Roadtrip do Srbska

Hrad Golubac

Spontánní roadtrip do Srbska na čtyři dny uprostřed léta, od 29. července do 1. srpna 2025, se povedl. Zatímco u nás pršelo, já si užívala sluníčka, památek i přírody tohoto balkánského státu.

Cestou jsme se v Maďarsku stavili na hradu Bory Vár, který postavil nějaký soukromník na své zahradě. A byl zajímavý, někdy až bizarní, se spoustou maličkostí zazděných do stěn a tajemnými prostory. Líbilo se mi ale, že soužil zároveň jako umělecká galerie.

Druhý den jsme z Bělehradu, kde jsme měli ubytování, vyrazili na okruh východním Srbskem. Prvně jsme navštívili pevnost Semedereva, která vznikla na břehu Dunaje na obranu proti Turkům. Zaujalo mě, že v jejím středu dnes mají běžecký okruh a hřiště pro děti. Dále nás pak zaujala k návštěvě pevnost Golubac (v překladu holub), která je impozantní pevností v tzv. Železné bráně Dunaje, zúžení před hranicemi s Rumunskem a Bulharskem. A ještě o kousek dál se uprostřed řeky skvěla utopená pevnost Drencova, ze které je dnes ve vodě vidět jen vrcholek kamenů, a kterou jsme si prohlíželi ze švestkového sadu, což bylo moc příjemné zastavení.

Vodopád Skakalo

Třetí den bylo v Srbsku skoro třicet stupňů Celsia, takže jsme se snažili držet více v lese. Den jsme zahájili návštěvou kláštera Rakovica, kousek od hlavního města. Pak se přesunuli o sto kilometrů jižněji, do hor v oblasti Valjevo. Překvapila nás zde (zjevně nadšenci opravená) zřícenina Velimirovi dvori, kde byly dokonce i schované růžence a svíčky na nějakou ceremonii. Měli tam moc dobré maliny a fotogenické vážky. O kousek dál jsme ale bohužel nenašli jeskyni Šalitrena Pečina, o která mapa tvrdila, že tam přece za tři metry musí být. Nicméně výhled ze skály kousek vedle na vesničky roztroušené po kraji byl i tak krásný. Až jsme skončili u původně plánovaného cíle tohoto dne, vodopádu Skakalo. Ten se ale ukázal být spíše pohřebištěm koz nebo kamzíků, než přírodním úkazem, neb kvůli suchu zde nebyla skoro žádná voda. Ještě jsme se otočili kousek dál ve vesnici Divcibare, která byla ale již hodně turistická, ale alespoň jsme u místního kostela zastihli kulturní vystoupení mladých lidí v krojích, kteří zde zpívali a tancovali. To mi přišlo moc pěkné.

Cestou zpátky domů jsme se malinko zdrželi na hranicích, protože nás zmátla taktika místní celní stráže „hodný a zlý policista“. Naštěstí se ale nestalo nic vážného a my se v pořádku dostali na chorvatskou stranu hranice. Zde jsme navštívili zříceninu hradu Šarengrad, která za mě upřímně nebyla nic moc, ale výhled na vesničku i řeku byl pěkný. A ještě jsme se o pár set kilometrů dále zastavili u jezera Balaton, konkrétně na zámku Festeticz v obci Keszthely. To bylo moc pěkné panské sídlo. Zbytek cesty utekl, i když nás v Bratislavě zastihla ukrutná bouřka.

Zámek Festeticz