé práci na přípravě základny na další nabitou sezónu pro dívčí skautské oddíly i mezinárodní události pro skautské vedoucí.
Nešlo jen o úklid menších domků jako Baby Chalet, Camping House nebo Squirrel House od střechy až po sklep, ale také práci venku. Což vzhledem k tomu, že bylo celou dobu pršlavo, pošmourno a teploty kolem pěti stupňů celsia, doopravdy náročné. Podařilo se nám ale pořezat a odvětvit čtyři pokácené stromy a jejich větve spálit a kulatiny uskladnit pod střechu na vyschnutí. Pořezali vyschlé klády na materiál na stavbu nových lavic k ohništi. Postavili jsme jednu novou lavičku hned vedle hlavní budovy Our Chalet. Odkopali jsme chodník zezadu kolem celé délky Eco House, který jsme následně utěsnili nepropustnou fólií proti plevelu a zaházeli kamennou drtí, aby se po ní dalo bezpečně chodit. Zbytek kamenů jsme na kolečkách vozili ke Squirrel House, kde se vyrovnával prostor na grilování a venkovní vaření obecně. Zarovnali jsme sesunutý břeh na cestě směrem k Baby Chalet, který bylo nejprve potřeba odkopat a vyndat z něj kameny, a následně zahradit prkennými zařížkami. Zkusili jsme také do zbytku břehu, který nešel odkopat, alespoň zasadit trsy trávy, aby lépe držel pohromadě. Vysekávali jsme nálety a nosili je na hromady ke spálení nebo použití jako polínka při táborových ohních. Sekali jsme trávu, hrabali a vozili ji na kompost. Tři odvážné dokonce zmíněný kompost přehazovali z jednoho fochu do druhého. A ve volných chvílích jsme pleli. A to nejen květinové záhony, ale také cestičky a prostory přiléhající ke všem budovám, kam se nedostane sekačka na trávu. A i když jsme toho za těch několik dní udělali opravu hodně, nebylo to jen o těžké práci, ale také o zábavě.
Ve volném dni jsme s částí týmu vyrazili do nedaleké vesnice Kandersteg, kde je mezinárodní chlapecké skautské centrum (Kandersteg International Scout Centre, KISC). Bylo zajímavé vidět tato dvě velká známá skautská místa v jeden čas a moci porovnat, jak se liší a jak jsou podobné. Samotná vesnička je malebná, takž i když pršelo, prohlédli jsme s ji, a dali si zde lahodnou kávu. Cestou zpět jsme se ještě stavili v centru vesnice Adelboden, ve které se nachází chata Our Chalet. A protože to mě a Becky bylo málo, vyrazili jsme na více než dvouhodinový výlet na Alpskou zahrádku na vrcholu kopce. A i když jsme šli velkou část cesty v mraku, bylo zajímavé pozorovat vynořující se dřevěné stavby kolem nás, a i samotná Alpská zahrádka byla zajímavá. Doslova se jednalo o udržovanou veřejně přístupnou zahradu s mnoha lokálními rostlinami a jejich popisky. A dokonce jsme cestou zpátky narazili u jedné farmy i na dvojici lam! Tento den již nemohl být lepší.
Druhý výlet se pak konal na tzv. Suspention Brigde, zavěšenou lávku nad řekou, kterou postavili majitelé domu za řekou, aby jejich děti nemuseli na zastávku chodit jednu hodinu pěšky, namísto pěti minut. Dokonce na celý projekt, stojící 1 000 Euro, dostali příspěvek od sousedů a místních obyvatel. Aktuálně se jedná o jediný soukromý můstek v okolí, jehož přejití může stát jistou odvahu. Ale výhledy na peřeje a horizont to bohatě vynahradí. Odtud jsme se podél vodního toku vydali do regionálního městečka Frutigen, kde jsme si mohly vyzkoušet online únikovou venkovní hru. Ano, skutečně byla online a venku, protože jsme do každého týmu dostali tablet a potřeba zastavit smrtící virus, než zamoří celou planetu, nás provedl doslova celou obcí. Bylo to zábavné a zajímavé!
A ani večery jsme nestrávily všechny jen odpočinkem. Jeden z nich byl mezinárodní, kdy jsme si vzájemně říkali o svých skautských zkušenostech i zemích, ze kterých pocházíme. Vyzkoušeli jsme si také foto soutěž s hledáním míst na fotografiích v Our Chalet a odpovídáním na záludné otázky (například kdo pil z hrnečku uzavřeného na polici v místnosti Helen Storrow, a to sir Robert Baden-Powell při slavnostním otevření 31. července 1932, nebo komu patřily dřevěné lyže umístěné na chodbě, a to Falk (Ida Von Herrenschwand), první manažerce centra). Jindy jsme si také vyzkoušeli Goose Game, neboli hru skautských světových center v síti Goose, za kterou jsme dokonce obdrželi po správném splnění nášivku, jej! A každý kdo chtěl, mohl v týdnu také plnit tzv. Our Challet Challenge (výzvu), kdy bylo potřeba pro kompletaci splnit několik úkolů ze zadaného pracovního listu. Abych nezapomněla, jeden večer byl také věnovaný legendární dívce jménem Vogellisi. Ta je symbolem vesnice Adelboden a dokonce je o ní velmi chytlavá píseň. Nejen, že jsme se ji naučili ve švýcarské němčině zpívat, ale si vzájemně přehráli příběh Vogellisi jako divadlo nebo si zkusili kvíz o Švýcarsku a bernském středohoří.
Cestou tam jsem měla možnost se porozhlédnout v Curichu, kde mě společně s historickým centem města zaujala zejména zalesněná a zatravněná promenáda kolem vody. A cestou zpět jsem se zastavila v hlavním městě Bern, kde jsem nemohla vynechat slavné medvědy, symboly města, ale zavítala jsem kromě centra (které je součástí kulturního dědictví UNESCO) také na místní hřbitov nebo do růžové zahrady.
